Květen 2009

9.kapitola-usmíření

31. května 2009 v 10:00 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
Karin samozřejmě přišla ten večer na pokoj úplně suveréně a zalehla do postele, jako by nic. Holky na ni ale koukaly, jako kdyby snad čekaly, že začně o něčem mluvit.
"Dobrou." pronesla prostě a otočila se na bok. Píchla si I-pod do uch a blaženě se usmívala. Dneska se seznámila s velmi milým klukem a zítra ho uvidí zase!
"Karin, mrzí nás to." špitla tiše Viktorie a chytla ji za rameno. Karin si I-pod tedy vyndala, posadila se na postel a rozhodla se, že dá holkám šanci, aby jí všechno vysvětlily.
"Víš, chovaly jsme se hloupě a mrzí nás to." řekla Ashley za všechny a potom pohlédla na Rachel, která měla na svědomí největší část."
"Prostě jsem byla hloupá." povzdechla si. "Karin teď záviděla nejen výhru, ale i to, že se dachmala s Richiem. Holky jí to totiž řekly a ona myslela, že vybuchne závistí. Hned od začátku po něm pálila, ostatně jako Viktorie a Clarisa. Karin ale vycítila z Rachelina tonu hlasu zášť a podívala se jí zpříma do očí. Věděla, že to Rachel nesnáší a také očekávala, že poheldem uhne a taky že ano.
"Jestli tě něco žere rachel, tak mi to řekni do očí." popíchla ji. "Nemám ráda, když před sebou máme nějaká tajemství a dusíme to v sobě na úkor druhých."
"Ne, nic mi nevadí." zalhala, protože nechtěla přiznat, že na ni žárlí.
"Pokud ti tedy nic nevadí, proč jsi se chovala tak, jak jses chovala?" nechápala Karina.
"Už jsem se ti omluvila por Boha, co po mně chceš víc?" rozkřikla se na ni.
"Evidentně ti něco na mně vadí, jinak bys takhle nevyváděla." Holky si sice nemyslely, že to, co Karina dělá, je správný nápad, protože viděly, jak Rachel bledne vztekem, ale čekaly, co zRachel vypadne.
"Fajn, fajn fajn. Chtělas to slyšet, máš všechno a já zase nic. Paní dokonalá vyhrála, stačí?" napučela se a založila si ruce na prsou.
"No tak promiň, že se snažim." odrazila ji okamžitě Karina, ale s ledovým klidem.
"Jasně, ty se jenom snažíš. To je právě ono! I ve škole vypadáš jako neviňátko, ale kdyby všichni věděli, jaká jsi! Omotáš si každýho kolem prstu! Včetně-"
"Včetně koho?" chtěla slyšet Karina. "Neříkejte mi, že mě snad špehujete?" pohlédla rivalsky na Rachel a měla chuť jí jednu natáhnout. Viktorii ani Ashley tolik ne, ale rachel ji prostě neskutečně vytáčela.
"Karin promiň, zaslechly jsme, jak se někdo pod naším oknem směje a jenom jsme byly zvědavé, kdo to je, tak jsme se koukly. Přísahám, nic víc. Nechtěly jsme tě špehovat." přiznala po pravdě Viki.
"Aha, takže už to víte." zamávala rukou a chtěla naznačit to s Richiem.
"Jo-" pousmála se Ashely, zatímco Rachel s Viktorií posmutněly, protože na něj si dělaly zálusk ony. Avšak Viki to nebrala tak chorobně, jako rachel. Prostě se rozhodla, že na těhletěch závodech sbalí někoho jiného a už přesně teď věděla koho. Clarisina kamaráda od nich z anglického družstva. Přesně toho, kterého viděla dneska na snídani.
"Rachel už toho ale nech." okřikla ji najednou Ashley, když viděla Rachelin napučený obličej. "Dejte to konečně dohromady, protože tohlenemá cenu. Jsme nejlepší kamarádky a snad nedovolíte, aby nás rozházelo něco tak podřadného, jakou jsou kluci? Co?" posumála se a Rachel i Karin se začaly smát. Potom na sebe pohlédly azačaly se smát ještě víc.
"Promiň jsem blbá." prohlásila Rachel a zvedla se z postele. Karin uděala to samé a teď už stály téměř jedna vedle druhé.
"Ne, já jsem blbá." opravila ji Karin a padly si do kamarádského náručí. Málem by se umačkaly, protože obě měly velikou radot, že je to konečně za nima a ony se spolu můžou zase v pohodě bavit.
Druhý den ráno si mohly holky přispat, protže je nic nečekalo, žádné závody, žádné vyhlášení. Prostě jenom taková normální procházka Berlínem, v kterém byly na závodech ubytované.
"Kolik je?" zamrkala očima Ashley, když se probudila. "Spala jsem jako namluvně až do těď."
"Bude půl deváté." odpověděla Karin a ukázala jí mobil, aby se přesvědčila sama. "S holkama jsme čekaly jen na tebe, až se probudíš, abychom mohly na snídani." usmála se na ni a potom si obula pantofle.
"Tak to ne..." zamumlala a přetáhla si peřinu přes hlavu. Kdepak, já budu spát a snídani chci do postele," protestovala.
"Dobrá teda. My teď půjdeme na snídani, po deváté jsme zpátky a potom se budeme připravovat na to, až přijdou kluci. To je jasný, klidně spi a prošvihni je." utahovala si z ní Karin.
"Co? Né, já si jenom děala srandu," vyběhla jako blesk z postele a zaplula do koupelny, kde si rychle vyčistila zuby a jenom tak "hala bala" se namalovala, aby se neřeklo.
"A myslíte si, že vážně přijdou?" váhala Rachel, když seděly u snídaně. Viktorie samozřejmě pokukovala po tom krásném klukovi z Clarisinina družstva a teď se dokonce zdálo, že i on kouká po ní.
"Izzy tvrdil, že přijdou v jedenáct, takže nám nezbývá nic jiného, než doufat."
"A hlavně se zeptat učitelky, jestli vůbec někam smíme." povzdechla si Ash. "Jestli nám to nedovolí, tak jí řeknu-"
"Povídej Tomsová, copak mi řekneš." ozval se za ní něčí hlas a Ashley se jenom vyděšeně ohlédla za sebe. Stála tam samozřejmě jejich vedoucí a přísně na ni shora shlížela. "No...," protáhla dlouze.
"Totiž, já vám chtěla říct, že...Že bychom, ehm..Vlastně, Karin ví přesně, co a jak." pohlédla na svou kamarádku, která myslela, že ji asi kopne do nohy. Takhle na ni hodit svůj problém a co má jako teď říct?
"Chtěly jsme se zeptat, jestli byste nebyla tak hodná a nepustila nás dneska do města." řekla s naprostým klidem a zcela plynule.
"Dnes? A to jako proč?" zeptala se přihlouple a divně si všechny holky prohlížela, jako kdyby snad měly nějakou genetickou vadu.
"Rády bychom si chtěly Berlín projít a stavit se třeba někde na obědě. Celou dobu bychom byly samozřejmě na řijímu, každá z nás bude mít s sebou mobil, že jo, holky." načež ostatní souhlasně přikývly.
"Nevidím důvod, proč bych vám-" začala větu a holky už se tetelily raodstí. Málem vyskočily ze židle a začaly řvát jóóó! "-to měla dovolit. Jsme tu na závodech a ne na nějakém poznávacím zájezdě. Jestli si chcete projít Berlín, tak sem přijeďte s rodiči." řekla nekompromisně.
"Ale paní učitelko," zaskuhrala Karin. "Co budeme ale celý den dělat? Vždyť je to nuda sedět na ubytovně a hrát prší.
"Aha, takže Parisová se nudí...V tom případě zamnou přijdeš v deset hodin a zaklepeš u mě na pokoji. Sestavím ti nějaký cvičební plán a ona už tě nuda přejde."
"Ne, takhle jsem to nemyslela." brala všechno zpátky. "Opravdu bychom vám byly moc vděčné, kdybyste nás pustila do města. Moc prosíme, vážně."
"Ještě si to romyslím. zadumala seučitelka. "A vzhledem k tomu, že ti včera nebylo dobře a nemohla si s námi na tu slavnostní večeři, tak bych to povolit...Ale rozmyslím si to, to v každém případě." a odešla s jablkem z jídelny pryč.
"Uf, alespoň je to na dobré cestě." oddechla si Ashley.
"To si pište, že je." přikývla Viki a dál zamilovaně civěla na toho svého fešáka s černými vlasy a zelenýma očima. Dneska na sobě měl bledě modré triko s límečkem a kraťasy s drakem na jedné nohavici.
"Halo, Viktorie, posloucháš nás vůbec?" mávala jí rukou před očima Karin. "Dneska půjdeme do města." oznámila jí.
"No já vás poslouchám, ale otázkou zůstává, jestli i vy posloucháte. Učitelka vám přeci jasně řekla, že si to ROZ-MYS-LÍ."
"Jéj, neslabikuj nám to tady, nejsme přece pitomé, ale známe učitelku, když řekne, že si něco rozmyslí, tak to vyjde, vážně." ujišťovala Karin spíš sebe, než Viktorii.
"Ale těšim se jako blázen." prohlásila Ashley. "Až zase uvidim Izzyho, ten jeho roztomilej drsňáckej kukuč mě naprosto drtí."
"Ale, je mu 29." pronesla tiše Rachel. "Nepřijde ti to, jako velký věkový rozdíl? Přeci jenom, je mezi vámi 13 let, to je víc než dost."
"A co?" usmála se. "Patnáct už mi bylo a za dva měsíce jsem plnoletá." řekla hrdě a vypla hruď, jako krocan.
"Ty jsi ale potvora." sykla vysmátě Karin. "Mně bude 17 až v únoru. Do té doby, se můžu jít klouzat." posmutněla.
"Co to plácáš, jestli máš být plnoletá teď, nebo až v únoru je snad fuk, nemyslíš? A kluk, se kterym jednou budeš, to vážně řešit nebude. Měsíc sem, měsíc tam." mávla nad tím rukou. "A ty se zase netvař, moji rodiče mají mezi sebou věkový rozdíl 15 let, Rachel, 15 let."
"A nepřijde ti to bláznivé?"
"Přijde, ale tak mi neříkej, že já ti snad nepřijdu bláznivá dostatnečně." pousmála se Ashley a napcala si do pusy téměř celou půlku rohlíku.
Nakonec se holky odebraly k sobě na pokoj a začaly se módit, aby vypadaly co nejlépe, ale zase ne moc uměle.
Zase uvidí kluky! To bude prostě paráda! Jenom kdyby ty minuty ubíhaly o trochu rychleji a nevlekly se tolik :-)

VIII.kapitola-rejpalové

30. května 2009 v 19:12 | *annyny* |  °**návrat do budoucnosti**°
"Tak já ti to teda řeknu." chrlila ze sebe Gábina a oči se jí úplně zalily slzami. "Nejsme tu ani jeden den a kluci už po tobě prahnou. Zase jsi to ty a mě necháváte někdá támhle vzadu. Celý den se semnou pořádně nikdo nebaví a je vám jedno, co si myslím." rozbrečela se a sedla si na zem k jednomu stánku. "A teď se o mně kluci baví jako o "Tejhle". Copak nemam jméno? To jim nestojim ani za to, aby mě oslovovali jménem?"
"Gábi, ty to mor řešít, vždyť to jsou tupci, namachrovaní blbečci, nemá cenu se kvůli nim trápit. Hlavně nechci, aby si se jimi nechala rozházet. To je právě to, o co jim jde. Kde je ta seběvědomá Gabina? Ukaž jim ji a oni dají pokoj, uvidíš."
"ALe Ali, víš jak je to pro mě těžký,k dýy celou dobu jsem braná jako kus hadru? Nikdo o mě nezavadí ani pohledem a pak se k nám přifaří dva hezký kluci a ani jednomu se nelíbim."
"Hm...Tak fajn, jestli si myslíš, že by si byla Chrisem nebo Rendym spokojená, prosim, posluž si. Jsou oba dva tví, protože takový paka jako jsou o ni, to vážně nepotřebuju." ohrnula nad nimi nos. "Vím, že se ti líbí, mně taky, ale nic jiného kromě hezkého vzhledu na nich není! A ty máš na víc! Obě máme na víc, tak přestaň trucovat a pojď zpátky. Přežijeme to tu s nimi. Jsou to sice imbecilové, ale i to se dá přežít." a pomohla jí zedvnout se ze země.
"Ale pochop, že mě mrzí, jak se chovají. Neříkej m, že tebe by se to nedotklo, kdyby o tobě mluvili jako o "témhletý" Mám přeci taky jméno nebo snad ne?"
"Říkám ti, nevšímej si jich. jsou to omezenci, ostatně, jediné, co je zajímá, je jestli mají pásek ve správné rovině a jestli se jim náhodou nerozcuchaly nagelované vlásky."
"Omlouvám se Alice, nechtěla jsem se tě nějak dotknout tím, co sem řekla a omlouvám se."
"Nemáš se za co omlouvat." chytla Gábinu za ruku a podívala se jí do očí. "Víš, my dvě jsme kamarádky hodně dlouho a opravdu si nemyslím, že něco takového, jako dva nafrnění kluci by nás mohli rozhádat. Nedělej si s tím hlavu a kdykoliv tě bude něto trápit, tak víš, že můžeš přijít zamnou."
"Mám tě ráda." zavzlykala Gábina potom ještě komicky škytla. Nakonec se s Alicí vzájemně objaly a vyrazily směrem k hostini, ze kterého Gábina utelka. Než však stačily dorazit zpátky dovnitř, přistáli jim u nohou kluci- Chris s Reném a válali se v prachu.
"Holky, ještě, že jste přišli." vyhrkli a sápali se na nohy. "Ten hostinský je úplný cvok. Chtěli jsme odejít ale najednou na nás začal mlít něco anglicky, takže jsme mu nic nerozumněli a do teď nevíme, co po nás chtěl."
"Jestlipak on náhodou nečekal, že byste mu mohli zaplatit to, co jste snědli a vypili?" řekla teď už o něco sebevědoměji Gábina, aby klukům ukázala, že z ní nikdo blbce dělat nebude.
"Jasný a kde jsme asi měla sehnat středověký mince ty chytrá, hm?" zase se do ní pustil René a přesně, jak říkala Alice, začal si upravovat načesané vlasy.
"Jestli toho okamžitě nenecháte, tak se rozdělíme a bude. Nechápu, proč pořád do Gábiny šijete, nechte se končně n pokoji nebo si každý půjde po svých." okřikla kluky Alice, které to už také začínalo přerůstat přes hlavu. "A vyřešili jste to alespoň nějak?" zeptala se jich.
"Snažili jsme se, ale čím víc jsme se pokoušeli o normální domluvu, tím spíš se na nás začalo sápat víc a víc lidí. Nakonec nás prohodili dveřmi a to je všechno. Radši bych vzal roha, než se to na nás všechno nahrne." starchoval se Chris.
"Dobrá, měli bychom se někde usídlit, než začne noc. Večeřeli jsme a s těmi penězmi to nebudetak snadné. V naší době je neseženete a jestli ano, jsou v muzeu a vemi vzácné, tudíž ani my je s sebou nemáme. Budeme si je zkrátka muset vydělat." prohlásila Gábina.
"Vždyť tu jsme za úplně jiným účelem." začal zase pihňat Chris. "Na ICQ jste psali, že se vracíme do minulosti, abychom změnili budoucnost. O tom, že budeme muset pracovat jste se nezmínily ani slovo." protestoval.
"Ano, pokud vám to vadí, nikdo vás do práce nenutí. Hezky si dopapejte sušenku a chlebík a až vám dojde jídlo, tak za náma nechoďte. Uvidím,ej ka si potom obstaráte potraviny, když nebudete mít peníze."
"Máme přeci šlechtické šaty. Můžeme se do nich převlíct a hrát si na okradené vévody a usídlit se na hradě." nadhodil René a myslel si, bůhví co neřekl zázračného.
"Aha, a vy máte nějaké potvrzení o tom, že jste vévodové, vy máte záznamy z map, odkud jste a tak. Fajn, pokud ano, klidně si to takhle zařiďte." souhlasila s nimi Gábina a povytáhla si sukni o trochu víc do pasu.
"Jasně, určitě nás někdo bude kontorlovat, jestli máme papíry." mávnul nad tím rukou Chris.
"Víš, to, že ti lidé jsou o 500 let pozadu, neznamená, že jsou pozadu i duševně. Možná nemají takovou technologii a vzdělání, jako máme my, ale pořád si uvědom, že mluvíme jen o poddaných. Jak můžeš vědět, že král Anglie nebude natolik chytrý, aby si vaši identitu neověřil?" A právě v tuhle chvíli mu nasadila Alice brouka do hlavy. Chris potom raději nic nenamítal, přehodil si batoh přes záda a vyrazili kamsi do neznáma, najít si nocleh.
Nakonec to však dopadlo tak, že se rozhodli uvelebit na louce, protože u kováře bydlel tovaryš, hostinský by s nimi znovu vymetl a u soukeníka nebylo místo téměř ani pro něj samotného.
"Měli bychom si pod sebe dát třeba nějaké suché chrastí z lesa, protože ráno bude země studená a vlhká, tak abychom se nebudili zbytečně předčasně." navrhla Gábina a hodila na zem náruč plnou chrastí, které vypadalo, že bohatě stačí pro všechny dohromady. A když se po tom kluci vrhli, tak je Alice odehnala.
"Co blbneš, přeci nebudeme spát na holé zemi, sylšelas přeci Gábinu." protestoval Rendy. "Je toho tu dost, tak nebuď škrt."
"To nejsem." zakroutila hlavou Alice. "Jenom, když na tom chrastí ležíte, za chvilku se slehne a vy budete ležet na zemi, čili to vyjde na stejno, jako kdybyste si pod sebe nic nedali. Proto tohle si nechá Gábina a my půjdeme a nasbíráme si svoje."
"Dobrý no." odfrknul si Chris. "To je fajn, že myslíš na sebe, ale na ostatní by sis taky někdy mohla udělat místo ve svej hlavě, víš."
"Tak mi vysvětli ty tupče, jak jsem asi mohla unést chrastí pro čtyři lidi, co? Vypadam snad jako třípatrová lokomotiva, že se toho do mě tolik vejde?"
"Ne, jako třípatrová lokomotiva ne, ale pr-Zadek máš dost velkej." vpálil jí Chris do obličeje, načež se Gábina otočila, aby celou "situaci" zkontrolovala.
"A asi hodně mi pomůže, když ho budud ít menší viď? On mi totiž příšerně překáží, když nosim chrastí v náručí...Bože, vy jste primitovové." zakoutila hlavou a dala se do připravování svých věcí na spaní. Alice byla na kluky naštvaná samozřejmě také a proto se vydala v lese úplně opačným směrem, než oni.
"Pipinky, aby se nezbláznily." řekl tiše René, který sice věděl, že s nimi Alice nejde, ale pořád d nich nebyla tak daleko, aby je nemohla uslyšet.
"Přesně, ale Alice aspoň není taková Káča jako Gábina. Ta se chová úplně nemožně. Nejradši bych jí někam zahrabal ty jo." prohlásil Chris. "Bože vy jste primitivové-" napodoboval její gestikulaci a René se tomu pobaveně hihňal.
"Ale musíš uznat, že Alice jehezká." prohlásil Chris po chvíli, když měl nasbíráno asi tolik chvojí, že by slehlo snad i pod mravencem.
"Jo, Alice je pěkná holka a není tak pitomá jako Gabriela." souhlasil s ním René. "Víš co, ona Gábina by byla taky hezká, kdyby se nechovala jako blbka." kroutil nad tím hlavou, i když jediný, kdo se doposud choval jako blb, byl právě René společně s Chrisem.
Copak tyhle jejich hádky a dělání si naschválů nikdy neskončí? To nikdy nedostanou kluci rozum a nepřestanou se do holek a obzvlášť do Gábiny navážet?
Jestli ne, zanedlouho dojde děvčatům trpělivost a udělají přesně to, čím už jednou dneska klukům vyhrožovaly. totiž to, že je nechají na pospas vlastnímu osudu a odejdou. Narozdíl od nich, děvčata mají jídlo, mapu a veškeré informace, které potřebují o téhle době mít.
Schválně si můžete tipnout, kdo to první vzdá? Jestli holky bez kluků anebo obráceně. Každému samozřejmě ihned dojde, že ta druhá varianta je spárvná. Proto Chrisovi a Renému nezbývá nic jiného, než se sklidnit a zžít jak s Gábinou, tak s Alicí.

zpráva od Jaye 2)

30. května 2009 v 11:33 | *annyny* |  ***US5***
Někteří lidé se nás pokoušeli prolomit dolů, ale oni neví co US5 chystají. Někteří lidé mluví pravdu, pravda je nevyhnutelná a ta brzo vyjde najevo. Někteří lidé budou vypadat jako hlupáci, jakmile uvidí 5 kluků zpátky na vrcholu, brzy...velmi brzy. -------
překlad: MaRky
zdroj: us5-richie-4ever.blog

zpráva od richieho2)

30. května 2009 v 11:32 | *annyny* |  ***US5***
Hey Hey HEY!!
Chtěl jsem udělat krátké video a dát ho na YouTube nebo tak něco a říct vám aktuální informace o tom co se děje, ale můj blbej počítač není zvyklý nahrávat jakékoliv videa... Můj bratr Bobby a já jsme to zkoušeli 3 dny, ale nešlo nám to nahrát. Takže to je důvod proč píšu teď. Anyhoo jsem doma v Wheatonu a byla to úžasná pauza.

