Listopad 2011

safari

17. listopadu 2011 v 13:10 | annyny |  moje povídky°°
"Sedím před zrcadlem a dívám se na svou zjizvenou tvář, která už nikdy nebude vypadat tak, jako před dvěma lety. Celou levou polovinu obličeje mám pokrytou ošklivou, avšak už zhojenou popáleninou, která se táhne až k pravému oku. Možná když se natočím zboku a vlasy si rozpustím tak, aby splývaly kolem lícních kostí, bych mohla zapadnout mezi ostatní. Jenomže copak to jde? Celý zbytek života sedět ke světu natočená pouze tou lepší stranou? Tolik bych si přála, aby se můj život vrátil zpátky, aby se nikdy nestalo nic z toho, co jsem si tenkrát prožila, jenomže takový už je svět. Minulost nevátíme, přítomnost neexistuje, jelikož pokud řeknete "TEĎ", v této chvíli je to již "PŘEDTÍM" a budoucnost leží jen a jen na nás. A dnes, i přes svůj handicap mám chuť žít a jít dál. Nechci svůj život promarnit a schovávat se před světem. Ale byly chvíle, kdy se mě zmocňovaly myšlenky naprosto opačného rázu a já se chtěla vzdát. Neudělala jsem to, a tak mám teď možnost vám odvyprávět svůj příběh tak, jak se stal, od začátku až do konce," začíná svoje vyprávění Daniela.

"Williame, koukej na ty lvy, ty zebry, na ty-" volá rozšafně Daniela a ukazuje kolem sebe.
"Vidím, miláčku," opoví její manžel a vezme ji kolem ramen, což ještě umocní celý její dojem z vyjížďky po Amboseli*1. "Za chvíli začne západ slunce, to bude terpve romantika," zašeptá jí do ucha a oba se nemůžou dočkat, až dorazí jeepem k jejich safari stanu. Sice nešlo o nich přepychového, ale jim se tam líbilo hned od začátku. Připadali si jako opravdoví Afričani, přestože jeji stan vypadal oproti masajským přístřeškům jako luxusní hotel Hilton.
"Jsme vidět zebry," upozornil Kashka*2 během toho, co projížděli mezi stromy s úzkými kmeny. Okamžitě se naklonili směrem, který jim jejich kakaový řidič ukazoval, aby o nic nepřišli.
"Je tu nádherně, jsem šťastná, že jsme si tuhle projížďku zaplatili," breptala Daniela nadšeně a spokojeně se tiskla k Williamovi, protože tušila brzký konec výjezdu, večeři a vydatný spánek za doprovodu cikád.
"Mám radost, že se ti tu líbí," vlepil jí pusu do vlnitých vlasů.
"Líbí? Lepší líbánky jsem si nemohla přát," přizná bez okolků a vytáhe foťák, aby vyfotila poslední zastávku jejich výjezdu, než dorazí zpět do táborové osady.
Jeep zanedlouho opravdu naposledy zadrnčel, Kashka vypnul motor a William vystoupil jako první. Vztáhnul ke Daniele ruce, pomohl jí ven jako to dělají chlapi ve filmu a následně ji políbil na tvář.
"Kdy tě tyhle skopičinky pustí," žertovně si do něj rýpla, aniž by jí jeho hollywoodské chování nikterak vadilo.
"Dostal jsem jméno po Shakespearovi, což je už samo o sobě uhozené, vezmeme-li v úvahu, že jsem Čech. A hlavně, Shakespeare byl dramatik, takže musím zákonitě také všechno dramatizovat," zasmál se. "Budeš si zkrátka muset zvyknout na komedii, která tě bude provázet do konce tvých dnů," mrknul na mě spiklenecky, až se mu zajiskřilo v očích.
"Miluju divadlo, výrok jedna, pravda. Miluji Shakespeara, výrok jedna, pravda. Pokud miluji divadlo, miluji Shakespeara a pokud miluji Shakespeara, miluji divadlo a vzhledem k tomu, že ty jsi můj Shaespeare, miluji Tebe," zafilozofovala mu pod nosem a bylo vidět, jak mu mozkové obvody pracují na plné obrátky.
"Nestačilo by to jednodušeji ty moje matematičko?"
"Copak jste to nebyl vy, kdo vystudoval MATFYZ, pane inženýre? Občas by to chtělo oprášit závity," pronese koketně.
"Jídlo sníst tady s auto?" zasměje se pobaveně Kashka, který čekal jen na to, až se Daniela s Williamem odporoučí do táborové osady. Nemyslel to ovšem špatně, jak napovídá jeho africké jméno, je opravdu milý, vlídný a hlavně přátelský, narozdíl od ostatních, se kterými jezdí jiní. Spousta známých upozorňovala manžele na to, že četli na internetu, jak se s nimi řidič nebude bavit kvůli špatné angličtině, ale jak je vidno, Kashkovi nedělá konverzace problémy, přestože je s angličtinou opravdu na štíru.
"Děkujeme," řekne Daniela s Williamem unisono a ruku v ruce zamíří společně k dřevěnému baru s bambusovou střechou.

>>Tahle kapitola je sice velmi krátká, ale jen proto, že nevím, zda by se Vám příběh na podobný motiv líbil. Pokud jste spokojení, budu ráda, když napíšete pod článek komentář, abych věděla, jestli psát dál. Děkuju moc a přeji hezké volno 17. listopadu Usmívající se<<



*1 safari park v Nigérii
*2 přátelský (jméno v Nigérii)