Srpen 2009

1.kapitola

27. srpna 2009 v 13:02 | *annyny*
A je to tady :) První kapitola mýho dětskýho příběhu. Klidně napiště připomínku typu, že začátek je hodně stejný, jako má Rowlingová, já vím a věřte mi, že tím nejsem ovlivněná. Napsala jsem tohle všechno ještě dřív, než byl sedmý díl vůbec zveřejněný na internetu :)
Takže přeju hezký čtení a snad se bude "náhradní" sedmička líbit :)

I.kapitola
Starosti a překvapení

"Jé, ahoj Hedviko, ty už jsi tady?" zavolal na svoji sovu Harry. Hedvika ho však spražila pohledem, jako kdyby mu něco vyčítala. Jeho poznámka na ni totiž působila dost negativně. Copak se někdy vrátila z lovů pozdě?
"Nečuř se, já to tak nemyslel," mrkl na ni a ona vletěla spokojeně do klece. Trochu si zobla toho, co jí Harry nasypal a načechrala si peří.

>>BLOG POZASTAVEN<<

15. srpna 2009 v 12:45 | *annyny* |  °*moje vzkazy vám*°
Ahojky zlata!
Musim z jistých důvodů tenhle blog pozastavit. Sama vam neřeknu jestli na tři dny nebo na pořád, všechno záleží na okolnostech, ale teď to je takhle-POZASTAVENO :(
Pokud byste ale měli zájem, jsou tu pořád povídky, 11.kapitola vzhůru ke hvězdám, už i druhá kapitola Ludolfova gymnázia, což je navazování na povídku dárek k patnáctinám :)
Takže pokud byste sse nbudili, můžete nakouknout i do starých příběhů, třeba vás něoc z toho zaujme.
Jsou tu i testíky, tak jenom doufám, že se na mě nezlobíte, ale momentálně blog vést nemůžu.
Mam vás ráda a děkuju za to, že sem chodíte, krásný prázdniny" :)
Pa, vaše
annyny

2.kapitola->šok

13. srpna 2009 v 15:35 | *annyny* |  Gymnázium Ludolfa VIII.
"Ahoj," pozdravila děvčata, když se vrátila z venku. Ani se neobtěžovala zajít za rodiči, kteří seděli v obývacím pokoji a neustále něco řešili.
"Moment, moment," zadžel je jejich otec. Zatáhl je k nim a ony se musely oběma zpovídat. Přišlo jim to příšerně potupné a hlavně trapné. Elen kolikrát prosebně pohlédla na jejich matku, aby se jich zastala, ale ona jen tiše mlčela a nechala svého manžela, ať obě jejich dcery vytrestá.
"Nelžeme," oponovala asi už po sté Barbara. Byla celá rudá a téměř splývala s křiklavě růžovým tílkem. Potom ale zatla zuby a ruce sevřela do pěstí.
"Nebudu s vámi o tom diskutovat! Chudák maminka je z vás zhroucená," přeháněl pan Maldovský. Vůbec si neuvědomoval, e celé to dusno dělá právě on. Co neviděl, na co si nesáhl, to zkrátka neexistuje. "Zítra zajdeme do školy, promluvíme si s vaším vyučujícím a potom zajedu ještě na ekonomku," plánoval.
"Na žádnou ekonomku nejdeme! Půjdeme na gymnázium Lugolfa VIII. a bobek," rozkřikla se Elen. "Jsme kouzelnice a jsme a jsme a jsme!" máchala rozčíleně rukama. Tolik si přála, aby tohle všechno skončilo, ale ať její přání bylo sebevětší, na tohle zřejmě kouzlo nestačilo.

sedmý díl harryho pottera

12. srpna 2009 v 21:08 | *annyny* |  °*moje vzkazy vám*°
Ahojky,
chtěla jsm vám oznámit že do konce prázdnin budete mít možnost přečíst si moje dětské veledílo :D Samozřejmě, že sjem ho už upravila, aby to nebyla tragické tolik, jako když jsem to psala před lety, ale snad budete spokojeni. Začala jsem s tím příběhem ještě v chvíli, kdy enbyla vydaná sedmička harryho pottera a proto se ten příběh od originálu výrazně liší, přestože pár věcí někdy souhlasí :)
Doufám, že budete rádi a klidně se vyjádřete jakoukoliv připomínkou do komentáů. Děkuju moc.
Mějte se rásně. pa
vaše annyny