Vím, že to byla dlouhá přestávka, ale bylo pro všechny důležité vrátit se domů a na nějaký čas si odpočinout, protože poslední 4 roky jsme byli non-stop na cestách pouze s přestávkou 2-4 týdnů jednou za rok. Takže jsem byl dlouho doma s mými přáteli a rodinou. Bylo to úžasné. Mluvil jsem s kluky každý týden, abychom zůstali v kontaktu abychom udělali maximum pro US5. Nemáte ponětí jak jsem READY (připravený) a MY jsme připravený znova pracovat, vrátit se do Evropy a začít natáčet naší novou TV Show.

Je tááááák moc práce u US5 a já myslím, že by jsme měli podniknout velké kroky v tomto roce. V poslední době mi chyběl Jay, Iz-man a Cayce a hlavně vy všichni a tak jsem sledoval všechny videa na YouTube o US5. Je užasné vidět jak moc nás podporujete a dáváte nám lásku Opravdu požehnáváte kapelu a jsem vám navždy vděční i s mýma klukama (Jayem, Izzym, Caycem). Jsou to moji bratři a já je miluju.... Hodně jsme si prošli a jsme stále tady jste tu vy.

Sedím tady v počítačové místnosti (pzn. překladatele: to bude něco jako pracovna) v mém pyžamu a dojídam sušenky Oreos a ze zadního nádvoří mi sem vane čerstvý a teplý vítr. Takhle 100% voní léto... Čerstvě posekaná tráva a sousedky děti křičí a běhaj okolo, LOL.
V každém případě, nebude dlouho trvat než se zase všichni uvidíme, neztratíme vaší důvěru. US5 pro život! Jo, jenom malá aktualizace v mém životě! Budou se mi klubat kachny! Crazy, že? Už jsem je měl předtím a teď to je mám znova. Mám inkubátor a objednal jsem si 12 malých kachních vajec. Je to nejúžasnější věc, dívat se jak se líhnou a pak se o ně starat.
Dobře, odjel jsem na pozdní oběd s kamarádkou Kitty a Johnem a dostal jsem rozteklý čokoládový dort...MŇAM!

No, chybíte mi všichni a já se nemůžu dočkat až rozjedeme show a to bude tak brzo, že budete valit oči.
Moc vás všechny miluju a jste v mých modlidbách, opatrujte se a užijte si počasí...


Love you all
God Bless,
Richie
------
překlad: MaRky=* & Móňa
zdroj: us5-richie-4ever.blog

8.kapitola-kde je Karin?

29. května 2009 v 16:22 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
"Začíná se dělat docela chladno." pronesla Karin a stočila se do klubíčka, aby se zahřála vlastním tělem.
"Tak na, já ti půjčím mikinu." nabídnul se Richie a už se z ní svlíkal.
"To bude zase zima tobě." pronesla Karin.
"Nboj, mě zima nebude." ujistil ji a potom jí svou mikinu podal. Byla vyhřátá a krásně měkounká. Navíc úžasně voněla, stejně, jako její majitel.
"Máš úžasnou voňavku." řekla Karin a přičichla si k jejím rukávům. Sice jí Richieho mikina plandala stejně jako ta, kterou měla podtím, ale Richiemu se takhle zdála nehorázně roztomilá.
"Dík, to je moje oblíbená." připustil Richie a zase se na Karin podíval. "Už je to takhle lepší?"
"Jo, už je mi teplo." kývla hlavou a skrčila nohy k tělu. "A... Mohla bych ti něco říct." trochu zčervenala.
"Povídej, už jsme si toho řekli za ten večer tolik. Klidně povídej, poslouchám."
"Víš, máš ty nejkrásnější oči, jaký jsem kdy viděla." a zvedla k němu hlavu. Zase se na sebe vzájemně pronikavě dívali a jeden druhému vysílal signál, aby se políbili. "Vím, je to bláznivé říct ti to takhle na rovinu, ale já musela." omluvila se Karin, ale nepřestávala z Richieho spouštět oči.
"Ale ne tak hezký jako ty." řekl Richie po chvíli a naklonil se ke Karině ještě blíž, než byl předtím. Dost nejistě ji políbil a obával se, že se Karin opět odtáhne, Ona se však nechala a cítila se jako v sedmém nebi. Celý svět se s ní točil a ona si nepřála nic jiného, než jenom aby tenhle okamžik neskončil. Nakonec si vedle sebe s Richiem lehli na studenou zem střechy a on ji přitáhnul blíž k sobě, aby ji zahřál. Jednu ruku měl pod ejí hlavou a druhou rukou se drželi a koukali spolu na hvězdnou obolohu.
"Můj bože! Tohle ne! Tohle je bláznivé!" říkala si v duchu Karin a klidně oddechovala, protože cítila, že v Richieho objetí je v bezpečí. "Určitě jsem jedna z několika mnoha holek, které Richie takhle okouzlil a zajisté nejsem první ani poslední, která s ním zažívá tak nádherný večer."
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Richie po chvíi a ona mu nedokázala odpovědět. Znovu se na něj podívala a když uviděla tu jeho krásnou andělskou tvář s modrýma očima, úplně pookřála.
"Přemýšlím nad tím, jak je mi fajn a taky nad tím, že to dopadne jako vždycky."
"A jak to dopadá vždycky?" chtěl vědět Richie.
"Znáš to, na discotéce se tilíbí nějaký kluk, ty s ním jsi ten jeden večer, je ti fajn, ale potom každý zase jdete svou cestou. A nejinak to bude i u nás. Ty jsi z Ameriky a já z Čech. Prostě..."
"Moment, a ty bys chtěla, aby to takhle bylo?" zarazil se richie a trochu posmutněl.
"Ale no tak." zakorutila hlavou Karin a pohldéla zase vzhůru směrem ke hvězdám. "Je ti kolik?"
"Čtyřiadvacet." doplnil ji Richie.
"Tak, 24 let ti je, takže už víš, jak to chodí a neříkej mi, že jsi měl v úmyslu vidět se semnou i zítra nebo snad dokonce víckrát než jednou."
"A proč by ne?" nechápal to.
"Ach jo, víš, já si nerada hraju na komedii, jsi hezký, máš nádherné oči, opravdu, dlouho jsem neviděla žádnýho kluka, který by mi byl tak sympatický od první chvíle a se kterým by mi bylo dobře, i když ho znám teprve pár minut, jenomže vím, jak to končí."
"A co láska na první pohled?" zkoušel to na Karin dál Richie, ale zatím se zdálo, že na o něčem takovém pochybuje.
"Jo, láska na první pohled. Na to jsem kdysi dávno věřila, ale zkušenosti se staví proti mě. Proto teď momentálně říkám, že něco jako láska na první pohled prostě není. A když jo, je to jednostranné."
"Říkáš, že ti je semnou teď dobře." protáhnul Richie.
"To sice jo, ale nechci se začít vázat, když každý potom půjdeme vlastní cestou." snažila se mu to ulehčit. "Jaký by to mělo smysl, kdybychom si psali přes internet. Ty z Ameriky a já tobě z Plzně."
"Takže ty to chceš vzádt?" vyvlil na ni oči.
"Ale no tak Richie, není co vzdávat." trvala si dál na svém Karina. "Nic nezačalo, proto-" Než však stačila dokončit větu, Richie ji znovu políbil. Přetočil ji na záda a hrál si s jejími vlasy. Před pěti lety by mu možná tohle přišlo troufalé, ale teď, když už je téměř dospělý, je to jiné. Na chvilku ji líbat úřestal a jenom se jí zpříma zahleděl do očí. Odrážel se v nich jeho obličej a on jenom čekal, s jakým argumentem přijde Karin teď.
"Jsem blázen, ale navezl jsi mě do toho ty." prohlásila a dala mu ruce kolem krku. "A jestli se z toho tvýho kukuče zblázním, tak mě máš na svědomí." řekla mu a potom se začali znovu líbat.

"Hele, Richie asi už šel domů když ho tu nikde nevidíme." pronesl Cayce, když se pořád Richie neobjevoval, protože byl zaměstnaný něčím úplně jiným.
"No, my bychom teda ale měli jít taky, protože jinak se Jay zblázní." zakoulel očima Izzy, aby Jaye napodobil. Potom se s holkama rozloučili a vyšli z hotelu tiše ven. Ashley ještě vykoukla rychle z okna a zachytila Izzyho pohled.
"Zítra?" usmála se na něj.
"Budeme tu v jedenáct." mrknul na ni a poslal jí vzdušnou pusu, načež se Ashley sesnula na postel, kterou měla pod oknem postavenou a přehodila si bláznivě polštář přes hlavu.
"Jsou nehorázně fajn." pronesla Rachle a zalezla do koupelny, aby se koenčě mohla vysprchovat.
"No, asi už půjdu." kývlahlavou Clarisa, když si všimla, že už je půl jedenácté. "Zítra je taky den, tak já se potom před snídaním stavím a můžeme jít společně. A kdybyste se ještě dneska viděly s Karinou, tak jí ode mě pozdravujte a že se omlouvám za ty lístky. Vůbec mě nenapadlo, že jedna z vás tu bude muset zůstat."
"Neboj, já jí to vysvětlím." ujistila ji Ashley a Clarisa opustila jejich útulný pokoj také.
"Sakra, úplně jsme na Karinu zapomněly!" kousla se Viki do rtu. "Celou dobu tu není a my i tu přes dvě hodiny povídáme a ona klidně může být bůhví kde." strachovala se.
"Tak jí zavoláme, ne?" napadlo Ashley a už lovila z šuplíku od nočního stolu mobil.
"Sakra, má ho tady." řekla ještě více vyděšeně Viki. "Co budeme dělat Ash? Kdybychom se viděly, jak jsme na ní byly hnusné, nedvím se jí, že byla naštvaná a odešla." kárala sama sebe a koneckonců i ostatní.
"To máš pravdu." souhlasila s ní Ashley. "Ale nejvíc jí dávala sodu Rachel. Nikdy bych do ní neřekla, jak může být závistivá. Každá z nás by si přála vyhrát, přiznávám, že i já Karin to vítězství tak trochu závidím, ale rozhodně ne tolik, abych jí ubližovala."
"Měly bychom si s Rachel promulivt. Takhle to prostě nejde. Jestli se bude do Kariny navážet, jako dneska, tak naše kamarádství půjde do kytek." zašklebila se Viki, protože o takovou věc opravdu nestála. Kamarádkami ty čtyři byly dost dlouho a předtsava, že by o to všechny měly přijít, to se jí tedy zrovna moc nelíbilo.
"Máš pravdu, ale do té doby...Co budeme dělat, Ani nevíme kde Karin je. A já mám opravdu strach, aby si něco nechtěla udělat."
"Karin taková není." zakroutila hlavou Ashley. "Ona má vlastní hlavu, ale tohle by neudělala, protože ví, že je to pitomost a Rachel zná. Prostě jí to kolikrát ujede no, podle mýho jenom teď někde trucuje."
"Jasný, v půl jedenáctý v noci někde trucuje a my si máme jít lehnout a tam někde jí nechat."
"A co mám asi podle tebe dělat?" znejistěla Ashley a bylo vidět, že mezi oběma děvčaty nastává nervozita.
Najednou ale uslyšely, jak se někdo vesele chichotá pod jejich oknem a spěšně vykoukly ven. Spatřily tam Karin, kterou držel za pas richie a pořád si něco šeptali do ucha.
"Aha, tak tady je naše trdlo.ů ulevila si Viki a spadnul jí obrovský kámen ze srdce. V tu chvíli ale richie Karinu dlouhze políbil a potom pomalu odházel, až se jejich ruce natáhly a nakonec pustily docela. Karin se jenom pousmála a nadšeně zašla do ubytovny.
"Budeme dělat, že o ničem nevíme?" zeptala se Ashley, která všechno společně s Viki viděla.
"Tak já nevím." pokrčila rameny Viki. "Kdyby o tom Karin chtěla mluvit, asi se nám o tom zmíní. Rozhodně si ale myslím, že po tom, jak jsme s k ní zachovaly, si u nás srdce vylívat nebude." pochybovala Viktorie a vystřídala se s Rachel, která mezitím vyšla z koupelny v pruhovaném pyžamu.

>Daniel<

29. května 2009 v 12:58 | *annyny* |  Novinky Harryho Pottera-filmy
Ahojda šmudlínové =)
Docela jsem se nudila a nevěděla, čím vám tady ten pobyt u mě trochu oživit a narazila jsem na naetu na jednu moc fajnovou fotku Daniela Radcliffea. Posuďte sami =D
No není to fešák? =D


7.kapitola-na střeše

29. května 2009 v 7:31 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
Richie se ke Karin pomalu naklonil, až se téměř dotýkali nosama. Čtyřiadvacetiletý krásný kluk a šestnáctileté dítě. I když o tom dítěti by se dalo celkem polemizovat. Nakonečných osm let a nekonečných 10mm, aby se políbili. Nakonec se však k tomu kroku Richie odhodlal a stalo se. Karin projel ohromný elektrický pulz a cítila, jako kdyby ji polilo horko a zároveň příšerný chlad. Nebylo to takové, jako když ji políbil někdo na discotéce, v tomhle bylo celkem dost citů, i přesto, že Richieho znala jen tak krátko chvíli.
"Ne, promiň." odtrhla se od něj. "Víš, to asi není dobrý nápad." zakroutila hlavou a sklopila ji, aby se nemusela Richiemu dívat do očí.
"Ne, já se omlouvám." připustil a vzal ji za ruku. "Prostě, neuvědomil jsem si, že je to moc narychlo, ale v tu cvhíli jsem to udělat musel, protože si-" Karin mu znova zpříma pohlédla do očí. Úplně se jí leskly a on se na ni zase jenom mile usmál. Takovým tím stylem, který zvládne jenom CHristopher, Richard Stringini z US5. Přesně ten, ten z té skupiny, která už tak dlouho upadá v zapomnění. A přesto se našla jedna dívkak, které Richie zase učaroval!
"Víš, když jsem tě uviděl poprvé, říkal jsem si, že jsi prostě jenom obyčejná hezká holka, ale potom, podle toho, jak na tebe byly holky drsné a tys to brala tak citlivě, řekl jsem si, že asi nebudeš stejná jako ostatní a to se mi právě líbí." přiznal. Nebylo to vyznání lásky, vždyť, znali se teprve pár minut. Jestli čtvrt hodiny, tak i to možná přeháním.
"No, abych řekla pravdu, je to asi poprvé, co se na tebe tak dlouho dívám." uchechtla se. "Vždycky, když kamarádka přinesla do školy váš plakát, a že už je to sakra dlouho, tak jsem vás všechny jenom letmo přejela očima a dělala, jak jsem unešená. Teď ale nicpředstírat nemusim, protože unešená vážně jsem!"
"Tak vidíš, v čem je tedy problém. Ty se mi líbíš a já tobě-?"
"O to nejde." zakroutila hlavou Karina. "Kdyby ses mi nelíbil, tak se od tebe nenechám políbit, jenomže tohle je bláznivé. Ještě před pár lety bych čekala, že se mi to jenom zdá a že jsem jedna z mála fanynek, které tě milují."
"Jenže tahle doba, jak sama vidíš, je už dávno pryč." připomněl jí Richie. "Možná, že po světě chodí ještě pár holek, které jsou ze mě "paf", jenomže je jich asi tolik, jako tady lidí v tomhle hotýlku."
"Ne, nejde to, promiň." omluvila se znovu Karin a zvedla se ze země. Pomalu se šourala k malým dveřím, aby se vrátila zpátky, ale někdo ji chytil za rameno. Richie pochopil, že jí není lhostejný, ale zase naopak věděl, že je ze všeho dost vyjukaná.
"Karin, počkej, prosím." zastavil ji a ona se na něj ootočila. Už zase mu hleděla do těch jeho nádherných očí a úplně se jí podlamovaly kolena. To je právě to, co nechtěla. Nesmí si přeci zaít něco s klukem, který není od ní- z Čech. Ví, jak si jenou Viki ztěžovala, že se miluje kluka, který je až z Moravy a ona by chtěla chodit s klukem z-"
"Z Ameriky?" vydala ze sebe tankým hláskem a Richie se musel začít trochu smát, protože nechápal, jak to Karin myslí.
"Teda, pokud to měla být otázka, jestli jsme my US5 z Ameriky, tak jo, přesně tam odtud. Velkou část jsme dříve trávili tady v Berlíně a dokonce tu mám i velký byt, ale moje rodiště je Amireka." mrknul na ni.
"Páni." nadechla se a zase, jako kdyby zapomněla důvod, proč chtěla odejít pryč. Jeho modré oči ji okouzlily a úplně zhypnotizovaly. "V Americe to musí být bájo."
"To si piš." utvrdil ji v jejím přesvědčení Richie. "Hlavně pláže v aribiku, prostě kouzelné!"
"Jé, tys byl v Karibiku?" vypískla obdivně a trochu ztrápeně, protože navštívit alespoň jeden z ostrovů tam, byl její sen.
"No jéje." mávnul rukou. "Jednou s našima na dovolené a potom asi ještě dvakrát s klukama. Nebo třikrát, teď nevím." zakroutil hlavou a pořád se dál usmíval. A když nastala zase chvíle ticha, nechtěl Karin uvést do rozpaků, tak místo toho, aby ji znova políbil, plácnul tu největší hovadinu, která ho napadla jako první.
"Ehm, ty ponožky-" ukázal prstem na Karininy nohy. "Jsou vážně roztomilý."
Tak nevím, co by bylo lepší, jestli ji přivést o rozpaků políbením, anebo tím, že bude ještě upozorňovat na pletené barevné ponožky. Samozřejmě, že Karin zase zrudla jako ředkvička a zamumlala něco, čemu Richie nerozuměl.
"Né, v pohodě!" snažil se ji uklidnit. "Myslel jsem to vážně. Podobné nosím, když je mi zima na nohy, ale samozřejmě v jiných barvách než v růžové a bledě modré." posumál se. "Tobě ta barva sluší, ale představa, že bych v nich chodil já..." Karin se musela taky usmát, když už se smál Richie a představa, že ho vidí, jak stepuje v holčičích ponožkách jí dostávala.
Koneckonců, komická nebyla jenom ta představa Richieho v ponožkách, ale i to, že celou dobu stáli u dveří a Karin neustále držela kliku a odmítala ji pustit. Ne snad, že by si toho byla vědoma.
"Ty jo, Richie tam snad tu vodu vyrábí, ne?" prohlásil Izzy, když už se Richie dlouho nevracel a jim to začalo být nápadné. Ashley se samozřejmě Izzymu vtípku zachichotala, což zřejmě ještě posílilo už tak dost velké sebevědomí.
"Půjdu za ním a vy se mezitím připravte k odchodu." pronesl Jay veledůležitě a odešel z pokoje.
"Omluvte ho holky." zakroutil hlavou Joe. "Myslí si totiž, že když je nejstarší, bude nám tu všem určovat co máme a nemáme dělat."
"Takže...vážně už půjdete?" řekla Clarisa sklesle. Zrovna teď, když zjistila, jak moc fajn, Joe je.
"Nejspíš." pokrčil rameny Cayce. "Znám Jaye, když se naštve, tak se moc neovládá a ty jeho řeči musíme potom poslouchat ještě dva dny potom."
"No moment, a co zítra? Říkaly jste, že tu budeme ještě dva dny, ne?" napadlo Izzyho a nespouštěl oči z Ashley. "Co kdybychom si dali sraz někde ve městě a vyrazili, co vy na to?" navrhnul.
"Když nás učitelka pustí." váhala Rachel. "Víte, máme docela přísný režim a tohle, že jsme někam šly, bylo výjimečně, protože to byl koncert, který vyhrávali vítězové, tak proto."
"No a nešlo by to nějak...ukecat?" pousmál se Joe a zatřepal střapatou černou hlavou.
"Možná by se to dalo nějak zařídit. souhlasila Viki, která si za tu dobu US5 oblíbila ne jako skupinu, ale jako fajn kluky, se kterými se dá pohodově kecat.
"Fajn, takže kdyby to vyšlo, zítra můžeme zajít do skate parku a potom hned na pizzu? Co vy na to?" navrhnul Cayce, který měl stejně jako Izzy vždycky spoustu bláznivých nápadů. Ostatně, všichni měli bláznivé nápady, až na Jaye, který bral všechno až přespříliš důležitě.
"Skate park? Pizza? No na to nejde nic jinýho, než jenom kývnout!" výskala nadšeně Ashely. Akorát, tady Clarisa se bude muset taky zeptat, viď?"
"Ani ne hele. Náš trenér je, jak bych to řekla, no prostě o dost víc tolerantní, než ta vaše uječená učitelka, takže semnou počítejte na 100%." mrkla na Joe.
"Paráda, takže domluveno!" sprásknul ruce Izzy a protože seděl na posteli jenom kousek od Ashley, dal jí svou ruku kolem ramen. V tu cvhíli ale vešel do místnosti udýchaný a rozzuřený Jay.
"Richie nikde není. Nemůžu ho vůbec najít, v hotelu na chodbě, v kuchyni, na záchodech, prostě nikde." pak mu ale spadnul pohled na Izzyho, jež seděl vedle šestnáctileté Ashley a zrudnul vzteky ještě více, než předtím.
"Izzy, můžeme si ještě promluvit?" zeptal se a přestával se už ovládat.
"Nevidíš, že se dobře bavíme?" odbyl ho Izzy, který sice vypadal jako větší drsňák a doopravdy byl, ale těch 20cm výšky ho zkrátka od Jaye dělilo.
"Hned!!!" rozkřikl se Jay a holky měly jenom strach, aby je nezaslechl někdo z trenérů anebo učitelů. Izzy se tedy raději zvedl a Jay ho surově vykopnul na chodbu. Pak za nimi práskly dveře a všichni ztichl, aby slyšeli, co se bude dít.
"takže Jay vyvádí vždycky, když si Izzy chce začít něco s mladíš holkou." vysvětloval Cayce, když Jay začal hulákat na celou chodbu. Samozřejmě si uvědomoval, že v hotelu jsou tajně, takže neřval tolik nahlas, aby nepoutal tolik pozornosti.
"Normální hovado seš!" setřel Izzyho, který se zatím žádnou hláškou nebránil. "Chudák holka, víš vůbec kolik jí je? Říkala, že chodí na střední!!! A pamatuješ, co jsme jednou slyšeli tak dva roky zpátky? Vyhlašovali tu závody šestnáctiletých závodníků a závodnic."
"Aby ses nepoto." zasmál se Izzy.
"Jo já abych se nepodělal?" úplně přetékal vzteky Jay. "Tak já ti něco povím. Jestli si s Ashley něco začneš a ublížíš jí, jako spoustě těch jinejch holek, tak gratuluju."
Ashley při těch slovech jenom posmutněla. Věděla, že Izzy měl před ní určitě hezkou řádku holek, přesto ji Jayova slova zarazila.
"Klid, Jay zase přehání." snažil se ji uklidnit Joe. "Izzy by nikdy žádný holce neublížil a jestli jo, nebylo to nikdy schválně a sám z toho byl vždycky dost vymetenej."
"Víš co, Jayi, jdi už doprdele s těma tvejma kecama. Máš dítě, tak se starej o něj a ne o nás, buď tak laskavej!" střel ho znovu Izzy a potom vešel zase zpátky do pokoje. Chudáka Cayce ale trefil dveřma do hlavy, protože ten sondoval celou hádku klíčovou dírkou.
"Sorry kámo, ale říkal jsem ti už asi stokrát, že nemáš šmírovat za dveřma, že se ti thle může jednou stát. A ty si nedáš říct a nedáš říct." zakroutil hlavou a holky se jenom pobaveně chechtaly, jak Caycovi na čele začala nabíhat velká boule na čele.



6.kapitola-kluci na ubytovně

28. května 2009 v 20:14 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
"Tak, jsme na místě." usmála se Rachel na toh roztomilého blonďáka.
"To znamená, že bychom asi měli-" řekl Izzy a přistoupil blíž k Ashley a už se drásal po klice od vchodových dveří.
"To znamená, že se asi s holkama rozloučíme a půjdeme." usadil ho Jay, který se zřejmě vždycky snažil o všem rozhodovat. Ashley se ale jenom zachichotala a vrhla na Izzyho svůj svůdný pohled. Jako kdyby jí nedocházelo, o kolik je Izzy starší. Jemu je neuvěřitelných devětadvacet a jí šestnáct!
"To je v pohodě." přiznala Viki a taky se nažila toho blonďatého dostat na svůj krásný úsměv. "Pojďte na chvilku nahoru, ještě můžeme pokecat a kouknout se na film. Nebo snad máte v deset večerku?"žertovala.
"Brouku, něco jako večerka v našem slovníku neexistuje." řekl Izzy a už se hrnul dovnitř. Dokonce i Cayce, Richie a Joe byli nadšeni, že tohle setkání nekončí, Jay však jenom otočil oči v sloup a vešel s přihlouplými připomínkami.
"Dveře!" sykla Viki a odstrčila kluky pod schody, aby nebyli vidět. Pak na ně jenom Ashley ukázala, aby byli zticha a narovnala se.
"Dobře, že jste dorazily." ozval seučitelčin hlas a ony měly možnost spatřit ji v zelnorůžovém županu, který na ní vypadal opravdu tragicky. Ještě, jak měla natáčky na hlavě, prostě hukot! "Takže zalezte do pokoje a ne, že na vás uslyším nějaké stížnosti, ohledně toho, jak vždycky umíte být v noci hlučné. A jestli je Karin ještě špatně, ať se u mě staví pro prášky." řekla apotom za sebou práskla dveřmi od pokoje.
"Kdo byla ta velmi sympatická paní k nakousnutí?" vtipkoval ten se světlými hnědými vlasy- Cayce a dělal, jako že po ní mlsně pokukuje. Rachel do něj však jen z legrace šťouchla a zachichotala se.
"To byla naše učitelka. Je tu s námi na těch závodech, víš." a ukázala klukům, kudy mají jít.
"Hele holky, já jdu jenom za trenérem, abych mu řekla, že jsem zpátky a potom se k vám nějak tajně propašuju, jo?" zakuňkala Clarisa, která celou cestu neřekla téměř nic, jak byla chudák úplně vyjukaná, kdo je jde doprovodit domů.
"Jasný, pak jenom třikrát ťukni, abychom věděly, kdo to je." poradila jí Viki a potom už se všichni potichu hnali nahoru do posledního pokoje na konci chodby.
"Wow! Konečně pohodlí." zafuněla Ashley a sedla si na postel.
"To byla moje noha, ale nevadí. Ostatně, jak byste si mě taky mohli všimnout, žejo." řekla naštavaně Karin, když jí Ashley přidřepla nohu.
"Mimochodem, co ti tady dělají?" zarazila se mžourala směrem ke dveřím, kde se tyčilo pět vysokých klučičích postav. "Člověk poslouchá písničky, má zhasnuto a potom přijdete vy a div mě nezasednete. Pohoda." utrousila arogantně.
"Promiň, zapomněli jsme se představit." omluvil se ten blonďák- Richie a kouzelně se na Karinu usmál. "Jsme ti kluci z konzertu, US5. A holky říkaly, že-"
"No jestli to říkaly holky, tak to potom jo." nenechala ho dokončit větu Karina a vylezla z postele. Přešla ke skříni a vytáhla z ní dlouhou šedivou mikinu s černým semišovým nápisem a vzala si teplé ponožky na nohy. Potom zaplula do pantoflí a chtěla vyrazit. Prostě černé legíny pod kolena, teplé barevné ponožky a vytahanou mikinu, která jí le ohromně slušela.
"Kam jako deš?" ihned na ni vyjela Rachel, až se na ni všichni vyjukaně podívali.
"No, myslím, že je to asi jedno ne." řekla karina sklesle.
"tak to teda neni." odbyla ji Rachel. Kluci chudáci jenom nešťastně těkali očima z jedné na druhou.
"Přežily jste to beze mě celou tuhle dobu, přežijete to i teď." odpověděla tiše a vyšla z pokoje slovy "užijte si to." Dveře za sebou nezabouchla, ale jemně je přimáčkla, aby neudělala rámus a vydala se stejným směrem, jako odpoledne po vyhlášení atím byly ony schody vedoucí na střechu.
"Pohod akluci, klidně si sedněte, tohle byla jenom naše šáhlá kamarádka. Obyčejně bývá v pohodě, ale dneska jí něco přelítlo přes noc. Znáte to, některé holky jsou prostě náladové." snažila se zapůsobit Rachel na richieho a asi si myslela, že tím boduje.
"Ehm.-máte tu někde pití, prosím?" zeptal se Richie a naprázdno polkl.
"Jasně, když sejdeš úplně do přízemí, tak narazíš na dva barely. Jedna je bublinkatá, druhá bez. Poznáš to podle barvy podstavce.Ten s červeným jsou bublinky, bílý bez." poradila mu Viki a zazubila se na něj.
"Dík moc." a vyšel z pokoje. Sice všem nakukal, že se potřebuje jít napít, ve skutečnosti měl ale v úmyslu docela něco jiného. Zajímalo ho, proč se Karin tak chová a hned, jak ji uviděl, zdálo se mu, že ji něco trápí. Nejprve sešel teda dolů po schodech do společenské místnosti, jestli ji nenajde tam, když se ale vrátil zpátky nahoru a všimnul si shnruté podložky, která byla nahrnutá u schodů, kde obyčejně nikdo nechodí, rozhodl se, že se tam půjde podívat a zkusí to štěstí.
Karin mezitím už zase seděla na okraji střechy a brečela. Nevěděla, proč, ale asi byla až moc přecitlivělá. Zkártka, proč se najednou holky chovají takhle, vždycky přeci byly nejlepší kamarádky a najednou by je mělo rozházet to, že vyhrála a ony ne?
"Tak jsem tě našel." pousmál se Richie, když vešel na střechu a spatřil Karin, jak sedí na okraji střechy.
"Víš, doufám, že nechceš udělat to, co si myslím, protože to by byla velká hloupost." říkal jí, když se k ní pomalu přibližoval. Zřejmě si myslel, že má v úmyslu skočit a on jí v tom chtěl zabránit.
Slunce už zapadlo a teď jenom svítil měsíc. I hvězdy byly krásně vidět a Karin přemýšlela o tom, že podle toho, jak hvězdy jasně září, zítra bude krásný den.
"Oparavdu, nedělej to.ů pořád se k ní přibližoval, až stál téměř za ní. Teprve až potom si všimnul, že má v ruce i-pod, takže ho zřejmě vůbec neslyší.
"Bože, já jsem idiot, mektám si tu sám pro sebe a ona mezitím asi vůbec nemá chuť někam skákat." říkal si pro sebe. "Jenomže, co teď? Když na ni sahnu, tak se lekne a spadne, to samé by se mohlo stát, kdybych na ni zvýšil hlas, abych přehučil písničky." přemítal a snažil se vymysle, jak udělá, aby si ho Karin všimla. Nakonec se rozhodl, že jí nadejde a přijde k ní z boku, aby se tolik nelekla. Konec konců, otevřené oči má, tak si ho snad všimne.
"Ale má krásné vlasy." řekl si pro sebe ještě Richie, než se pustil do záchranné akce jednoho nešťastného děvčete, které ani nezná.

"Fuj, já setě lekla!" vyskočila hned na nohy Karin, když spatřila blonďatého Richieho, jak kráčí směrem k ní a mile se usmívá.
"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Jenom jsem si říkal, co asi děláštady nahoře, tak sama. Všichni ostatní jsou přeci dole, ne?" a přistoupil k ní jenom ještě blíž. Byli od sebe přibližně metr a Karin ztěžka oddechovala, protože se doopravdy vyděsila.
"Ale jo, všichni jsou dole." přikývla a znovu si sedla. "Jenomže já tam být nemusím. Tedy, vyšlo by to nastesjno, kdybych tam byla, jako když tam nejsem. protože si mě nikdo ani nevšimne." zakroutila hlavou a smotla sluchátka i-podu a položila si ho vede sebe. Richie pořád jen stál a Karin k němu upřela svůj zrak.
"Promiň, já ti tady povídám o tom, jak špatně na tom jsem a ani tě neznám. CIzího kluka zatěžuju svými problémy, už radši mlčím."
"Ne, to je dobrý," kývnul hlavou. "Můžu si sednout?" ukázal na hormadu místa vedle Kariny.
"Posluž si."
"Já-já sem Richie." představil se a pdal Karin na seznámení ruku.
"Aha." přikývla. "No, já se jmenuju Karina ajsem tu s holkama-"
"Na závodech, jo, to vím." řekl mile a zahleděl se jí do očí. "Prý jste skončily druhé, to je výborné, gratuluju." řekl znalecky.
"Hm..." protáhla Karin a zase jen pokývala hlavou.
"Nechceš se vypovídt? Když chci, umím být výborná vrba." nabídnul se a nasadil kukuč andílka, což s Karinou docela solidně zamávalo. Někoho tak hezkého snad ještě neviděla.
"A říkal jsi, že jste US5? Jako ti US5, co-"
"Přesně ti. Ti, které nikdo neposlouchá, a ti US5, které všichni nazývají propadákem. V celé své kráse." a roztáhnul ruce. Snažil se působit komicky a taky že se mu to povedlo, protože Karina se zasmála.
"Škoda, že se nesměješ víc, s úsměvem ti to sluší o moc víc," řekl Richie a Karin toho usmívání ihned nechala. Nechtěla, aby to vypadalo, že na něj hned od začátku letí.
"Nemyslela jsem to takhle. Jenom mě napadlo, že to jsi zpíval ty? Myslím, písnička...Ta jak jste s ní vítězili v hitparádách. Někde ze začátku. Můj bože, teď si nevzpoměnu."Načež při slově "můj bože" sebou Richie trochu škubnul.
"No, zpíval jsem i víckrát než jenom jednou." usmál se znovu. "Ale jestli myslíš round and round, tak ze začátku, nědky druhou sloku, to zpívám opravdu já."
"Tak to jo." řekla s úsměvem Karina a raději od richieho odvrátila svůj pohled, aby nebylo vidět, že se červená.
"To jsem zpíval tak špatně, že se směješ?" rýpnul do ní.
"Ne, jenom jsem se chtěla ujistit, jestli jsi to opravdu ty. Slyšela jsem vás opravdu matně, protože jak vidíš, hala, kde se konal váš kozert opravdu není hned vedle naší ubytovny."
"No jo, to naše krákorání je slyšet až do Francie."
"Chceš něco vědět?" otočila se na něj, aby pořád někoukala někam do kytek. "Je fajn, že tu si. Aspoň si mám s kým popovídat. Vidíš to, ani mě neznáš, ale stejně jsi zamnou přišel a kamrádky, které znám už jakou dobu se na mě klidně, víš co-"
"To tak bývá." pokrčilrameny Richie. "Podle mýho se to ale spraví. Alespoň, co já vím, tak tyhle období máte vy holky celkem často ne?" pousmál se.
"Jo, holky z ekonomky jo." přiznala.
"Ř9kal jsem si, že budete ze stejné školy už jenom kvůli tvojí angličtině."
"Co je s ní?" zarazila se Karin, která si až do téhle chvíle myslela, že co se týká gramatiky i všeho ostatního, neplácá žádné hovadiny.
"Právě že nic." zakroutil hlavou. "Každýmu se stane, že mu to někdy ujede, obzláště, je li to cizinka, ale zatím, co jsme se bavili s vámi všemi, tak angličtina úplně perfektní. Včetně tebe samozřejmě." a znnovu se na ni usmál. Tentorkát se ale na sebe zadívali trochu déle, až pro změnu zčervenal Richie.
"Že by se červenali i kluci?" zachichotala se Karin a prohrábla si huňatou hnědou vlnitou hřívu.
"Je tu krásný výhled, co?" řekla a koukla na osvětlené město.
"Víš, že se ti nedivím, žes šla právě sem? Původně jsem si myslel, že budeš sedět ve společenské místnosti, kolem které jsme šli, ale tady je to doopravdy kouzelné. Má to zkrátka něco do sebe."
"To mi povídej. Hned, jak jsem to tu viděla, mi bylo jasný, že na tohle místo nezapomenu." přiznala Karin a zvedla oči k oboze.
"Vidíš, tohle je orion." ukázal Richie kamsi na oblohu a chudák Karin dlouho bloumala mezi několika hvězdami, než to souhvězdí našla.
"A támhle velký vůz, potom casiopea, ta je úžasná a-"
"Kluk, jako ty zná hvězdy?" zarauil se, ale brala to spíše, jako jemu věnovaný kompliment.
"No, tak trochu. Jakmile jsme přestali jezdit na truné kvůli, však víš, tak jsem daleko víc času trávil u svých prarodičů na venkově a můj děda je úpkný blázen do astronomie. No a já asi budu po něm. Dlouhou dobu jsem to o sobě nevěděl, ale po tom, co mi děda ukázal, jak se co dělá, tak mi všechno učarovalo."
"Hvězdy jsou krásný. Dokázala bych se na tebe koukat celou dobu." pronesla.
"Cože?" zarazil se Richie a zaubil se na ni. Potom trochu pootočil hlavu a Karin nechápala.
"No, proč ne? Řekla jsem snad něco špatně?" podivila se.
"Řekla jsi, dokázala bych se na tebe koukat celou dobu." zasmál se Richie, až Karina chudák celá úplně ztuhla.
"To jsem neřekla." protestovala a bylo jí trapně. "Kruci, přeci mu nemůžu hned dát najevo, že se mi líbí. Bože, vždyť bude o tolik starš než já, ale zase na druhou starnu, je roztomliej." rozplývala se.
"Ale řekla." trval si dál na svém. "Řekla jsi,-"
"Tak dobrá, dobrá, dobrá." uznala Karin a schovala hlavu ke kolenům. Potom se taky zasmála a rozhodla se, že to vezme s humorem. "Možná jsem se tak trochu přeřekla." a pak se Richiemu zahleděla do očí.
"Modrý? On je blonďák a má modrý oči?" hrklo v ní. Chvilku se na sebe dívali a potom se stal něco, s čím Karin nepočítala...