11.kapitola

11. srpna 2009 v 20:16 | *annyny*
"Tak tohle jsou ty holky, co s náma mají zkoušet," pousmál se blnďaý klučina a laškovně na Anny a Marky mrkl hned, jak jim je Cayce představil.
"Ehm...Jo, jo to jsme my," přitakala přidušeným hlasem Anny a společně s Marky jenom těžko zadržovaly slzy. Konečně je viděly všechny pohormadě! US5 stáli před nimi a krásně se na ně usmívali. Nebylo to jako vidět je na plakátu anebo v televizi. Dokonce ani ne takové, jako na konzertě. Zkrátka ony věděly, že jsou s nimi sami a nemusí se o ně s nikým dělit.
"S Caycem jste se asi seznámily, že jo?" zeptal se nejvyšší z nich-Jay. Marky jenom plaše přikývla a sladce se na všechny členy skupiny pousmála.
"Tohle je Richie-" začal Jay, ale Marky ho přehlušila a začala ukazovat prstem sama.
"Jo, tohle Richie, tamhle je Izzy, ty-Jay, zamnou Cayce a tenhle nováček se jmenuje Leo,"kývla nadšeně hlavou.

1.kapitola->pravda vyplula

8. srpna 2009 v 13:40 | *annyny* |  Gymnázium Ludolfa VIII.
**Nenechte se zmást názvem příběhu. Je to volné pokračování povídky Dárek k patnáctinám. Sand se vám příběh bude i nadále líbit**

Dny ubíhaly jako voda a celou tu dobu si Eleniny a Barbařiny rodiče mysleli, že jejich roztomilá dvojčátka mají 1.září namířeno na ekonomické lyceum, namísto kouzelnického gymnázia. Je však jisté, že jednou to ale prasknout muselo.
Slunce se opřelo o domovní dveře a zdálo se, jako kdyby se snažilo vyžrat z nich všechnu barvu. Mezitím dvojčata s rodiči obědvala v jídelně.
"No, už se nám to krátí, děvčata," pronesla jejich matka. "Koukala jsem na internet a schůzky rodičů na ekonomické škole jsou příští týden. Potom musíme nakoupit učebnice...-"
"Mami počkej prosím," zarazila ji Barbara. "Musíme vám něco vysvětlit," a pohlédla na své dvojče. Takovéhle situace nechávala raději řešit ji, protože ona jen nerada zasahovala do tak vážného konfliktu.

dárek k patnáctinám 4/4

6. srpna 2009 v 12:10 | *annyny* |  moje povídky°°
"Ježiš, co se to děje?" vypískla vyděšeně Elen a Barbara jí zacpala pusu.
V tu chvíli se z dopisu vynořila hlava stejně zlatá, jako záře, která z papíru vycházela. Rozhlédla se po jídelně a když zjistila, že tam nikdo není, usmyslela si, že na papíru obepluje celý dům, dokud někoho nenajde.
"Bože," sykla Barbara, ale to neměla dělat. Hlava ji zaslechla a rychle si to namířila přesně za obývací stěnu, kde dvojčata stála.
"Utíkej," vybídla svou sestru Elen a čapla ji za rukáv trika. Bleskurychle vyběhly schody a řítily se, jak nejrychleji mohly, do svého pokoje. Zlatá hlava je však nepřestávala pronásledovat a aby toho nebylo málo, hulákala na ně, že se nemají čeho bát. Avšak, vžijme se do situace dvojčat.
Asi by nebylo zrovna příjemné, kdyby vás po vašem vlastním domě honila neznámá zlatá hlava. A Elen i Barabara se shodly na tom, že by rády uvítaly konečně celé tělo a ne jenom jeho části.

dárek k patnáctinám 3/4

5. srpna 2009 v 13:17 | *annyny* |  moje povídky°°
"Co se to v té restauraci vlastně stalo?" začal otec dvojčat, hned, jak se převlékli do odmácího oblečení a sešli se v obývacím pokoji. "Spousta děvčat vyběhla vyděšeně ze záchoda a já jenom doufám, že v tom nemáte prsty vy," povídal se na ně pronikavým pohledem.
"A jak?" pokrčila rameny Elen. "Vždyť my nechápeme, co se tam stalo a jsme z toho vykulené asi tak, jako teď vy." Lhát uměla přesvědčivě, jen co je pravda, ale jejich rodiče se jenom tak nedali.
"A proč jste tedy na záchodě zůstaly? Všechny ostatní dívky vyběhly s kikem ven, ale vy jste tam stály pořád, proč?"
"Nevím," přidala se Barbara. "Prostě jsme neměly důvod utíkat před něčím, co nechápeme."
"A co ten nahý Brad Pitt?" vypískla jejich matka zděšeně.
"Nahý? Kde? Cože, Brad Bitt?" vyděsil se jejich otec. O tomhle malém detailu, se mu zřejmě jeho žena zaponěla zmínit. Dvojčata se samozřejmě ozchechtala a rozhodla se z matky udělat trošku pako.