5.kapitola-konzert a seznámení

28. května 2009 v 15:07 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
"Nemůžu tomu uvěřit! US5! Jsme na konzertě US5!" vykříkovala neustále Clarisa a chtěla se dostat až k pódiu,, což nebylo tak těžké, protože v sále pro 250 lidí jich bylo sotva 80.
"No jo, asi to tak bude." pousmála se Ashley a měla radost i za ni.
"Chudák Clarisa, že musela zůstat na ubytovně." řekla úlisně Rachel, což se jí docela vymstilo.
"Rachel sklapni!" okřikla ji Viktorie, která měla Karin nejraději. "Vážně už drž hubu! Nenapadlo by mě, jaká můžeš být. Chápu, že jedna z nás musela zůstat na ubytovně, ale nemusela si jí to dávat tolik sežrat! A teď si tu před námi hraješ na co?" rozhodila rukama, div Rachel jednu nevypálila.
"Chceš vědět, co-"
"Nechcte toho, prosím." posmutněla Ashley, protože nesnášela, když se mezi sebou dohadovaly. Nejraději měla klid a fajn pohodu. Navíc nechtěla, aby tenhle večer zkazili Clarise, která se na tenhle konzert těšila jako malý Jarda.
"Jak toho máme nechat?" pustila se Viktorie teď už i do Ashley. "Hele, Karin se někdy uráží kvůli hovadinám, to víme všechny, ale tohle by mrzelo i mě! A dělat ze sebe matku Terezu, jako jak jsem zklamaná, že tu není a přitom si libovat, to je odporný!" pohlédla s krajním nechutenstvím na Rachel.
"Jasně, paní dokonalá promluvila." založila si ruce na prsou Rachel a chtěla se pustit s Viki do opravdu silné hádky. "Tak abys věděla-"
"A vážně dost! Jestli toho nenecháte, odcházim!" přerušila jejich spor znovu Ashley. "Přesně tak. Máte pár vteřin na to, abyste se hodily do klidu, jinak odejdu a hledejte si cestu domů samy!" pohrozila jim, protože jediná ona věděla, jak se z konzertu dostat na ubytovnu. K jejímu a vlastně i Clarisinu štěstí zavládlo mezi Rachel a Viki příměří.
Karin stále seděla na střeše. Mohly to už být snad dvě hodiny, možná i víc, ale ji to nijak nelákalo pátky n pokoj. Co tam? Vždyť holky se na ni vykašlaly a poslouchat písničky může i tady. Na to nepotřebuje pohodlnou postel. Rději bude trucovat venku na čerstvém vzduchu.
"Ah-dmmdndn-písn.dmdm" Karin odložila I-pod a pozorně se zaposlouchala, odkud jde onen zmatený dunivý zvuk. Každé slovo, které zachytila, rázem zaniklo v příšerném dunění. Zvedla se ze země a opět se přešla na okraj střechy. Rozhlédla se kolem a snažila se zachytit, jakým směrem by to asi mohlo být.
"Můj bože! To bude asi ten konzert!" vydechla nešťastně. "Super, holky se určitě parádně baví, utahují si na jejich účet a smějí se. Zatímco já tu musím tvrdnout." vztekala se a dokonce se i pokusila ukopnout nějakou ocelovou miniaturní stříšku. Když ale zjistila, že si spíš dřív ukopne palec u nohy, než ji, nechala toho.
"Jou, už je to v pořádku-" zaslechla znovu z dálky. Bylo to velmi tiché a musela napínat uši, aby jí nic neuniklo. Nakonec se ze vzdálené bleděmodré budovy s černou střechou ozvala jedna z nejznámějších hitů US5.
"V roce 2009 se umístila na prvních příčkách hitparády." říkala si zase pro sebe, když ji poslouchala. "tenkrát to bývaly časy. Jenomže, kdo by to poslouchal teď? S playbackem to vždycky ujde, o to nic. Jenomže se vsadím, kdyby ho neměli, nezazpívají ani a ani b."
That girl means trouble
There's no way out
"Kdo to zpívá?" najednou zpozorněla, když uslyšela klučičí hlas, jak ji jemně hladí u srdce. "Vždyť co já vím, US5 nikdy tak dobře nezpívali," přemítala v duchu.
Cause it may be too late
For you to get out
Znovu ji píchlo u srdce, když onen neznámý hlas dozpíval začínalo jí být ještě více líto, že nemůže v sále stát taky a alespoň nakouknout, kdo tam báječně zpívá.
"Ať je to kdo je to, s US5 asi nemá nic společného." myslela si. "Možná je to jenom nějaký náhradík, který zastupujde jednoho ze členů." přesvědčovala se, protože si nehodala připustit, že by se jí "usíci" mohli začít líbit.

"Vidíte, jak je sladký! Všichni jsou sladcí!" výskala do řevu aparatury Clarisa, zatímco holky mohly nechat oči jen na jednom ze členů a tím byl nejmladší sedmnáctiletý Joe. Byl dost vysoký a vlasy měl tak tmavé, že byly skoro černé. I přes různá světla by se dalo všimnout, že jeho oči září úplně hnědě jako čokoláda a co teprve to břicho, když si sundal tričko!
I ostatní dívky, které vypadaly, že asi brzy umřou nudou, najednou ožily a začaly výskat společně s věrnými starými fanoušky.
"Vlastně to není až tak špatné." přiznala Viki a dokonce se začala pohupovat do rytmu. "Fajn, ze začátku jsem byla přesvědčená, že metal byje předčil, ale když není nic jiného, i tohle se dá přežít."
"Viď?" usmála se Clarisa. "Jsem ráda, že se až zas tolik nenudíte." kývla spokojeně hlavou a potom už opět upřela zraky k malému pódiu a ke klukům.
"No, že bychom se tu nenudili, to se říct nedá." pousmála se Viktorie, ale přežít to můžu. Obzvlásť, jde li o tohohle kluka." ukázala na blonďáka uprostřed.
"To je Richie!" vypískla Clarisa, která slyšela, že se o něm baví. Nejkrásnější kluk, jakého kdy svět mohl vidět." úplně se z něj rozplývala.
Minuty míjely a najednou se konzert blížil ke konci. Zatímco děvčata nadšeně hltala každý pohyb onoho blonďáka-Richieho a tělo Joea, Karin se ze střechy přesunula na jejich pokoj a pustila si přenosný DVD přehrávač s jejím nejoblíbenějším filmem, což byl Titanic.

"Kluci, byla to paráda! Podepíšete se mi prosím?" prohlásila po konzertě Clarisa a byla skoro jediná, která o podpis prosila. Snad kromě dalších deseti holek za nimi nikdo jiný nepřišel.
"Určitě, pro věrné fanoušky máme vždycky slabost." mrknul na ni nejvyšší z nich a podle výrazu i nejstarší. Odhadem možná něco kolem třiceti let.
"A co vy, děvčata? Taky podpis?" všimnul Alsey, Viki a Rachel další člen skupiny, když si upravoval šátek na hlavě. Měl bláznivě rozcuchané vlasy a co stačila ještě Ashley zachytit, než si oblékl triko, tetování na břiše.
"No, my jsme- Totiž kdybyste-Jako ne že bychom-" zakoktala se Rachel a potom úplně celá zrudla.
"Tak a máš to, ty potvoro. Ani jsem ti tu tvojí úlisnost nemusela nijak vracet" řekla si v duchu zlomysleně Viki.
"Jo ahá, takže jste tu taky z docuení?" řekl monotóně a chtěl se otočit a odejít.
"No, abychom řekly pravdu, tak trochu." začala Asley a pohled jí sjel na toho bláznivého chlapíka. A když říkám chlapíka, opravdu to tak myslím. Žádný dvacátník, nýbrž devětadvacetiletý člen usíků.
"Nakonec to bylo ale dost dobrý." pousmála se na něj a přistihla se, že s ním asi začíná flirtovat. "Takže jsme rády, že tu jsme." dodala ještě.
"Paráda, alespoň někdo je spokojený." oplatil jí úsměv. "Jo, kde jsou ty časy, co za námi lítaly zběsile holky a věšely se nám na paty. Alespoň vidíte, co udělá pár nepovedených konzertů."
"Ježiš Izzy, už zase začínáš." okřikl ho další kluk. Tenhle nebyl na pódiu tolik vidět, jako ostatní a měl světle hnědé vlasy vyčesané nahoru. "Neotravuj tady holky našima problémama, buď tak hodnej."
"Ale ne, to je v pohodě. Občas si člověk potřebuje pokecat." uznala Asley a přistoupila k pódiu ještě o krok blíž. "Mimochodem, čtyři bláznivé fafnynky, které se právě vašimi fanynkami staly by vám nestačily?" mrkla na Izzyho a Viki ji kopla do nohy.
"Co blbneš?" sykla. "Prostě bychom je mohli někam pozvat, na ubytovnu, pokecat, ne?"
"Jo jasný, když polovině je víc jak čtyřiadvacet. Vážně úžasný." vyčetla jí.
"Co si tam vy dvě šuškáte?" všimnul si jich nejmladší Joe. "Víte, že se říká, co je šeptem, to je čertem?" a šibalsky se zakřenil.
"Práve mi tady kamarádka říká, že byste nás mohli doprovodit na ubytovnu. Bydlíme nedaleko a jsme tu na závodech."
"Co-Já tě-" ale pak se jenom pousmála a arději už nic nenamítala.
"Jak teď?" zarazil se ten, co se líbil Ashley. "Vždyť nemáme ani sbaleno, trvalo by to tak půl hodiny, než to tu dáme do kupy."
"To je v pohodě, tak my vám píchneme a budeme hotoví dřív ne? Ostatně na dnešek stejně nic nemáme a společnost se vždycky hodí."
"Tak to je moje řeč." uznal nejmladší-Joe. "Hlavně ale dávejte bacha na ty repráky. Nebo ty raději vezmu já s Caycem. Vy spíš smotejste kabely a zavažte je tímhle," podal jim asi sedm různě barevných provázků.
"Takže to znamená souhlas?" pousmálase Ashley a vyskočila na pódium za klukama.
"Nejspíš jo." pousmál se blonďatý Richie a pomohl na pódium ještě Clarise, Rachel a Viki. Samozřejmě, že Clarisa a Rachel z něj byly nejvíc odvařené.
Izzy měl pravdu. Když jich na to bylo devět, zvládli celou práci za poloviční čas, takže sklizeno neměli v devět, ale už ve třičtvrtě.
"Takže vy jste tu na závodech, jo?" zajímali se kluci, když opouštěli halu a zhasínali hlavní světla.
"Přesně tak. Respektive už máme po závodech a pozítří odjíždíme domů." vysvětlila Rachel.
"Jinak, tohle je Clarisa, Viki, Ashley a já se jmenuju Rachel." představila všechny včetně sebe.
"Ok, Joe, Cayce, Richie, Izzy a já Jay." podali si s nimi ruce."Mimochodem, mluvíte docela slušně anglicky, kolik vám je?"zeptal se ten nejstarší z nich-Jay.
"Ále, tady je někdo netaktní." pousmálase Viki. "Né, dělam si srandu, mluvíme plynule anglicky, protože chodíme na ekonomku a tam na ájinu dost dbají."
"Aha, takže středoškolačky," pousmál se šibalsky Izzy. Zdálo se, že je to ten typ kluka, který střídá holky jako ponožky. A právě takovéhle typy kluků Asley přitahují. Ostatní však měli na Izzyho asi jiný názor. I když ze začátku měla Viktorie řeči, že jsou kluci o dost starší, než ony, začal se jí líbit ten sladký blonďák Richie, což už znamenalo, že ze všech holek, se kterými US5 šli na ubytovnu, jen jedna prahla po někom jiném. Jinak všechny až na Ashley byly z Richieho úplně mimo. Stačilo jen aby řekl "rajská omáčka" a ony se mohly uchechtat smíchy.

4.kapitola-PODRAZ za všechny prachy

26. května 2009 v 15:18 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
>Předem upozorňuju, že tohle je jeno příběh a postavy sice mají skutečné dvojníky, ale ve skutečnosti se jejich dvojnice chovají docela jinak. Apeluji ted například na Rachel =) Vím, že je zbytečné to připomíat, ale jenom aby nevznikly nějaké nesrovnalosti=)<

"Kolik jsi skočila?" zepala se Ashley Kariny, jenom co skončila Karinina disciplína, neboli disciplína poslední. Karin se ale jen zamračila a nechtěla avůj výsledek říct.
"No tak, Karin, povídej," vybízela ji děvčata a nakonec ji udolala.
"Chtěla jsem trhnout svůj osobák." přiznala se a trochu zklamaně sklopila hlavu. "Ale skočila jsem 4,58!" vyjekla nadšeně a už teď věděla, že bud mezi všemi první.
"No výborně," pochválily ji holky. "A Clarisa skákala výšku a skočila úplně stejně jako já," pousmála se Ashley. "Takže vlastně není určený,která z nás vyhrála. Budeme si pak muset skočit ještě jednou."
"A nezdá se vám divné, aby holka soutěžila v jednom druřstvě s klukama?" zarazila se Rachel. "Jako, nic proti ní, ale prostě většinou se to dělí na holčičí a chlapeckou kategorii, nebo ne?"
"Bývávalo,"pokrčila rameny Viki. "Ještě loni to tak měli, ale letos to zkrátka změnili. Je to prý kvůlitomu, že jsou naše výkony téměř vyrovnané."
"Moment, takže pokud máme smíšené skupiny, znamená to, že může vyhrát jak Calrisino družstvo, tak i to naše, nemám pravdu?" uvažovala správným směrem.
"Přesně tak," utvrdila ji v jejím myšlení Viki. "A proto máme docela zadek v kalupu, protože ten jeden kluk od nich zaběhl štafetu daleko rychleji než já a na vrhu přehodili Rachel."
"Moment, to máme tedy jednu výhru," ukázala na sebe. "Potom jedu remizu," pohlédla na Ashley. "A dvě prohry."
"Bohužel." prohlásily zklamaně holky. "Dělalay jsme, co jsme mohli. Možná, že ty se dostaneš dál a pak z vás všech sestaví nějaké nové družstvo, které pošlou po Evropě."
"Ne, nebněte holky, my to vyhrajeme!" řekla s nadšením Karin, ale ostatním se to tak nezdálo. Věděli, že Karin bere ze všech holek závody nejvážněji a proto jí výhru přály.

"Na druhém místě se po dlouhém boji a sčítání výsledků jen o chlup méně umístilo družstvo-" pomalu rozbaloval papír, aby všechny napjal, i když už téměř celý sál věděl, kdo bude druhý a kdo vítěz.
"Dužstvo z Čech!" zvolal do mikrofonu a děvčata se zvedla, aby převzala cenu. Jejich učitelka jen naštvaně seděla a tleskala společně s ostatními, aby to nevypadalo až zas tak blbě. Uvnitř ale úplně bublala naštváním! Chtěla dívky dostat na vrchol a byla rozzuřená, že se nesnzažil víc, i když se snažili až přespříliš, jenom to nevyšlo.
"A zatelskejte prosím vítězům! První místo vybojovali rváči z Anglie!!!" sálem, kde se ceny předávaly, se ozval hromný pokřik, výskot a jásot, když jeden z nejhezčích kluků Anglického družstva šel převzít velký pohár a čtyři lísky na konzert US5 a k tomu ještě 4 adidas batohy, kde na ně uvnitř na každého čekaly sprchové řady stejné značky.
"Tak co, Nicku?" jak se těšíte na konzík?" snažil se moderátor slovo konzert formulovat tak, aby to vyznělo cool.
"Ehm, totiž-" začal druhý chlapec, když už byli zase usazeni na svých místech.
"Těšíme se moc, protože US5 jsou báječní!" vykřikla z davu Clarisa a celá nadšením jen zářila.
"Víš, že jí to přeju?" usmála se Ashley, když viděla její rozzářený obličej. "Ona si ten konzert přála ze všech lidí tady v sále nejvíc."
"No, víš co, myslela jsem si, že to dáme." posmutněla Rachel.
"Jé, tak to se holt stává." mávla nad tím rukou Karina, protože věděla, že ona bude jediná z jejich družstva, které pojede na mistrovství Evropy.
"Tak možná ty, to takhle bereš." utrousila kousavě Viki.
"Tak promiň, Viktorie, že jsem vyhrála." řekla uraženě Karina a nafoukla se. "Jenom jsem dělala, co bylo v mých silách a věř mi, že mě nijak netěší, že tam pojedu bez vás." řekla upřímně, čímž naštěstí hádku ukončila dřív, než stačila vůbec začít.
"A na mistrovství Evropy pojedou tito závodníci: Clarisa Hauptberg, Ronaldo Viktorian, Lukas Galio, Karina Parisová, Andrej Sekčenko, Luisiana Mattini a Julian Berg. Prosím závodníky, aby předstoupili a převzali si zvláštní ceny za nejelpší závodníky, načež se Karina zvedla a ihned cupitala k podiu.
Měla štěstí, Calrisino družstvo plné chlapců si stouplo přesně vedle ní a ona jenom při pohledu na ně omdlévala.
"Stejně je to blbý, když jede jenom jeden člověk. tyhle pravidla jsou prostěuplně na palici." utrousila Rachel. "Udělala bych, buď at jede nejlepší družstvo anebo nic, tohle je na palici."
"Jenomže musíš vzít v úvahu, že tyhle závody byly za záměrem vybrat nejlepší závodníky. Proto každá škola téměř ve všech zemích sestavila svoje družstva, nejprve se utkala u sebe doma a nakonec vítězné družstvo z té dané školy postupila do kola dalšího, mezinárodního." vysvětlila jí Ashley, ale stejně bylo na Rachel vidět, že je nakvašená, že výhru nemohla mít právě ona.
Vyhlášení skončilo v půl páté a od té doby se děvčata odebrala do svých pokojů, kde se chtěla převléknout, protože jejich učitelka se rozhodla, že je na počest Karinina vítězství vezme na slavnostní večeři s velkým pohárem!
"Ťuk, ťuk." ozvalo se klepání na jejich dveře a tak na sebe Ashley jen v rychlosti hodila vytahané triko, aby nešla otevřít ve spodním prádle a spatřila tam smutnou Calrisu.
"Brouku, co se děje?" zeptala se jí Ashley, když viděla její smutný obličej. NAčež se ke dveřím nahromadila i zbylá děvčata a vtáhla Calrisu dovnitř.
"Posaď se a povídej." vybídla ji Karina a pak se všechny posadily na zem vedle ní.
"Přišla jsem se zeptat, jesli byste nějaká z vás nešla semnou na ten konzert, protože kluci odmítají jt. A já tam nesmím sama. Nevím, co je to za blbost, ale prostě kdybych šla sama, tak mě tam nepustí. Muím udat všechny čtyři lístky." povzdechla si a vytáhla je z velké břišní kapsy, jež měla přišitou na mkině.
"A tys přišla porposit nás, je to tak?" usmála se Viki. Clarisa jenom smutně přikývla, protože se b bála odmítnutí a to by ji smaozřejmě veli mrzelo. Tolik se na ten konzert těšila! A hlavně kvůli finanční situaci si nemohla na žádný jejich konzert dovolit jet, takže teď by ji to zlomilo srdce.
"Nenecháme tě ve štychu." přikývla Ashley. "Vme, jak moc to pro tebe znamená a i když nemáme US5 v lásce, půjdeme se tam s tebou podívat a nějak to tam holt přetrpíme," slíbila.
"Holky, to byste vážně pro mě udělaly?" rozzářila se najednou Clarisa a málem vyskočila do vzduchu, takovou měla radost. ůDěkuju vám mo! Ani nevíte, jakou radost jste mi udělaly! Bude sranda! Po večeři vyrazíme a budeme moct být až do desíti do večera pryč! Ou, nasmějeme se a užijeme si super zábavu!" a neustále mávala čtyřmi lístky nad hlavou.
"No jo, jenomže ty lístky jsou čtyři a nás je dohromady pět." uvědomila si Rachel po chvilce šíleného bláznění. Konečně byli všichni příjemně navnadění, že si užijí večer a budou kravnout a najednou se ukázalo, že jedna z nich bude muset zůstat doma.
"No já bych šla ráda." řekla Ashley aihned přistoupila ke Clarise a vzala jí jeden lístek z ruky. "Sice US5 už teď moc nemusím, ale jako malá jsem je poslouchala.
"A jestli jde Ashley, tak já taky." přidala se Rachel. Teď už zbýval poslední lístek a rozhodovalo se mezi Viktorií a Karinou. Nešlo tu jenom o obyčejný konzert pěti kluků, ale o mnohem víc. Seznámení s novou kamarádkou a neuvěřitelnou volnost, kterou jim tyhle lístky poskytly.
"Tak KArin, ty bys mohla zůstat tady na hotelu, ne? Stejně si říkala, že US5 nemůžeš ani vystát, tak ti to bude z nás čtyřech mrzet nejmíň." prohlsáila až moc jistě Rachel, která na ni byla ještě kvůli postupu naštvaná a chtěla jí to nějak vrátit.
"Kdy jsem to říkala?" zarazila se Karin, která si na nicp odoného nepamatovala. "Každá z nás tu řekla, že jsou trapní-" otočila se Clarisu." -Promiň," omluvila se, ale ona jen přikývla, jako že omluvu přijímá. "Ale nikdy jsem neřekla, že bych chtěla radši dřepět na ubytovně, než být s vámi ve městě."
"Jé, Karin, bude to jenom chvilka, stejnak to určitě nebude nějak zajímavé. A vrátíme se hned, jak budeme moct." řekla Karině Viki a odešla od ní, stoupnout si ke čtyřčlenné skupince děvčat. v čele s Calrisou.
"Hm..."utrousila Karina a dřepla si na postel. Potom vyndala knížku z poličky u nočního stolku a dala se do čtení.
"Můžeš mi vysvětlit, co ti je?" ptala se nechápavě Rachel, která ale moc dobře věděla, co jí je a proč se trápí.
"Mně?" odložila knihu a zvedla k nim oči. "Mně vůbec ni není, nejsem ani zklamaná, že s vámi nikam nejdu a budu tvrdnout sama na pokoji a dokonce ani nejsem naštvaná. Dalo by se vlastně říct, že jsem nadšená víc, než kdy dřív." poznamenala ironicky.
"Ježiš, tak frajerka bude zase uražená, že nemůže jít na usíky." pitvořila se na ni Rachel. "Ale jestli o to tak moc stoíš, tak na, vezmi si ten lístek a di. Já tu holt zůstanu míso tebe, když je to takový problém." a hodila po ní úzkou vstupenku, která se jen svezla po Karinině peřině a jemně žuchla na koberec. Načež se Karin slzami zvedla z postele a zamířila z pokoje pryč.
"Takže takhle ty řešíš problémy, jo?" stačila ještě za ní zakřičet Rachel, než za sebou uplakaná Karin zabouchla dveře.
Nechtěla, aby k ní nikdo chodil nebo ji utěšoval, proto doběhla na druhý konec chodby, kde byly schody vedoucí nahoru a před nimi tenký řetz s nápisem: NEVSTUPOVAT. S klidnou hlavou, ale bušícím srdcem ho přeskočila a vyběhla po schodech nahoru, kde narazila na velké kovové dveře, které byly kupodivu odemčené.
"Máte štěstí, kdybyste byly zamčené, tak bych vás stejnak vyrazila." pohrozila dveřím Karina a zavřela je za sebou. Potom se sesunula na zem a zavřela oči. Ztěžka oddechovala a po chvíli otevřela oči. Zjistila, že sedí na střeše, odkud má krásný výhled. Proto se zvedla a prošla mezi dvěma sloupy, až došla na úplný kraj střechy.
"Pokud by ohrozila sebe nebo okolí, máte povinnost si pro ni přijet!"
"Jestliže se vaše dcera Karina Parisová dopustí jakéhokoliv přestupku, okamžitě jí bude navrhnut postih dle závažnosti-"
Přesně tohle teď lístalo Karině hlavou, jako zběsilé. Byly to útržky z prohlášení, které musely její rodiče podepsat ještě před tím, než odjela na závody a ona si byla více než jistá, že lezení po střechách ubytovny určitě mezi prohřešky patří.
V tuhle chvíli ale nechtěla něco tak pro ni stupidního řešit a proto od okraje poodstoupila, přešla k nejbližšímu sloupu, který za sebou našla a opřela se o něj. Z kpasy vytáhla I-pod, který nosila téměř vždy při sobě a pustila si ploužáky, aby mohla dát průchod svým emocím.
"A co když tě budou schánět? Jde se přeci oslavovat tvoje vítězsví...," hlodal v ní malý červíček, který ji nabádat, ale se vrátila zpět.
"Tak to ne." zakroutila hlavou. "Mě nikdo hledat nebude. Ani nepostřehnou, že tam nejsem." a rozplakala se ještě víc, než předtím, protože ji mrzelo to, jak se k ní její nejlepší kamrádky zachovaly. Čekala by od nich cokoliv, ale tohle ji ranilo.
"Hlavne Rachel na mě nemusela být tak zlá." řekla si v duchu a dívala se před sebe na domy kolem, zatímco děvčata šla na velkolepou večeři, jíž se neúčastnila.
A měla pravdu, holky sice neřekly učitelce, kde Karin je, protože to ani samy nevěděly, ale vymyslely si, že jí není dobře, ale nepřeje si, aby k ní nkdo chodil a kupodivu jim to jejich učitelka sežrala i s navijákem.

3.kapitola-něco za něco

23. května 2009 v 11:57 | *annyny* |  >čtyřka z ekonomky<
Po tréninku byla děvčata jaksepatří vyčerpaná a večer sebou šlehla do postele a rozhodla se, že si budou jenom povídat. Jejich klábosení však netrvalo dlouho, protože jim asi po půl hodince klidu vlítla do pokoje jejich učitelka.
"Děvčata, zjistila jsem, co bude hlavní výhra pro družstvo, které se umístí na prvním místě a rozhodla jsem se, že vám to řeknu, abyste byly motivované." řekla až přespříliš příjemně, což se jí moc nepodobalo. Spíše se zdálo, že z toho má větší radost ona, než by měly mít holky.
"A co to tedy bude?" vykřikla nedočkavě Ashley, až ji učitelka spažila naštvaným pohledem. Nesnášela, když ji někdo nenehcal doříct myšlenku.
"Výhrení družstvo vyhrává lístky na-" trochu ztišila hlas a potom na chvíli přestala mluvit úplně, aby děvčata trochu napjala. A povedlo se jí to. Všechny 4 si přály, aby řekla jméno jejich oblíbené skupiny buď "colours rainbow" nebo "black pearl" ale i "el tur". Všechny tyhle kapely prostě letěly a ony si přály, aby učitelka alespoň jednu z nich řekla.
"-Konzert US5!" a zvedla ruce do vzduchu, jako kdyby to bylo bůhví jak parádní. Děvčata se však jen zašklebila a začala brumlat, což učitelku dost pobouřilo.
"Je tady snad mezi vámi někdo, kdo s tím má problém?" naštvala se a těkala očima od jedné k druhé. Ashely jen naprázdno polkla a pokusila se vyloudit na tváři úsměv.
"No prosím." řekla učitelka rázně a potom zhlasla. "Koukejte se pořádně vypsat, protože zítra vás čeká velký den. Motivaci máte, tak ať to vyhrajete!" a zabochla za sebou dveře.
Hned jak klaply v pantu, tak se ozval bouřlivý nesouhlas. Všechno nakonec přehlučila Karina, která si většinou dokázala vydobít hlavní slovo.
"Asi upadla na hlavu baba bláznivá!" kroutila nevěřícně hlavou. "Je rok 2013! 2013 a US5 už neletí snad tři roky! Je normální posílat nás tam? Jako kdybych nutila bráchu jít na maxim turbulenc. Taky solidní propadák."
"Ale US5 nebyli zas tak špatný." skočila jí do toho Ashley. "Teda, pokud bychom to braly v době, kdy zpívaly, že jo."
"No právě, dokud byli na vrcholu, všechno to klapalo, ale potom...Dneska už se nějakej pitomej popík neposlouchá. Chce to metal anebo rock to teď frčí!" zasnila se Viktorie a všechny s ní souhlasily. Předstva, že by závody nedejbůh mohly vyhrát pro ně byla prostě šokující.
"Možná kdyby tu byla Jana, tak by skákala až do vzduchu." vzpomněly si na svou bývalou spolužačku, která nedavno opustila jejich třídu. "US5 milovala a i když měli několik konzertů na spadnutí, ona je neustále obdivovala." posmívala se Rachel Janině naivitě.
"Víte co, tak holt bychom to mohly zkusit. Stejně jsme tu kvůli závodům a ne kvůli nějaké výhře. Když vyhrajeme, holt tu trapárnu přežijeme a když ne, nic se neděje, nebo jo?" řekla Ashley a holky jen souhlasně přikývly.
"Pamatujete si ještě někdo, jak ti kluci vypadali?" zeptala se po chvíli Karin, když nad tím vším přemýšlela. "A určitě už taky nebudou nejmladší. Koneckonců je to už taky trochu dýl, ne?"
"To si piš. Ještě když jsem je někdy v 2007 poslouchala, tak jich bylo pět. Docela sladký všichni až na jednoho, ten se od nich lišil tím, jaký býl drsňák. Jak se ale ti kluci jmenujou, to ti neřeknu. Stejně jim prý spoustu kluků odešlo a párkrát se měnilo složení. Ale co já vím, nejmladšímu by teď mohlo být 24." vysvětlila Ashley.
"Dědkové starý." pousmála se Viktorie a celá se oklepala, jenom co si představila, že jdou na nějaké kluky, kterým je přinejmenším 24.
"No moment, ještě jsem taky četla v bravu, že než začali upadat, tak přibrali jednoho nového člena a ten by mohl být ještě mladší než všichno ostatní dohromady." zrazila se Rachel. "Tenkrát mu bylo,...Myslím něco kolem 16, takže teď mu bude asi tak 18/19." zakroutila rukou.
Vlastně už tohle bylo dobré znamení. Kdyby US5 děvčata vůbec nezajímali, tak proč by se o nich jinak bavila? Ze začátku by si zanadávaly, ale potom by to utichlo. Ony však dokonce začaly řešit, jak se jaký člen jmenuje a nakonec Karina prohlásila, že by ti čtyřiadvacetiletí taky nemuseli být špatní. Nakonec to ale stejě skončilo tím, že je přemohla obrovská únava a jedna po druhé začaly usínat.
A většinou, jak to tak bývá, poslední zžitky z daného dne se vám potom promítají ve snecha vaše fantazie si s nimi pohrává. Takže Karin se zdál sen, že přišli do velké staré strašidelné haly bez oken. Uprostřed bylo pódium a když se kolem něj s holkama nakupila, vylezlo na něj pět starých páprdů. Jednom koukali chlupy skoro odevšad, odkad jen mohly a měl zrzavé vlasy. Druhý se tyčil skoro až do nebe a naopak žádné vlasy neměl. A o ostatních raději nemluvě. Takže se dá říct, že Karina byla vděčna bohu, že se k ránu probudila.
Jakmile ale svůj sen oznámila děvčatům, jejich nálada klesla na bod mrazu. Večer to možná vypadalo, že by se na konzert šly podívat s lehkou chutí, ale po tomhle,co odvyprávěla Karina je ta chuť zase přešla.
Celé nabručené se odšouraly do jídelny a mžouraly kolem sebe. Pak se zařadily do fronty na rohlíky se šunkou nebo džemem a jen tupě zíraly kolem. Moc si přály ávody vyhrát a věděly, že pokud je vyhrají, lístky nebudou moci jen tak někam zahodit, ale ten konzert je nemine.
"Jé, koukejte, támhleten černovlasej vzádu na čtyřce!" probrala se najednou Viktoria a mžourala směrem, kde seděl pohledný chlapec s partou dalších pěkných kluků.
"Sakra, kdyby takovíhle kluci byli na místo US5, to by hned bylo." zubila se na vzdálený stůl, aby si chlapci všimli, že se jí líbí.
"Náhodou, US5 jsou dobří." ozvalo se za nimi. Řekla to jakási drobná vysoká dívky a podle její postavy Ashley odhadla, že bude skákat výšku.
"Vypadá to, že na tomhle se asi neshodneme." zavrtěla hlavou Rachel. "Ale jinak, tohle se Ashley, Viki, Karin a já jsem Rachel." představila celé osazenstvo.
"Jsem Carol." usmála se na ně a odendala si z čela ulově černé vlasy. Zepředu to vypadlo, že je má docela dlouhé, kvůli ofině, ale vzadu se jí ježily všemi směry.
"A jakto, že mluvíš česky, vždyť z Čech jsme tu jen my." zarazila se Viki a koukala dívku pronikavým pohledem.
"Víte, původně jsem taky z České republiky. Ale roidče se dostěhovali společně semnou do Anglie, když mi bylo deset. Od té doby tam žiju a teď za Anglii budu dokonce závodit."
"Tak to se máš." usmála se na ni Karin. Jejím snem vždycky bylo podívat se do Anglie už jenom kvůli Londýnu, který se jí zdál úžasným městem.
"A ty jsi ttu sama?" podivila se Rachel a rozhlédla se po jídelně. Potom popadla talíř a zamířila k volnému stolu. Carol se k nim přidala a usedla mezi ně.
"Vlastně ne." zakroutila hlavou a málem vypila najednou celý hrnek čaje. "Jela jsem sem s klukama, ale ti sedí o kus dál." zamávala na ten stůl, ze kterého před chvílí Viki omdlévala.
"Můj bože!" vypískla a začala se chichotat. "Ti kluci, ti kluci, ty je znáš Carol?" chrlila na ni a děvčata se jenom smála. Věděla, jaký blázen Viki do kluků je, takže je její chování nepřekvapovalo.
"Jestli chcete, tak vás s nimi můžu seznámit." nabídla se. "Akorát, ti jsou doopravdy z Anglie, ne jako já. Takže česky bohužel nerozumí." pokrčila rameny. Viki by samozřejmě hned na všechno kývla, ale Karin ji zarazila: "Viki, máme před závodama, nemůžeme se něčím takovým stresovat. Možná večer, až bude po všem, ale teď to opravdu není moc dobrý nápad."
"S tím naprosto souhlasím." zastala se Kariny Rachel, takže Viktorii jen poklesla brada a smutně sklopila hlavu.
"Ach jo, ty jeho oči, ty vlasya když se usměje, vypadá jako anděl." brumlala zasněně.
"No jo, Steav je krásný." kývla hlavou Carol. "Taky, že na něj spousta holek letí a on si kvůli tomu hodně myslí, ale jinak je to v pohodě kuk, se kterým se dá povídat. Jenomže má až moc velké ego."
"Tak to asi většina hezkých kluků." pousmála se Ashley.
"No a proč vy vlastně nemáte rády US5?" zabrousila na tohle téma Carol.
"Víš, čeští fanouškové si přáli, aby u nás taky někdy udělali konzert, nakonec přijeli v roce 2009 někdy koncem léta a všichni šíleli. Jenomže se to celé nějak pokazilo. Playback jim selhal a oni museli zpívat naživo. Nevím, ale všude se o tom psalo jako o největším propadáku, jaký za ten rok v hudebním světě byl. Jejich písničky okamžitě klesly z prvních příček na poslední a bylo po všem." vysvětlila jí Karin. "Víc tedy nevíme, ae když jsem slyšela záznamy z youtube, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že tihle kluci mohli být kdy tak slavní. "Na tom konzertu jsem pravda nebyla, ale jak říkám, ten záznam byl více než dostačující."
"Aha." posmutněla Carol. "Víte, já US5 docela fandím a myslím si, že to se prostě obas stává. Ne vždy se vám něco povede a oni se to snažili ptom celou dobu napravit."
"A sama asi nejlíp víš, jak to dopadlo. Dalšíma propadákama." připomněla jí Ashley.
"Největší problém byl hlavně v tom, že je fanouškové nepodrželi. Kdyby měli někde oporu a někoho, o koho s emůžou opřít, snad by to dopadlo jinak."
"Ty bys tedy byla ráda, kdyby vaše družstvo ty lístky vyhrálo, viď?" řekla Rachel a potom si ukousla velký kus rohlíku a nacpala si do pusy kolečko šunky.
"Já jo, ale kluci mají na US5 stejný názor, jako vy. Řekli, že to raději prohrají, než aby šli na nějaké řepáky."
"To bude dobrý, uvidíš." konejšila ji Karin. "My taky nechceme na US5, taky bychom byly radši, kdyby ta výhra byla jakákoliv jiná skupina jenom ne oni, ale řekly jsme si, že tu jsme hlavně kvůli závodům."
"Když pro vás je to něco jiného. Já se s nimi toužím setkat celou dobu, co je poslouchám a teď bych o to měla přijít? Je to těžké."
"KARIN!VIKTORIE!ASHLEY, RACHEL!" ozvalo se nahlas ze dveří, až všichni přítomní v jídleně nadskočili. Dovnitř totiž vešla učitelka ekonomky a hlavou div nerozrazila nízké dveře. Rychle se šinula k jejich stolu a celá jídelna sledovala, co se bude dít.
"Kdo je to?!" vyprskla na ně a ukázala na dívku, kterák nim do družstva nepatřila.
"Paní učitelko, tohle je Carol, Carol, naše paní-" snažila se představit je navzájem Ashley.
"Mohla bych tě poprosit, abys laskavě odešla od našeho stolu?" řekla Carol nedůtklivě učitelka a potom se k holkám naklonila, aby nemusela tolik řvát.
"JAK VÁS PROBOHA MOHLO NAPADNOUT KAMARÁDIT SE S VAŠÍ SOUPEŘKOU! COPAK JSTE SE ZBLÁZNILY DOČISTA VŠECHNY!Podívejte se na ostatní vládne mezi nimi rivalita a tak to má být. Každý touží po vítězství a každý z těchto lidé ho chce dostat. Neříkejte mi, že vy byste snad nechtěly vyhrát." Vyhrát, to slovo znělo jako rajská hudba. Bylo by to fajn, kdyby hlavní cenou nebyla, pro děvčata, taková hovadina. Ale i když...Kdyby se náhodou umístily na první příčece nebo alespoň na stupíncích vítězů, pokračovaly by závodama po ceém světě a možná by mohly být i v novinách a nebo televizi, což už za úvahu stojí.
"Ještě jednou, ještě jednou vás uvidím, jak se kamarádíte s nějakým vašim soupeřem a počítejte s tím, že budete ckat jako jste to ještě nezažily. A s jednotkou na vysvědčení nepočítejte jak z matiky, tak z tělocviku." oznámila jim přísně a potom odešla pryč.
"Tohle nemůže." sykla Rachel. "To je prostě vydírání, nic jiného." zatínala pěsti, aby potlačila svůj hněv. ůM"žeme sepřeci kamarádit s kýmchceme a kdy chceme. Nemůže nám to zakazovat a ještě hrozit, že nám kvůli tomu zhorší známky. Kašlu jí na to. Když se dostaneme k vítězství, tak se tam dostaneme samy a ona nám může být ukradená. Dnes půjdu za Carol a klidně s ní strávim celý večer u nich na balkoně." řekla zatvrzele Rachel. "No ne?"
"Přesně, ať si káča stará chroupne" pustily se do ní Ashley a Viktorie. Jen Karin mlčela a dál usrkávala potichu čaj.
"Děje se s tebou něco?"zajímalo děvčata, když viděla, jak se Karin tváří.
"Ne, jenom já s vámi asi nebudu moc vzdorovat učitelčině nátlaku. Z matiky mi vychází trojka a jestliže bych šla proti ní, napaří mi čtverec a to by mě naši přerazili."
"Stejně má jenom velký kecy, nic víc." odfrkla si Viki. "Nesníží ti známku z chovní jenom kvůli tomu, že si vymyslela nějakou hovadinu tys ji nedodržela. A i kdyby. Pokud postoupíme, máme budoucnost jasnou, závody!" navnadla ji na lepší myšlenky Ashley.
"No tak Kari, usměj se už, ne? Dneska večer půjdeme za Carol a seznámíme se s tměa fešákama a kdo ví, třeba z toho i něco bude." řekla s nadšením Viki a potom se všechny zvedly a odešly se připravit na ranní trénink před začátkem závodů.

virtuální deníček IV

21. května 2009 v 16:51 | *annyny* |  °*moje vzkazy vám*°
Achojky zlata...
Znáte ten pocit, že všechno je fajn, všechno vám vychází a pak najednou BUM a je po všem =(
Hlavně buďte rádi ti, kterým nevěnovali sudičky do vínku naivitu jako mně. Je to až neuvěřitelný, co všechno je člověk schopnej si myslet a čemu uvěřit, když je naivní.
Nejvíc mě štve, že kluk, kterýho miluju o mě smýšlí jen jako o kamarádce a představa že by semnou mohl chodit je pro něj asi tak neuvěřitelná, jako nacpat si slona do nosu.
Nedivim se mu, když on má peníze, je hezký, milý a nevím co ještě a já jenom obyčejná "chudá" holka odvedle.
Říkala jsem si, kašlu na něj, ale nejde to. A věřte, mi, že pár týdnů nebo pár měsíců to opravdu není =( Jsem do něj blázen a nevím co s tím. Žádnej, žádnej kluk se mu asi nkdy nevyrovná!
Z čehož vyplývá že už se těšim na ekonomku kvůli tomu, že na něj budu moct zapomenout =(

P.S.: pro ty, co mají rádi příběhy s US5, tak v ekonomické čtyřce se tam taky připletou ;-)

39.kapitola-Konec všeho

20. května 2009 v 19:33 | *annyny* |  ***nelehký úkol***
Od doby, kde se kluci společně s Josefínou vrátili z posledního konzertu, i od doby, kdy Richie trochu zmatkoval uplynulo bezmála půl roku.
US5 with sister se prodávali a jejich CD a DVD šli na dračku. Josefína si zařídila kvůli dárkům od fanoušků novou velkou skříň a drtič papíru na dopisy od lidí, kteří jí vyhrožovali.
Richie si mezitím našel holku, ale ukázalo se, žeje to jenom jedna z bláznivých fanynek, což ho docela ranilo a vedlo to k tomu, že nazpívali největší hit podzimu 2009 a tou byla píseň "GET LOST!"
Všichni ostatní s Richiem souhlasili, že je to jeden z nejlepších stylů, jak se z toho dostat a vypořádat s nějakou pipinkou, která mu málem zkazila život, kdyby se na to nepřišlo.