dárek k patnáctinám 2/4

3. srpna 2009 v 20:38 | *annyny* |  moje povídky°°
V umývárce bylo opravdové boží dopuštění!
"Baris, já-" zarazila se Elen a jenom tupě a zamilovaně hleděla před sebe, jako kdyby ji někdo zaklel. Nezačala pištět jako ostatní děvčata, ale jenom tupě zírala.
"What?" ozval se mužský hlas a muž, který zrovna promlvuil, se kolem sebe zmateně rozlížel. Naštěstí pobláznění Elenu brzy přešlo a teď byla schopná svému dvojčeti vynadat.
"Když jsem ti řekla, aby sis něco přála, počítala jsem s tím, že provedeš něco míň závažného, než tohle," ukázala pravou rukou na Brada Pitta s omotaným ručníkem kolem pasu a sprhovým gelem v ruce. Po vypracovaném těle mu tékala pěna a kapky vody.

dárek k patnáctinám 1/4

1. srpna 2009 v 18:13 | *annyny* |  moje povídky°°
**tuhle povídku bych ráda věnovala svojí kamarádce Daniele Götzové, která je mi skoro jako sestrou. Líp řečeno, téměř dvojčetem.**

Nikdy neříkejte nikdy a už vůbec si nemyslete, že nic není nemožné. Kolikrát by vás překvapilo, že opak, je pravdou.
Dvojčata Elen a Barbara bydlela ve velkoměstě společně se svými rodiči, právníkem Liborem Maldovským a dětskou lékařkou Karolínou Maldovskou. Nic jim nechybělo, rodinný dům byl natolik velký, že hranice mezi domkem a vilou byla prakticky nepostřehnutelná.
A přestože Elen s Barbarou byly dvojčata, jednu od druhé byste rozpoznali velmi lehce. Zatímco Elen měla krátké černé vlasy a zelené oči, Barbařiny plavé kadeře splývaly až na záda a když jste se zahleděli do jejích očí, na chvilku vás zmátlo, že se koukáte snad do studánky. Ale jinak byla jedna jako druhá. Co se týkalo tvaru obličeje, malého pršáčku a úzkých rtů, byly stejné a zanedlouho měly společně nastoupit na střední školu.
"Elo, kam jsi mi zašantročila ty bílý kraťasy?" utrhla se na svou sestru Barbara, když se přehrabovala ve skříni. Zrovna dnes, když se chystaly na slavností večeři, je nemohla najít.
"Hodila jsem je do špíny, protože se válely na mý posteli."
"Co?"
"No bóže, tak holt oslavíš naše společné narozeniny v jiných, snad se to nezblázní," odbyla svou sestru Elen. Sama si na sebe vzala kraťasy přesně takové, jaké hledala její sestra, ale v bledě-modré. Nahoru volné bílé triko s krásným, barevným vzorem a černé vlasy si divoce rozježila. I Barbara přestala po chvíli remcat a vybrala si na sebe něco jiného.
Naštěstí obě měly vlastní umyvadlo a zrcadlo, takže další hádka při líčení nehrozila.
"Jak vypadam?" zeptala se Elen ještě předtím, než obě opustily pokoj. Sestra si ji změřila zkoumavým pohledem. Potom se nad ní naklonila, ukazovákem jí otřela černou ťupku od řasenky a sama se letmo prohlédla v zrcadle.
Jejich rodiče už čekali ve vstupní hale a přívětivě se usmívali, když zaslechli kroky svých dvou nejmilejšch dcer.