"Měl bych si s vámi pormluvit." začal Vincent, když jeli z Vídně. "Na delší dobu bych se vzdálil někam do zahraničí." prohlásil.
"Jasný, v tom není problém." zakroutil hlavou Jay a dál si prohlížel fotky svojí právě narozené holčičky Katriny. Ostatní jenom přikývli a začali se bavit mezi sebou, jako kdyby Vinnie vůbec o ničem nezačal mluvit.
"Ale ano, je v tom problém." přerušil jejich hlučení. "Není to na chvíli, týden nebo měsíc. Chci si dát voraz, vypnout, prostě už mě to unavuje a je toho na mě moc. Poslední dobou mívám i deprese." při těch slovech pohlédl na Josefínu, která o nich jako jediná věděla a smutně se Vinniemu zadívala do očí. Přesně věděla, co jim chce oznámit.
"Hele Vinnie, každý má někdy blbé období." začal mile Richie, ale neuvědomoval si, že o odchodu Vinent uvažuje už přes tři měsíce. "Podívej na Chrise, odešel a dost nám chyběl, nedělj tu samou chybu." prosil ho Richie.
"Nepřipchází v úvahu." zakorutil hlavou Cayce a bylo vidět, že ho to dost sebralo. "Prostě ty patříš k nám Vinnie, jsme nerozlučná šestka! US5 nez tebe by byli o ničem, Vinnie, brácho neblbni."
"Neblbnu, jen racionálně uvažuju." odbyl ho, protože i jemu všechno přišlo líto.
"Jasný, tak takhle prosím pěkně vypadá člověk, který uvažuje racionálně." rozmáchnul se rukou a ukázal přímo na Vincenta, ktrý se choulil na sedačce autobusu vedle Jaye.
"Čekal jsem, že jako mí přátelé to pochopíte." zoufal si a opět se podíval na Josefínu, jako kdyby čekal, že snad ona celou cituaci zachrání.
"Ne, jako přátelé ti řkáme, že děláš největší hovadinu ve svým životě. Holky po tobě šílí, celý svět tě miluje, naše alba se prodávají, máme celosvětový úspěch a hlavně jsme šli dost nahoru po tom, co jsme přibrali Josefínu. Chceš to všechno zahodit?" řekl Jay už vážně, protože mu došlo, jak moc zlé to teď bude.
"Kluci, říká se mi to težko a původně jsem měl v úmyslu vám to oznámit -" teď se raději zarazil, aby náhodou neřekl něco, čeho by potom mohl litovat. "Jednou něco končí a jindy zase začíná. Pro mě je konečná tady." oznámil jim prostě.
"Aha, takže touhle filozofickou větou si jako myslíš, že všechno okomentuješ a bude to v pořádku, co?" vyjel na něj Cayce. "Mně to tu s váma s všema baví a nechci, abychom se rozpadli."
"Nerozpadnete se, prostě chvilku budete bez člena anajdete si zase někoho jiného."
"Neuvěřitelné! Neuvěřitelné, kolik se v tobě bere sobeckosti Vincente! Myslíš jenom na sebe, jak z toho všeho utéct, ale co my? Na nás ti nezáleží?" řekl Richie a rozhlédl se po všech přítomných v autobuse.
"Jo takhle, takže já jsem sobecký. A co teď děláš ty? Myslíš taky hlavně sám na sebe. Nevíš jaké to je topit se v depresích, každý den se budit s tím, že to bude opět stejné a já nevím co ještě. Už na to nemám, chápeš co ti říkám?" rozkřiklse na svého kamaráda Vinnie. Bylo to snad poprvé, co ho Josefína a i všichni ostatní viděli tolik naštvaného.
"Já, Vincente-" začal Izzy, ale Vinnie ho přerušil.
"Ne, nechci slyšet žádné chlácholení ani nic takového. Rozhodl jsem se tak a mrí mě, že to musím udělat, ale nemá to cenu. Poslední dobou jdu stejně dolů co se týká mých výkonů a já vám to nechci podělat." Zřejmě se viděl až přespříliš kriticky, ale byl pevně přesvědčen, že odejde a nikdo a nic mu v tom nemohlo zabránit.
"Jen jsem ti chtěl říct, že tě chápu." přikývnul Izzy, když to předtím nemohl dopovídat. "Znám ten pocit a kvůli tomu samému odešel i Chris. Je to velmi složité a težko se to chápe, ale pokud by ses tím zaobíral do hloubky, přijdeš na to, že tvoje přání odejít je vlastně naprosto logické."
"Přesně tak." přitakala Josefína. "Víte, Vinnie měl poslední dobou opravdu perné chvíle, ale snažil se to nedát najevo, aby vám nezkazil radost a nestresoval vás během našich konzertů, autogramiád a turné. Opravdu se statečně držel, ale bylo jasné, že už to dlouho nevydrží." řekla sklesle a natáhla se přes uličku, aby smutného Vinnieho mohla chytit za ruku a pozdvedla mu tím náladu a dokázala mu, že jsou tu s ním vždycky když bude potřebovat.
"Víš co Vinnie." začal teď už klidněji Jay. "Na nějakou dobu si dej pauzu a když zjistíš, že ti to chybím tady máš dveře otevřené. Kdykoliv bys potřeboval cokoliv, můžeš se na nás obrátit. Nezlobíme se na tebe, ale moc nás to mrzí. A věř mi, kdybych věděl, jak ti pomoct, tak to udělám ještě teĎ."
"Jo, Jay má pravdu." souhlasili s ním Cayce a Richie. Teď se všichni kolem Vinnieho nashromáždili a snažili se ho alespoň povzbudit, když už nic jiného. Sice by ho nejraději roztrhli jako hada, za jeho rozhodnutí, ale věděli, že jakýkoliv zlý zásah do jeho rozhodnutí by mu mohl i ublížit a to oni opravdu nechtěli.
"Mrzí mě to a jsem rád, že mám takové přá-" nedořekl větu, protože se mu úplně svíral krk a z očí mu začaly téct slzy. Nevěděl, co se to s ním poslední dobou děje, ale byl si jistý tím, že tohle pro nej neni ta správná cesta. Možná chvíli pauza a pak sólová dráha nebo celkově konec v showbyznysu. Nad ničím zatím nepřemýšlel a jen lítostně plakal, až ho bylo klukům líto, že na něj byli zprvu tak zlí.

Vincent Thomas odchází! Konec US5 with sister?

"Četli jste už ty noviny?" hodil je po týdnu na stůl Jay a sednul si na pohovku vedle ostatních. Vinnie už mezi nimi neseděl, protože se raději odstěhoval zatím ke své matce a ještě řeší papírování ohledně odchodu.
Po novinách, které přistály na stole se všichni vrhli a Jay se dal do vysvětlování: "Chudák Vincent. Naházeli na něj takovou špínu. Představte si, že jsme ho prý vyhodili my, kvůli tomu večírku v Chicagu. Jak se tam trochu opil. Neuvěřitelné. Potom se taky spekuluje i o tom, že ti s ním Josefína zahýbala a to vedlo k dalším rozporům v naší skupině. Jsou tu dokonce i fotky, jak se Vinnie s Josefínou políbili před obchodem. No aby ne, když měl Vinent svátek a ona mu koupila zmrzku a závěrem mu popřála. To jsou takoví hovada!" Jay byl úplně nepříčetný. Věděl, že bulvár se je snaží zničit, protože jsou dobří, ale tohle ho dokázalo vždycky vytočit.
"Jo, Josefína s Vinniem, jako kdyby nevěděli, že ti dva jsou nerozluční přátelé." kroutil nad tím vším hlavou Cayce a koukal Richiemu přes rameno, aby si ten článek na titulní stránce mohl přečíst.
"Začíná se to celé hroutit." pronesla Josefína a pohlédla na Izzyho, jestli s tím nezačne raději on.
"To mi povídej." přikývnul hlavou Richie. "Ještě, že jsme pořád téměř kompletní. Vinnie mi bude příšerně chybět a vlastně mi už chybí teď, jenomže musíme jít dál. A společně to zvládneme." snažil se je všechny povzbudit.
"Richie poslouchej." řekla tiše Josefína.
"Teď ne Josefí. Soustřeďte se hlavně na to, co s námi bude dál. Vinnieho jsme ztratili, ale musí se vchopit, společně to zase dokážeme. Zvládneme to a s podporou našich fanoušků, kterou snad ještě máme, se to změní."
Jediný, kdo s Richiem souhlasil byl asi Cayce. Jay byl totiž ještě pořád rozezlený z toho, co o nich napsal bulvár a zároveň se mu to začalo taky všechno hroutit na hlavu. Jeho maličká Katrina dostala spálovou angínu, což v jejím věku bylo dost nebezpečné a problémy ve skupině ho jenom dorážely.
A pak tu byli ještě Izzy s Josefínou, kteří tomu všemu nějak asi nehodlali pomoct. Spíš naopak. Kdyby je richie pustil ke slovu, asi by se psychicky zhroutil, neboť ty dva si naplánovali, žezačnou zpívat duety.
"Nemám pravdu, Jayi?" zeptal se Richie a kouknul směrem k němu.
"Víš Richie, je to teď oprvadu složité a já bych souhlasil s tím, že bychom se měli na nějakou chvíli stáhnout. Ne to skončit, ale prostě nevyčnívat. Poslední dobou je toho na m taky moc a já musím být hlavně s Katrinou a Lenou. Pochop, že nehodlám upřednostňovat práci před svou vlastní rodinou a dítětem." Richie mu na to nic neodpověděl a podíval se na svou poslední záchranu a tou byli Izzy a Josefína.
"Jo, takže takhle to je." kývnul naštvaně hlavou a povytáhnul obočí. Načež se cayce zvednul prudce z pohovky a hodil na sebe bundu s tím, že odejde pryč, aby si pročistil hlavu. Cítil, že ještě chvilku a začne mu z toho šíbat.
"Vy to taky vzdáváte." pronesl richie a dál se díval své sestře do očí. "Stačilo jenom aby odešel Vincent a všichni to balí. Chcete mi říct, že je konec?" řekl dotčeně. Celý jeho sen být hvězdou se najednou rozplýval a mizel v dáli.
"Takhle to nemůže skončit, ne takhle prostě ne! Prosím, píchněte mě někdo do zad, ať se vzbudim. Prosím." zakvílel zoufale a málem se zhroutil na podlahu.
"Brácha promiň, to není nic proti tobě, ale Vinecnt má pravdu, je čas jít dál a -"
"Nepřibližuj se ke mně. Zrádkyně! Všichni jste podvraťáci, každý se zajímá jenom sám osebe a jak by z toho mohl vytěžit co nejvíc. Jak teď asi sám s Caycem budu pokračovat? Zabalili jste to dřív, než se dalo cokoliv dělat!" rozčiloval se a stejně jako předtím Vincentovi, i jemu začaly téct slzy. tentokráte ale ne lítosti, nýbrž vzteku.
"Tak to není, není to tak Richie." řekla mu nešťastně Josefína. "Nikdo by vás nenechal ve štychu, ale my s Izzym chceme zkusit něco nového a Jaye musíš pochopit, maličká Katrina je vážně nemocná a já s jeho rozhodnutím souhlasím."
Nepomohlo to. Nakonec se mezi sebou všichni pohádali a ve vile zůstal sedět na pohovce jenom Richie. Jay se vydal za Lenou a cayce už během jejich hádky vzal čáru. Izzy a Josefína se rychle sbalili a odletěli k Josefíně domů, aby to oznámili Josefíninným a Richieovým rodičům.

Richie měl pravdu. takhle to nemělo skončit. Když se skupina zakládala ještě s Michaelem a Chrisem, kluci si plánovali, že skončí někdy v sedmdesáti jako drsní dědové. Pak příšel zlom a dva členy US5 ztratilo, i přsto se postavili na nohy, ale po tom, co odešel i Vinecnt bylo jasné, že nic nebude takové jako předtím.
ANi jeden ze členů, který odešel, to neudělal s tím úmyslem, aby zničil jejich úevné přátelství. Prostě to byla rána z čistého nebe, které se nikdo nemohl bránit a i kdyby mohl, asi by se ani nebráil, protože všichni až na cayce a Richieho byli přesvědčeni, že tak to bude nejlepší.
A tak skončila jednaz nejznámnějších skupin na světě. Fanouškové s pláčem strhávali jejich plakáty ze stěn a prodávali sbírky cenností, které s US5 with sister souviseli. Od žádného ale nikdy kluci neslyšeli, že by jim nadávali a dodnes dostávají děkovné dopisy za to, co pro ně za ta léta udělali a jestli se nechtějí dát znovu dohromady, což se zatím nestalo.
Izzy s Josefínou se dali tedy na sólovou dráhu a docela se uchytili. Za několik měsíců se o nich začalo psát a na podzim 2010 vyšlo jejich první CD s názvem "true love". Sice nebyli už tolik úspěšní jako když zpívali s US5, ale v zapomnění rozhodně neupadli.
Jay se na delší dobu stáhnul a vychovával svou dceru společně s Lenou a Vincent začal chodit na vysokou v Londýně.
Cayce se nakonec rozhodl, že to zkusí u filmu a uchytil se. Až na Richieho, ten pokračuje dál v modelingu, kde se drží na nejvyšší příčce oblíbenosti a píšeme se o něm snad v každém časopise. Dá se tedy říct, že svůj sen "IDOLA" si žil a žije nadále.


*KONEC*

>Děkuju všem, co jste tenhle příběh četli a ráda bych znala váš názor, jak na tuhle kapitolu, tak na celkový příběh. Jestli s evám líbil nebo ne, co byste mi vytkli a v čem bych se měla zdokonalit.
Děkuju ještě jednou.<
*annyny*

VII.že je to fajn? ani náhodou!

19. května 2009 v 18:57 | *annyny* |  °**návrat do budoucnosti**°
Do města se dostali bez nějakých větších potíží se kterými počítali. Ostatně mohli být klidně bráni za tajné špehy, ale tak to naštěstí nebylo.
Jen co se za nimi městská brána zavřela, ocitli se v úplně jiném světě, než jaký jim ho ukazují ve filmech. Kolikrát vidíte krásné romantické středověké městečko s upravenými a vlídními lidmi. Tady to bylo ale boží dopuštění.
"Fuj, co to tu smrdí?" šklebila se Alice a rozhldéla se koelm sebe, jako kdyby snad hledala původ onoho záhadného zápachu. Kromě jí a jejích kamarádů se však nezdálo, že by ten smrad kolem někdo řešil.
"Dávej pozor!" okřikla někoho Gábina, když jí podrazil nohy a ona spadla na zem. René a Chris se jenom pobaveně chechtali, protože nechybělo málo a mohla spadnout do haldy plesnivé zeleniny.
"Copak tu nikdo neuklízí?" rozhorilila se na zdejší obyvatelstvo a upravila si sukni, která se jí při pádu trochu natočila na stranua hlavně se celá zamazala. Jediná Alice k ní přiskočila snažila se jí pomoc.
"Ha ha ha. Vážně vtipný!" řekla arogantně Gábina a zpříma se podívala Renému do očí. Příšerně ji provokovalo, jak na ni kouká a nejraději by mu jednu pleskla. Věděla však, že to dělá schválně a proto se uklidnila a svůj pohled odvrátila někam jinam. "Blbeček." ulevila si potichu, aby ji kluci neslyšeli.
"Klid, časem se srovnáme." snažila se ji povzbudit Alice. Hlavu vzhůru a všechno půjde líp, co říkáš?" Gábina se opět pokusila být milá, ale nějak valného úspěchu nedosáhla. Spíš připomínala malé děcko, které si nacpalo plnou pusu kyselými bonbóny.
"Tak už se tolik nečerti." popichovali ji kluci. "Tak se ráda válíš v blátě a odpadcích. Každý máme nějakou tu úchylku no. Ty prostě ujíždíš na-"
"Tak dost k sakru!" rozkřikla se Gábina až se na ni všichni otočili a zírali, co se stalo. "Musíte do mě pořád jenom rýt?"
"No já nevim." nakrčil obočí René. "Kdo nás začal pošťuchovat a provokovat když jsme se potkali? Ty, takže si neztěžuj." usadil ji a ona se nezmohla ani na "a" ani na "b".
"Víš co, zasloužili jste si to." odpálkovala Reného Alice. "Kdybyste ne nás nehráli levárnu, vůbec k žádným hádkám nedošlo." Naštstí se od nich pohledy lidí odvrátily, ale stejně po nich podivně pokukovali, protože všichni čtyři mluvili jinou řečí, než na jakou byli zvyklí.
"Stejně do nás pořád jenom celý den šijete narážky. Hlavně tahleta krasavice." ohrnul nos nad Gábinou. Lhala by, kdyby řekla, že se jí to nedotklo.
"Vážně už toho ale nechte." řekla Alice, když viděla slzy v Gábininných očích.
"No dobrý, ale dokážu se obhájit sama." řekla Gábina roztřeseným hlasem. "Od takových blbečků se přeci nemusím nechat urážet." a odešla pryč.
"To je bezva." povzedechla si Alice a chtěla vyrazit za svou kamarádkou, když v tom jí Chris položil ruku na rameno.
"Ať se rozčiluje, je to blbka." řekl Chris a snažil se Alici k sobě přitáhnout blíž. Ona mu ale vlepila facku a odtrhla se od něj.
"Ty jsi blbec a neurážej někoho, koho neznáš." rozhorilila se na něj. Od téhle chvíle už byli zase všichni rozhádaní. Alice byla celou dobu jen s Gábinou a Rendy s Chrisem si něco šeptali za nimi a pokukovali po maličké roztomilé Alici, která se oběma líbila.
Chodili celý den a rozhlíželi se po městě. Snažili se najít nějakou práci nebo alespoň něco pochytit, co se týká zdejšího obyvatelstva, kde nic tu nic.
Když chodili na tržišti, pod nohama se jim válely rozbitá vejce, jednou málem šlápli na mrtvolu slepice a kolem domů to příšerně páchlo, protože každý vyléval bordel ven z oken na ulici. tedy, pokud se tomu, po čem chodili dalo říkat ulice.
Nakonec se usadili v jedné malé hospůdce, kde se báli i položit ruce na stůl, tak moc byl olepený pivem. Pár kousků jídla se válelo od Reného ruky a nikdo z nich neměl tu odvahu to jídlo sestřelit dolů.
"Budete takhle pořád napučené?" začal po chvíli Chris a kousnul si do chleba, který jim hostinský přinesl k polévce, která se teprve vařila. Alice se na ěj však jen naštvaně podívala a nevěřila svým uším.
"Nenuť mě opakovat, proč jsme se na vás ze začátku naštvaly. Můžete si za to sami, protože nikdo vás nenutil s námi cestovat. A jestli ti přijde vtipné pořád někoho srážet, tak prosím." pohlédla zdrceně na Gábinu.
"Aha, tak my jsme ti špatní, to jsi chtěla říct?" rozčílil se a praštil s chlebem do proutěné ošatky. "Náhodu, když jsme si s váma psali, mysleli jsme, že budete fajn holky, evidentně jsme se zmýlili. Nečekali bychom, že se setkáme s tak povrchními krá-"
"No jenom to dořekni." sebrala odvahu Gábina a už se zase začala vracet do formy. "Řekni že jsme krávy a že nás nemůžete vystát. Než to ale ze sebe vysypeš, tak si zameť před svým prahem, ano? Jsem schopná vám to odpustit a zasmát se vlastní chybě. Když ale vím, že jedinou prioritou v životě jsou pro vás sladké "girlís" a značkové hadry, celá debata s vámi končí. Nemá to cenu." zakroutila hlavou a udělala hostinskému místo, aby mezi ně mohl postavit velký hrnec polívky.
"Možná že se zajímáme o svůj vzhled, ale tak kdo by nechtěl vypadat hezky." namítnul René.
"Fajn, ale tady s tim neuspějete. Viděli jste ty lidi venku? Ty nestojí o nagelované panáky v přiléhavých elasťákách a leskem na puse. Dokonce jim je jedno, jestli na plátěných kalhotech máš vyšito "Jsem tupec" anebo ehgardy. Chápeš? Tady je to boj o přežití!" snažila se mu celou situaci vysvětlit s klidem Gabriela.
"Nepřeháněj zase!" nevěřil jí Chris a pustil se do polívky. "Středověk je krutá doba, ale až tolik ne. Podle mého se jenom moc koukáš na krváky a sci-fi." A jenom co to dořekl, jako by Gábinu vyslechl bůh a chtěl jí dát za pravdu. Před hospodou se strhla příšerná bitka a oni byli jejím svědkem díky tomu, že seděli u otevřeného okna, takže výhled měli jako v kině z první řady.
Jeden chasník se pustil do drobného pláteníka a dával mu co proto. Bůh ví, proč se celá ta mela seběhla. Hlavní bylo, že se mlátili hlava nehlava a to doslova, až pláteníkoví hlava zůstala ležet asi dva metry od těla, protože ten chasník se rozezlil natolik, že mu ji usekl sekáčkem na maso, který ležel jen o kousek dál v jednom stánku. Ne snad, že by se mu ji podařilo useknout na poprvý. Pižlal ji asi 10x a nakonec dosáhl svého.
Samozřejmě, že po skončení a opadnutí prvnotního šoku se na něj vrhlo několik můžů a ti ho kamsi odvekli, zatímco dav se ozýval se slovy: upálit, upálit, upálit!
Gábina si tentorkát ušetřila svojí uštěpačnou poznámku, i když ji svrběla na jazyku a nechala kluky, aby si všechno to, co viděli, nechali projít hlavou. Ostatně, už se s nima nehodlala hádat, protože ji to unavovala a Alici také.
"Mohla to být vyjímka." pokrčil rameny Chris a nezdálo se, že by si z toho něco dělal.
"Můj bože, byl jsi svědkem násilné vraždy na veřejnosti a lidé toho dotyčného chtějí upálit na hranici. Tohle se tu prostě děje běžně!" rozkřikla se na něj Alice.
"Já vás nechápu." řekl René. "Vy se sice hádat nechete, ale pořád na nás budete dorážet." přo těch slovech se ale nedíval na Alici, nýbrž na Gábinu, což ji cilně pobouřilo.
"Jasný, zase ALice ze všeho vyjde nasucho a v klídku. Jasný, jasný, jasný." snažila se sama sebe uklidnit, aby zase nevybuchla na první pohled kvůli takové hovadině.
"Kam jdeš?" zeptala se Alice, když se Gábina zvedla od stolu a nechala tam talíř s nedojezenou polívkou.
"Nevim." odsekla Gabriela a dala si ofinu na starnu. "Prostě pryč. Musíme si stejnak najít, kde budeme spát a já tady nehodlám sedět a poslouchat ty narážky. Hlavně už mě unavuje, že se pořád hádáme."
"Kdyby sis nezačínala." protáhl tiše René. Zřejmě chtěl pře Alicí zabodovat, jak parádně Gabku setřel, ale podařil se mu pravý opak. Alice se naštvaně zvedla a přistoupila k Alici.
"Kolik vám je, sedm? Na to, že chodíte dodruháku, byste se mohli chovat trošku-"
"Ježiš, kázání, tak na to ti prdim." uchechtnul se Chris. "Být váma, tak to všechno toik neprožívam. Jste děsně nedůtklivý. Člověk vám nemůže nic říct."
"A vám snad jo? Taky se hend oháníte. Prostě, vy i jděte svou cestou a my zase tou svojí. Navzájem si nebudeme překážet a hotovo." rozhodla Gábina a společně s Alicí se otočiy a zamířily k oprýskaným dveřím.
"Tak počkej, Ali." chytnul ji za rameno René, ale Chris ho odstrčil. "My to tak nemysleli. Budeme se snažit chovat se normálně a taky slibujeme že už se s ní nebudeme hádat." kouktekm oka pohlédli na Gabrielu. To už ale Gábina nevydržela vypadla z hospody dříc, než kdokoliv stačil říct cokoliv.
"Gábi! Co se děje? Nechceš mi to už konečně říct? Vidím ti celý den na očích, že tě něco žere, co je to?"začala na ni zprudka Alice, jen co ji zastihla, jak se před nimi snaží utéct a pláče.
"Chceš to vědět? Vážně to chceš vědět?" řekla uplakaně.

38.kapitola-Ne,jsem křesťanka!

18. května 2009 v 19:56 | *annyny* |  ***nelehký úkol***
*omlouvám se, je to kraští, ale psala jsem ještě návrat do budoucna =)*


Izzy Josefínu zavedl dovnitř a zabouchnul za sebou velké dřevěné dveře. V kostele byla docela dost velká zima oproti tomu, jak bylo venku. Dokonce jim šla od pusy pára.
"Pojď, chtěl bych ti ukázat něco užasnýho." zavolal na Josefínu a vyběhl kamené schody hned nalevo od vchodu. Ona ho následovala, i když přesně netušila, co má Izzy v úmyslu. Navíc téměř neviděla na cestu. Vždy jenom zahlídla záblesk mobilního telefonu, který držel Izzy v ruce.
"Stoupni si sem." řekl jí a postavil ji trochu víc doprava, než teď stála.
"Pamatuješ si ještě tu písničku, kteou jsme zpívali s klukama na začátku léta u vaší babi?" zaptal se jí a vyndal z kapsy pár placatých malých svíček, aby je zapálil a tím tam vytvořil alespň malé světlo. Ne snad, že by nemohl rozsvítit, ale kdyby se najednou rozzářil celý kostel, asi by to bylo dost nápadné pro kolemjdoucí.
"Myslíš tu, jak zpívají ty děti v Sestře v Akci2?"p ousmála se, protože tu má doopravdy ráda. "Takový to: Oh Happy Day!"
"Přesně, přesně thle to je." přikývnul energicky Izzy a rozžehnul poslední svíčku. Teď už Josefína poznala, kde jsou. Stáli u velkých varhan a Izzy k nim zasednul. "Ale měli bychom se nejprve rozezpívat, co říkáš?" mrknul na ni a začal hrát.
"Moment, od kdy ty hraješ na varhany?" podivila se Josefína, která Izzyho ještě neviděla hrát na žádný klávesový nástroj.
"Řekněme, že jako malý kluk jsem chodil pomáhat do kostela strýčkovi mého kamaráda a když zbyl čas, zkoušel jsem, jaké by to asi bylo. A i když miluju rock, pop a jiné žánry, varhany mi prostě učarovali." vysvětlil a pak se nakonec rozezpívali.
"Jsem připravena." kývla hlavou Josefína a Izzy začal předehrávat.
"Oh, Happy day..." první zpíval Izzy ak němu se někde u druhého slova přidala Josefína. Znělo to krásně, když zpívali jen oni dva spolu. Varhany duněly a každičký jeich líbezný tón se odrážel od stěn prázdného kostela. Josefína i Izzy si vzájemně hleděli do očí a písničku prožívali celým svým tělem ale i duší.
Tenhle okamžik zkrátka patřil mezi ty nejkrásnější, jaké Josefína s Izzym mohla prožít. Sice jich bylo vždycky hodně, ale tohle bylo neobyčejně krásné. On na pohled velký drsňák a ona naprvní dojem křehoučká víla, teď spolu zpívali tak procítěně a zamilovaně, že i tvrdému motorkáři by změklo srdce a po tváři by mu stekla jedna slza.
"Už jsem ti řekl, že tě miluju?" pousmál se Izzya Josefína se k němu naklonila, aby se mohli políbit. "Strašně moc! jsi pro mě vším, co bych na světě chtěl mít." přiznal se jí a potom se od varhan zvedl. Společně seběhli po schodech dolů a nahoře nechali svíčky jako plápolající praporky, než dohoří.
Prošli dlouhou uličkou směrem k oltáři a pak si na něj vedle sebe sedli.
"Kdyby na zemi došla voda, stačilo by mi se na tebe podívat a nemusel bych pít. A kdyby snad došel vzduch, když mám tebe, jeho bych nemusel mít! Bez sluneční záře na Zemi bych také přežil, neb hlavně z tvé lásky do konce svých dnů bych těžil." Josefína se štěstím rozplakala a pohladila Izzyho po drsné tváři. On její ruku chytil a potom ji políbil.
"Víš, já nevím, proč z tebe všichni dělají takového drsňáka, když máš duši romantika." zakroutila lehce hlavou. "Kvůli tvému oblečení a celkově kvůli tomu, že se předvádíš, si všichni myslí bůhví co, ale ty takový nejsi. Je to jen tvé druhé já, které nastavuješ světu. A já miluju toho prvního i toho druhého Izzyho! Každý z vás je úžasný! A každá chvilka s tebou je nezaměnitelná. Když chceš umíš být bláznivý jako tornádo a i klidný jako-" V tom však Izzy dal Josefíně před pusu ukazováček, aby byla na chvilku tiše. Dívali si z příma do očí a málem se rozplakal i Izzy, protože moc dobře věděl, že to, co Josefína řekla, myslela nanejvýš upřímně a pravdivě. Opatrně začal ji začal pokládat na oltář, kde seděli a rozepínal jí mikinu. Chvilku se sice nechala, ale potom ho zastavila.
"Neblbni Izzy." zašeptala mu do ucha. "Dost to, že jsme spolu byli před svatbou. Tolik věcí, které už jsem porušila jakožto křesťanka a teď by ses semnou chtěl vyspat v kostele, no neblázni! Bůh by mě potrestal za takový hřích." strachovala se.
"Každý si myslí, že mít za holku, v mém případě za manželku, křesťanku je nuda a orava. Mě na tobě imponuje, když se takhle chováš. Dohání mě to k daleko většímu šílenství." a začal ji znova líbat. Josefína ho však zase odstrčila a chtěla se zvednout.
"Myslím to vážně." řekla mu rázně a teď už i o trochu víc nahlas. Zprudka se na něj podívala a zahlédla v jeho očích ohníček touhy. Ne sand, že ona sama by ho neměla, ale přeci jenom strach z toho, co by ji ohlo potkak, byl nyní větší.
"Ale já taky." řekl zcela vyrovnaně Izzy a opět Josefínu položil. Tentokráte z ní mikinu nesundaval pomalu a opatrně, ale doslova ji z ní serval.
Josefíně v tu cvhíli došlo, žeživot s Izzym nebude obyčejný, jako s někým jiným. Celou tu dobu, co spolu budou, se bude cítit jako na horské dráze. Jednou klid a rovina, jidny zas prudký spád a vítr ve vlasech. Stejně tak jako prudké stoupání kamsi vzhůru a několik bláznivých otáček.
"Sakra!" vydala ze sebe Josefína mezi sletí několika polibků, které jí Izzy dal. Rukou totiž shodila nějakou vázu z olátře a ta se teď roztříštila o podlahu. Konec konců, tohle nebyla jediná věc, která letěla dolů. Nakonec tam zbyli jen Josefína, Izzy a velký bílý krajkový ubrus, který už byl ale po čertech zmuchlaný.
"Nikdo nepochopí, proč tě miluju." pošeptal jí Izzy. "Nikdo ikdy nepochopí, proč pětadvacetiletý chlapc chodí s holkou jako jsi ty. Všichni si budou myslet, že jsem podivín, ale kvůli tvému chování tě miluju. Jsi jedinečná!"
Sice na oltáři ubrus zůstal, ale v jakém stavu snad není nutno popisovat! Kus byl roztržený a docela solidně. Ne o Izzyho, ale od Josefíny xD
Kdyby teď někdo do kostela vešel, asi by se podivil, protože přesně před ním by byli propleteni dva nazí idé na oltáři a kolem nich příšerný brajgl, roztržený ubrus a navíc by se ihned rozšířil drb o znesvěcení božího domu.
Ale tolik emocí, které se v osefíně mísili, bylo až neuvěřitelné! Z jedné strany měla neuvěřitelný strach z hrozího nebezpečí, které mohlo nastat, kdyby je někdo načapal. Dál potom provinění kvůli tomu, co dělá, i když už se s tím částečně smířila a zároveň touha a vášeň, které vládla láska, již k Izzymu chovala.
Nakonec vedle sebe jen leželi a koukali vysoko nad sebe na krásnou fresku s anděli a Ježíšem.
"Tak to vidíš, jaká se z Josefíny stala rebelka." vtipkoval Izzy, když sledoval, jak malíř zachytil anděla, který Ježíšovi dává nějaký dopis.
"Tou jsem byla vždycky." opravila ho Josefína. "Ale ty jsi mě zkazil." a dala mu něžnou pusu na tvář. Potom se k němu přitulila blíž a položila mu hlavu na prsa. Cítila, jka klidně mu tluče srdce a docela ji to uklidňovalo, až nakonec díky tomu pravidelnému rytmu usnula a probudilo ji až vyzvánění Izzyho budíku, který měl nastavený, aby ráno vypadli dřív, než se začnou do kostela scházet lidi.
Okamžitě se oblíkli, spěšně upravili ubrus tak, aby si toho roztženého konce lidé všimli až někdy dýl, naházeli tam ty věci, které včera z oltáře shodili a nakonec museli ještě zlikvidovat svíčky z varhan, které tam od včera zůstaly.
Potom se tiše vykradli velkým vchodech ven, zamkli za sebou a v jemném šeru se propletli zpátky k východu ze hřbitova. Bránou prošli zcela nepozorovaně a opět ji zamkli, aby si nikdo ničeho nešimnul.
Potom ještě kousek šli přikrčeně a až teprve na konci bloku ulice se narovnali a dělali, jako kdyby se nic nestalo. Izzy si dal na hlavu kapucu, aby ho nikdo nepoznal a Josefína si vzala sluneční brýle, které měla schované v kapse pro všechny případy, jakým byl například nyní tenhle.
"Nemáš žvejku?" zeptal se jí Izzy, když přešli ulici.
"Náhodou mám." přikývla Josefína a taky si jednu vzala a vytáhla mobil, aby se podívala kolik je právě hodin. Digitální čísla na dotykovém displeji ukazovala 5:05 ale provoz už se začínal rozjíždět uïv tuhle dobu. Bylo vidět, že skončil víkend a začíná pracovní den.
"Nezajdeme si někam na snídani?" navrhnul Izzy a Josefína to docela přivítala, protože jí byla takhle po ránu docela zima. Ranní rosa se jim snažila prosáknout až na kůži, takže takové posezení někde v teple by prostě přišlo vhod.
"Vzal bych to do meca a potom k nám domů, co myslíš?"
"Určitě, shake jsem neměla ani nepamatuju a nějakou koblihu...Myslím, že bych si dala říct." souhlasila Josefína a vydali se přes další kžižovatku směrem ke středu města.

>dotazníčekIII<

18. května 2009 v 12:00 | *annyny* |  °**dotazníčky**°
ahojky, tak jsem si pro vás připravila dlaší krátký dotaníček, který, pokud budete mít čas, můžete vyplnitA opět se to mixík všech možných i nemožných otázek

1)TVŮJ NÁZOR NA HARRYHO POTTERA VŠEOBECNĚ.
Tak já si myslím, že je to moc hezký příběh. Rowlingová je rppstě třída a jednou bych chtěla být jako ona! Filmy by byly taky hezké, ale tu pětku Yats (režisér-myslím, že se to píše takhle) docela zkazil. Ale jinak ty knížky mám nejraději.
2)KDYBY TI ZAVOLAL KDoKOLIV BĚHEM DNE, ŽE MÁ PRO TEBE ZÁJEZD NA TVÉ VYTOUŽENÉ MÍSTO, JELA BYS KLIDNĚ TEN DEN?
Jasně! Já miluju "fofr akce". Klidně bych si během pár minutek zabalila a vyrazila bych.
3)STÁVÁ SE TI ČASTO, ŽE SE ROZHODUJEŠ NA POSLEDNÍ CHVÍLI?
Jak kdy a jak v čem. Dřív to bylo semnou těžký, ale teĎ, když něco slíbím, se to snažím dodržet i když s tím potom moc nesouhlasím nebo bych to udělala jinak.
4)TĚŠÍŠ SE NA TZV. DEN "D"?
Nemůžu se dočkat, až se budu vdávat! Sním jako každá princezna, že si vezmu krásmýho a hodnýho manžela. Budeme se milovat a já budu krásná nevěsta!
5)KAM BYS NEJRADŠI JELA NA SVATEBNÍ CESTU (SKORMNOST STRANOU, TOHLE JE SVĚT FANTAZIE)
Projela bych toho spoustu! Ale asi by se mi líbilo letět do Thajska. Tam bych dooparvy chtěla a myslím, že jako svatební cesta by to byla krásná!
6)V KOLIKA LETECH BY SES RÁDA OSAMOSTATNILA NEBO ODSTĚHOVALA PRYČ OD RODIČŮ?
Nejradši teď hned, ale to oužel nejde vzhledem k mýmu věku. Ale budu se stěhovat teď v na konci š.roku na Doubravku k babi do volnýho pokoje. Budu tam mít vlastní soukromí a když to vyjde, dokonce budu i sama v prvním patře baiččina domku-luxus =D
7)KOLIK DĚTÍ BYS JEDNOU CHTĚLA MÍT?
2
8)Y CHTĚLA BYS KLUKY NEBO HOLKY? JAK BY SE POTOM JEMNOVALI?
Jsem blázen a všichni mi to říkají, ale chtěla bych dvojčata-holky. Každou chvilku měním to měním, takže prozatím napíšu momentálnní stav: 1.Ashley 2)Vanesa
*pozn. Až teď mi došlo, že je to jako Vanessa Hudgens a Asley Tisdale =D Ale věřte mi, v tu chvíli, kdy jsem ty jména vybírala, řídila jsem se instinktem.
9)POPIŠ SVŮJ DŮM NEBO BYT SNŮ.
Dvě patra+podrkoví. Velká zahrada s krytým bazenéem a krásnou pergolu! Uvnitř domu by byla nádherná kuchyně a moderní obývací pkoj-ne přemodernizovaný, aby to stále působilo útulně. Velkou koupelnu se sauničkou a rouhovou vanu+ ohromný sprcháč se sedátkem.
Krásnou barevnou ložnici, dětský pokojík, pokoj pro hosty, knihovna! Malý kinosál a taky posilovna nebo Gim-Game.
A pak jedna místnost, která by sloužila jako "FANS" pokoj. Měl by ho každý člen rodiny a mohl by si do něj dát, co by souviselo s jeho oblíbenými herci, zpěváky nebo idoly anebo klidně by mohl být zařízený ve stylu, jakém by chtěl. S tím rozdílem, že sem by se chodil jenom relaxovat a spát do pokojíku.