"Jsem na vás tak pyšná!" pronesla jejich matka, když si připíjeli k sladkým patnáctinám jejich dětí. "Přeju vám, aby vás v životě moc věcí netrápilo, zvládly jste obě úspěšně školu a -" odmlčela se a ubrouskem si utřela velkou kulatou slzu, která jí vytekla z koutka oka.
"Přesně tak, souhlasím s maminkou. Všechno nejlepší, princezny," dokončil přípitek za svou manželku pan Maldovský.
"Chápeš to? Už přes půl hodiny nám je patnáct!" vypískla Barbara a vycenila na Elen své krásné bílé zuby. Ta jí úsměv oplatila a ihned se obě pustily do dezertu, který číšník před chvílí přinesl.
"No a už jste si vybraly na jakou školu tedy půjdete?" vyzvídal jejich otec a nacpal si do pusy téměř celý kopeček pistáciové zmrzliny.
"Jo," přikvýla Barbarala. "Na gympl jsme přijímačky nezvládly, ale já se rozhodla, že půjdu na ekonomku no a tenhle vocas," ušklíbla se na svou sestru ",půjde semnou."
"Hej?!"
"No tak holky, takhle o sobě nemluvte," napomenula Barbaru jejich matka. "Budťe rády, že máte jedna druhou. Ostatní děti by daly nevím co za to, aby měly stejně starého sourozence, se kterým by si rozumněly."
"Vždyť to byla jenom legrace," obrátila oči vsloup Barbara.
"Půjdeš semnou na záchod?" zašeptala Elen a lehce žďuchla do své sestry loktem. "Potřebuju ti něco říct. Asi jsem blázen."
"To není nic novýho," zachichotala se Barbara,ale přesto se zvedla a doprovodila svou sestru na toaletu.
"Koukej," zasýpala a zaměřila se na paní, která právě vycházela z kabinky. Úplně jí hypnotizovala očima a po chvilce té paní spala sukně, takže celé dámské umývárce se naskytl pohled na její kytkované bombarďáky.
"Jak jsi věděla, že se to stane?" podivila se Barbara a musela se smát při pohledu na tak tragické spodní prádlo, jaké ta paní měla na sobě.
"Věděla jsem to proto, protože jsem si přála, aby se to stalo," obajsnila jí celou situaci Elen a zatáhla sestru do kabinky. "Nevím, jak je to možné, nechápu, že jsem si toho předtím nevšimla, možná se to spustilo tím, že dnes jsem oslavila patnáctiny, tak či jinak, je to zábava," a roztáhla pusu v nefalšovaný radostný úsměv.
"Moment a tohle bylo poprvé, co se ti to povedlo?"
"Kdepak, víš jak do restaurace hned po nás přišel ten tmavovlasý opálený kluk a sedl si s babičkou a dědou hned vedle nás?" Barbara jenom souhalsně přikývla. Konec konců, jak by ho mohla přehlédnout, byl opravdu hezký.
"Dívala jsem se mu chvíli do očí a v duchu si říkala, že víc by mu slušely modré a můžeš si domyslet, co se stalo."
"Chceš říct, že dokážeš lidem měnit barvu očí a strhávat z nich kusy šatů?" podivila se Barbara a jen ztěží potačovla smích. "Tak tebe si už na rande nidky nevezmu," zasmála se.
"Neblbni, možná je to náhoda, možná ne, ale ty bys to měla taky zkusit. Jsme přeci dvojčata, ne? Mohlo by to být stejné, jako když tebe něco trápí, trápí to i mě, bolí tě noha, cítím to s tebou. No tak, Baris, přej si něco," vybídla svou sestru Elen a potom obě vyšly z kabinky.
"Jéj, to je on! Můj bože, on je tu! Páni, já omdlím!!!" Z umývárky se ozvalo hysterické hýkání děvčat a hned jak Elen s Barbarou drazily k nim, zjistily, proč se odtamtud line tolik povyku.

10.kapitola

1. srpna 2009 v 0:16 | *annyny*
Jenom, co se Marky probrala, už se sháněla po své kamarádce. Nemohla ji nikde najít. V pokoji vedle ní neležela, v koupelně se nikdo nefintil avšechny Anniny věci byly ze skříně vystěhované. A do toho ještě ten vzkaz.
Marky neváhala a rozhodla se Anny okamžitě kontaktovat. Přeci jenom, za necelé dvě hodiny se měly sejít s US5 a teď tohleto! Jak to může dopadnout? Co když se anny ne¨ěco stalo a ony prošvihnou životní šanci setkat se se skupinou, kterou obě milují a navíc, nenatočí s nimi onen videoklip, což byla věc, o kterou šlo v první řadě.
"No tak zvedni to," zadrmolila si ustrašená Markét pro sebe, když se z mobilu ozývalo jenom prízdné tutání. Modlila se, aby byla Anny v pořádku a s každým dalším "tůt" její strach o kamarádku narůstal.