VI.město na dosah

17. května 2009 v 19:53 | *annyny* |  °**návrat do budoucnosti**°
Alice, Gábina, René a Chris dlouho bloudili v lese. Tak jednoduché, jak se to na první poheld zdálo, to doopravdy nebylo. Cesta byla v hrozném stavu a les tak zarostlý, že skrze něj neprosvítaly téměř žádné sluneční paprsky.
"Ježiš, to snad ne. Bolí mě nohy a asi umřu žízní." hekal Chris a vypadalo to docela komicky. Namachrovaný frajírek, který se plouží do kopce a skuhrá. Možná by to děvčata vydržela, ale když se k němu přidal iRendy, málem sezačali zase hádat. Naštěstí všechno zachránila Alice, která narozdíl od Gábina nebyla tolik výbušná.
"Tady máte." řekla a nabídla jim svou dvoulitrovou láhev. Každý se napijtea nechte tam taky něco na dýl." upozornila je a oni se po její lahvi vrhli jako supi na mršiny.
"Příště, až se zase rozhodnete, že chcete někam vyrazit, buďte tak hodní a nechovejte se jako modelky. Mít hadry, totiž nestačí, pánové." tišše oddechovala Gábina, protože i na ni to byl velký kus cesty. Narozdíl od kluků, ona neskuhrala, co všechno ji bolí, ale se zaťatými zuby pokračovala. René a ani Chris nic nenamítali, co by taky mohli ještě chtít, vždyť Alice jim dala napít a Gábina má pravdu.
"Ale zase tak dlouhou pauzu si dávat nemůžeme." zakroutila hlavou Alice a pobídla je, aby se zvedli ze země. "Jestli chceme do města dorazit alespoň do západu slunce, budeme sebou muset hodit."
"A víte jistě, že tahle cesta vede do města?" zeptal se zoufale Chris a otřel si pot do rukávu starých venkovských šatů.
"No, řeku ti to takhle brouku." začala Gábina a Alice se už jenom zapitvořila, protože věděla, že teď přijde jeden z dalších Gábininných stěrů. "Já tady prakticky vyrůstám od malinka, takže jsem si 100% jistá, že tahle cesta do města vede. Ano, tudy je to správně." Bohužel s Chrisem to bylo těžší. Co mu příroda přidala na kráse, to ubrala někde jinde.
"Alespoň že tak." oddechl si. "Už jsem se bál, že tu budeme bloudit a vy ani nemáte tušení, kde jsme." a zvedl se. "Gábina se jenom otočila a nabourala hlavou schálně do stromu. Pak zakvílela a podívala se na Alici, která se musela smát.
"Děje se snad něco?" nechápal Chris a i on se podíval na svého kamaráda, který se smál společně s Alicí.
"Radši pojď, nebo z tebe umřu." popadl ho za rameno René a vydali se dál krkolomnou cestou kamsi, kam vůbec neměli tušení, že jdou. Tedy až na Chrise, ten si zřejmě celou tu dobu myslel, že to, co Gábina řekla, myslela vážně.
"Proč jste nám neřekli, že jste kluci?" zajímala se Alice, když se konečně vymotali z lesa a procházeli velkou loukou s vysokou trávou. "Myslím si, že spoutu věcí by to ulehčilo." a pohldla Renému zpříma do očí. Narozdíl od těch Gábininných, Alice tam měla více jemnosti nebo se to alespoň tak Renému zdálo.
"Je to těžké." pousmál se. "Ze začátku to měla být jenom sradna. S Chrisem jsme neměli co dělat a tak nás napadlo tohle." a vtom se na něj podívala Gána a spražila ho přísným pohedem. "Samozřejmě uznávám, že to bylo velmi hloupé." dodal ihned, co její pohled zachytil. "A kdybychom vám řekli, že jsme kluci, nechtěly byste nás s sebou vzít a my máme minulost rádi. Zajímáme se o ní."
"Podle toho, jak jste se na tuhle cestu vybavili, evidentně jste se s minulostí seznámili leda tak v počítačových hrách." prohlsála nejistě Alice. "Vždyť s sebou máte jen obleční, o kterém kdybychom vám nenapsali, ani nevíte. Copak jste opravdu tak padlí na hlavu, že jste si nic jiného nevzali?"
"No, já mám s sebou nůž a baterku. Napadlo mě, že by se mohla hodit." pokrčil rameny René a už ji chtěl z batohu vyndat. Alice ho však zarazila a oznámila mu, že teď se nemůžou zdržovat banalitama.
Ještě si povídali a Gábina s Chrisem šli v těsném závěsu za nimi. Taky by si s CHrisem ráda povídala a poznala víc, jaký doopravdy je, pokud se zrovna nechová jako naprostý vypatlanec nebo frajírek druhé kategorie. jenomže on pořád koukal směrem k Alici, jako kdyby se ji snažil něčím zhypnotizovat. Gábina nakonec uznala, že je možná lepší, když Chris drží hubu, protože další jeho poznámky by možná nemusela rozdýchat. Zároveň ji ale štvalo, že jakýkoliv kluk se seznámí s Alicí, ihned se do ní zakouká a tady to vypadalo hned na oba dva.
"Děje se něco?" zajímalo Alici, když viděla Gábinu, jak naštvaně kráčí přes pole, ke kterému už se stačili během jejich dlouhé cesty dostat.
"Ne vůbec nic." zalhla aGábina, protože jí bylo trapné přiznat, že žárlí. Hlavně pro ni bylo těžké přiznat, že žárlí na svou nejlepší kamarádku. "Sakra přestaň, ty huso." napomínala se v duchu a snažila se na tváři vyloudit úsměv, aby u Alice nevzbudila podezření. Nešlo ani tolik o to, že by se Gábina do Reného zakoukala, ale jen by taky někdy chtěla trochu pozornosti, kterou většinou sklidí Alice, protože je mnohem hezčí.
"Opravdu?" usmála se na ni mile, ale se starostmi v hlase.
"Jen mě trochu bolí hlava." zalhla znova a chytla se za čelo. "To bude tím časovým posunem a hlavně změnou prostředí, budu v pořádku, vážně." a dál už se snažila své emoce ovládat, aby její kamarádka na nic nepřišla. Určitě by ji mrzelo, kdyby zjistila, co si Gábina myslí.
"Dobrá, tak tedy můžeme dál pokračovat." přikývla Alice a pohlédla na oblohu. Slunce ukazoval podle své polohy něco kolem čtvrté hodiny odpoledne a oni stále ještě nedorazili do města. Naštěstí ale netrvalo dlouho a objevila se před nimi široká prašná cesta lemovaná topoly. Na chíli si sedli a jenom co pustili do oběhu láhev s pitím, viděli z dálky přijíždět velký vůz se slámou.
"Hej, hola hou!" vyskočil bleskurychle René a mával na starého muže na kozlíku, aby si jich všimnul. Muž dojel až k nim a zastavil, aby zjistil, z jakého důvodu ho přerušují v cestě.
"Brý, hodil byste nás do města, sím?" vyklopil ze sebe rychle a Gábina se jenom ušklíbla. Bohužel ten starý pán na ně koukal jako na blázny, nebo v tom lepším případě na cizince.
"Nemůžeš na ně mluvit takhle. Nezapomeň, že je to bezmála 500 let, co jsme od sebe vzdáleni. Ke všemu jsi v Anglii, tak by bodlo, abys začal taky anglicky mluvit." řekla.
"Aha, no jo." přikývnul a opravdu na muže začal Anglicky.
"My do Londýna jet potřebujeme neboť práce čeká na nás." Po této větě se začali všichni klátit smíchy a muž celý rozezlen, že si z něj tropí nblázny, pobídl svého koně a ujel jim pryč.
"To se ti teda povedlo." řekla ironicky Gábina a poplácala Reného po zádech. "My do Londýna potřebujeme? To, že jsou z jiné doby, neznamená, že jsou úplně padlí na hlavu. A když ti řeknu, že na ně nemůžeš mluvit po našem, neznamená to, že z něj uděláš vola." začala mu to hned vyčítat.
"Stejnak smrděl, tak co." pokrčil rameny René, ale ve skrytu duše ho štvalo, že toho chlápka nedokázal přesvědčit a Gábina má zase na vrch.
"Možná smrděl, ale mohl nás odvézt do města, kdybys ho tak neodradil." pustila se do něj i Alice, což ho docela překvapilo. Už to mezi nimi začalo zase vřít a tentokráte to asi Alice neměla ani v plánu zachraňovat, neboť jí Reného chování taky naštvalo.
"Fájn! Omlouvám se, stačí?!" rozkřikl se na celou cestu a rozhodil rukama. Chris jen stál a tomu všemu přihlížel. Občas tedy něco pronesl, ale spíše to způsobilo ještě větší roztržku. "Prostě půjdeme tím směrem, kudy jel ten chlápek a budeme doufat, že nás to zavede až do města."
"Budeme doufat?" zarazil se Chris a teď koukal na Gábina jako na vraha. "Říkalas přeci, že se tu vyznáš!" vyčetl jí, ale nikdo si ho nevšímal. Všihni tři ho obešli a svižným krokem vyrazili ve stopách vozu taženého koněm. Zanedlouho je Chris doběhl a opat mlčel. Tentorkát se přifařil k Alici a začal si s ní povídat. Takže teď měla z každé strany jednoho kluka a nevěděla, kterému se dřív věnovat. Gáinua logicky šla pomalým krokem za nimi a jenom sledovala, jak se její kamarádka očividně dobře baví, zatímco jí si nikdo nevšímá.
Možná to byl jeden z důvodů, proč se Gábina takhle chovala ke klukům všech kategorií. Štvalo ji, že se všichni zakoukají do ALice, tak proto se chovala tak arogantně a ironicky. Z jedné strany se to dalo pochopit, z druhé strany si za to za všechno mohla sama. Neměla Alici závidět štěstí, protože byla její nejlepší kamarádka a naopak by jí ho měla přát z celého svého srdce. Jenomže někdy je to zkrátka těžké. Tolik byste to chtěli tomu druhému přát, ale prostě to nejde. Nemůžete se přemoci!
"Ne! No to snad ne!" vykřikla Gábina a ukázala prstem před sebe." i když stála za Alicí, Reném a Chrisem, tak si všimla v dáli velké městské brány jako první. "Jsme tu!" zvolala a popoběhla blíž k brábě, aby se přesvědčila, že ji oči neklamou.

37.kapitola-kostel

16. května 2009 v 22:45 | *annyny* |  ***nelehký úkol***
"Richie, opravdu tam musíme?" poztěžoval si jednoho nedělního rána Cayce, když se soukal do kvádra kvůli nedělní mši, kterou se snažili všichni členové Stringiniových dodržovat.
"Ach Cayci, děláš, jako kdyby to bylo poprvé." povzdechla si Josefína a nechala si od Izzyho zapnout květinové šaty. Na to, jak ulítlé kousky nosila, tohle bylo velmi elegantní.
"Sluší to to." mrknul na ni a nenápadně ji štípnul do zadku. Ona ho jen jemně pleskla přes ruku, aby se nepředváděl před klukama a vyrazili směrem k malému kostelíku, kam jezdili skoro vždy a kde opravdu nehorzilo, že by je odchytil zástup fanoušků.
"Asi bych měl počkat před kostelem." ušklíbnul se Izzy, když dorazili na místo a Josefína ho pobízela, aby si posšpíšil dovnitř.
"Nemluv hlouposti, proč bys měl čekat venku." pousmála se, vyšla za ním ven a chytla ho za ruku. On se ale jen tak nedal a přitáhnul si ji k sobě blíž. Teď stáli přesně na rozmezí vchodu do kostela a ven.
"Ďábel má prý do kostela vstup zakázán." řekl tím svým svádivým hlasem a chtěl ji políbit, ale v tu chvíli kolem nich prošel farář a oni se od sebe odtrhli. On je spražil přísným pohledem, protože zrovna tenhle farář si dost zakládal na cudnosti a nějaké neřesti v kostele, to byla Sodoma Gomora!
"Tedy, v chrámu božím takové pekelnosti." řekl s povýšením. "Dcero, budu se za tebe modlit alespoň třikrát otčenáš. Ach můj pane, kam se poděla ta neposkvrněná a milá dívka?" řekl při pohledu na Josefínin a Izzyho snubní prsten.
"Zalezla do křoví." špitla tiše a Izzy se zachechtal. Oa si mysleli, že si toho farář nevšimnul, ale podle jeho dalšího nepříčetného pohledu jim bylo jasné, že to ví.
"Ale teď už bychom se měli opravdu chovat slušně." prohásila se slzmai smíchu v očích a upravila si vlasy. Pomalu s Izzym vešli a sedli si do druhé řady do lavic k ostatním. Jay vypadal opravdu jako elegán a Cayce si nemožně načesal vlasy, že spíše vypadal jako ulízlá slepice, než cokoliv jiného.
"Dnešní nedělní mše by byla věnována Jidášovu-" začal kněz a ihned při první větě ho Izzy přestal poslouchat a naklonil se k Josefíně, která očividně hltala každé jeho slovo. Jak by taky ne. Sice už pár věcí porušila, ale zao už odmala vyrůstá v křesťaství.
"Mám plán na dnešní večer." řekl s jiskrou v oku a Josefíně hned bylo jasné, že její miláček něco chystá.
"Neblázni." zachichotala se ale zároveň byla zvědavá, co z Izzyho vypadne. "Dnešní večer jsme sice spolu, žádný konzert, protože ten máme konečně za sebou a teď volno na pár dní, ale doufám, že to nebude nic děsivého."
"A kdyby jo, šla bys do toho." poňoukal ji a onateď přestala úplně vnímat, co se kolem nich děje. Jako kdyby seděla v lavici jn ona a Izzy. Kolem nic a nikdo. Velmi dlouho si hleděli do očí a navzájem se tím provokovali. Josefíně bušilo srdce, protože jí velmi lákalo to, co Izzy vymslel, ať už to bylo cokoli a on byl zase na pokraji zhroucení, když viděl, jak to Josefíně v těch obenutých kytkovaných šatech sluší.
"Hele vy dva, blíží se posldní část, tak alespoń na pět minut byste mohli věnovat vkladu pozornost, ne?" obořil se na ně Vincent, který to bral docela vážně. Josefína ani Izzy nechápali, jak to mohlo tak rychle utéct. Půl hodina a oni ji spolu propovídali a navzájem prohleděli ve svých očích. Na chvíli setedy otočili, chytli nenápadně za ruku a poslouchali knězovo kázání. Velmi se ale těili, až z kostela odejdou a budou se jede druhému moci vrhnout kolem krku.

"Takovou těneznám Josefí." zasmál se Richie. "Vím, že jsi jako z divokých vajec, ale v kostele se vždycky chováš slušně. Posloucháš výklady a hlátáš vše, co kněz řekne a dnes si byla úplně myšlenkama jidne." kroutil hlavou Richie, když jeli domů.
"No tak neříkej mi, že jsi jednou nebyl tak trochu mimo." pousmála se Josefína a přitulila se k Izzymu blíž. "Mimochodem, chodí mi pořád domů ty dopisy." povzdechla si.
"Myslíš ty od fanynek?" zpozorněl Cayce a posadil se zpříma. V autě nastalo ticho a Josefína jen ztrápeně přikývla. Nechtělajsem vám to říkat, ale než jsme nastoupili do auta, tak mi přišla i smska.
"Neblbni, fakt?" vyvalili na ni oči kluci. "Odkud by asi vzaly tvé číslo?" nešlo jim do hlavy.
"To neuším. Ale rozhodně to není nic příjemného číst ty hnusy." otřepala se. "Myslela jsem, že fanouškové jsou od toho, aby tě podpořili, měli tě rádi a mohl jsi jim zpívat, protože je máš ráda naopak. Ne tohle."
"Zlato, co ti zas kdo napsal?" rozezlil se Izzy. Šlo totiž o jejich vztah. Od té doby, co se provalilo, že Josefína s Izzym chodí a dokonce se i zvaly, chodí jí na myspace, domů poštou a teď už i smskami výhružné dopisy a samé urážky.
"Prý pokud se s tebou nerozejdu, tak že si na mě počkají před vilou a zmlátí mě."
"Ubožáci." rozhorlil se na nepřející fanynky Richie. "Víte, jak moc své fanoušky miluju a vy taky. Ale tohle se mi nelíbí. Každý má právo na svůj život. Izzy se nikomu nepřislíbil, žádné z nich a tudíž ty nejsi povinna se od izzyho odrthnout. Neboj, všechno budedobrý, když jsme s tebou a hlavně, kdyb náhodou, vždycky je tu Boby." a v tu chvíli se z předního sedadla otočil velký bodyguar a jen přikývl s úsměvem a se slovy: "Josefí, my jim to ukážem."
"Ale vás tím nechci zatěžovat. Jen jsem to potřebovala říct, protože mě to opravdu tápí. Jinak bych byla opravdu štatná. Ten konzert v Tokiu se povedl. Fanouškové byli nadšení a nečekala bych, kolik jich si mě oblíbilo, ale tohle prostě bolí."
"My to chápeme. Sami dostáváme spoustu dopisů od anti-fanynek a tak. Nesnáší nás a vyhrožují, že nám dají pod pódium bomby, ty potom odpálí a my vybuchneme." smál se Vinnie, protože tomuhle počínání se dá opravdu jenom zasmát.
"My hrajeme pro radost a pro naše fanoušky. Nikomu svou hudbu nevnucujeme a jestli se to někomu nelíbí, tak ať mi políbí zadek." prohlásil pevně Jay a s tím museli všichni souhlasit. Kluci tedy slíbili Josefíně, že kdyby se dělo cokoliv, jsou tu pro ni a že vůbec nemusí bát. Tím z ní zase všechna obava spadla a ona mohla v klidu a v pořádku zase vklouznout do "normálního" života.
Alespoň tedy až do večera, kdy pro ni měl Izzy připravené to překvapení.
Po večeři, kteou si dali společně doma ji zatáhnul na chvilku na chodbu, aby je nikdo neslyšel. Sice se po nich zvědavě koukali a přilepili si ucho na dveře, aby všechno slyšeli, ale Izzy šeptal, jak nejtiššeji jen mohl.
"Napadlo mě, že bychom si ti dnešní mši mohli zopakovat." zazubil se na ni a zašmátral v kapse. Pak vytáhnul svazek asi tří klíčů a potichu s nimi zacinkal. Kluci to zaslechli a hned začali uvažovat, co asi Izzy má v plánu.
"Já nevím Izzy. Teď bude v kostele už určitě zamčeno a farář...,nevím jestli by se přemohl a znovu nám všechno dvykládal. Hlavně po tom, jak jsme se zachovali." váhala.
"Ale kdo říká, že k tomu potřebujeme faráře?" pokrčil rameny Izzy adál mával Josefíně klíčema před obličejem, než jí to konečně docvaklo.
"Myslíš, že bychom šli do kostela spolu? Jen my dva? Teď večer?" ta řpedstava ji trochu děsila, protože už od malinka nesnáší hrobky a po těch jejích vidinách o budoucnosti, se bála chodit večer na hřbitovi kvůli vymyšleným přízrakům.
"A proč ne? Mám naprosto báječný plán, co všechno bychom mohli dělat." potom ji začal pomalu obcházet a neustále cinkal s klíčema, aby ji vlákal ven.
"Kdes je vůbec vzal?" podivila se Josefína. Pochybovala o tom, že by je farář Izzymu vydal jen tak. To přeci není samo sebou.
"Řekněme, že jsem si nějak opatřil originály a z těch potom udělal kopii a tady jsou." zazubil se na ni. "tak co? Vyrazíme na pořádnou party?" řekl vtipně. Tedy, spíše to vtipně vyznělo, protože jakou party bychom asi mohli čekat, obzvláště v kostele. Josefína ale na jeho plán přistoupila, sundala si mikinu z věšáku a šli se ještě rozloučit s klukama.
"Teď pozdě?"podovil se Vinnie a kouknul na hodiny. "Vždyť už je po deváté, co chete venku dě-" ale v tu chvíli mu dal Jay nenápadně herdu do zad, až se zadusil.
"Jen běžte. Ale jenom doufám, že máte klíče." pousmál se na ně.
"Myslím, že spaní budeme mít zajištěné." přikývnul Izzy a přitáhnul si Josefínu k sobě blíž. Teď ji držel za pas, usmíval se a oba se dívali svým přátelům upřeně do očí.
"No dobrá tedy." pronesl po chvíli Jay a pustili je ven. "A žádné hlouposti." žertoval a pak za nimi zavřel dveře.
"Těšíš se?" zeptal se Izzy a zapnul si mikinu. Přestože bylo léto, dnešní večer byl neobvykle chladný a zima zalézala absolutně všude. Kdyby mohla, oba by ji měli určitě i za spodkama.
"Nevím."řekla nejistě Josefína a chytla si prstama okraje rukávů. "Z jedné strany to ve mě vře. Jsem najatá, cos vymyslel, ale zase mám tak trochu strach a obavy. Ale když jsem s tebou, tak mi přeci nic nehrozí, ne?" usmála se na něj a chytli se za ruce.
"Nic od nikoho jiného. Neříkám, že ti nehorzí nic ode mě." a potom ji zvedl do vdzuchu. Tuhle zvedačku spolu dělali už tolikrát na pódiu, že nebyla absolutně žádná šance, že by ji zkazili. Popošel pár schodů od domu dolů a potom ji postavil na zem. Stáli přesně proti sobě a jejich dech se mísil. Už už se na Josefínu Izzy nakláněl, ale ona mu na poslední chvíli unikla.
"Nevím sice, co máš v plánu, ale nech si něco na později." a dala mu letmou pusu na tvář. Potom už ruku v ruce vyrazili tím směrem, kterým normálně jezdí autem. Sice je čekaly asi 2km cesty, ale tak proč ne. Krásná romantická procházka s hvězdami na obloze a čistým vzuchem. A jako zakončení něco, o čem Josefína neměla ani tušení.
Netrvalo dlouho a doopravdy zase dorazili ke kostelu. Jak by taky ne, když i celou cestu povídali a úplně zpomněli na čas. Chvilku se šourali pomalu jako želvy a jindy zas zrychlili, že téměř klusali. Nenápadně odemkli hlavní bránu, která strašidelně zavrzala, jako v hororech. A to je právě to, všechna strašidla a duchové jsou jenom ve filmu, proto je to nepolekalo. Opatrně prošli mezi hroby a Izzy vyndal z kapsy mobil, aby si mohli posvítit na cestu, protože až tak daleko pouliční lampa nedosvítila. Kostel stál totiž přesně uprostřed hřbitova a atmosféra kolem působila nanejvýš děsivě.
"Hele Izzy, já bych se asi vrátila. "zasýpala Josefína, kdy slyšela, jak spadnul z jednoho hrobu květník.
"Klid brouku, to byla jen kočka." řekl s klidem, i když se tím směrem vůbec nepodíval. To se samozřejmě Josefíně nelíbilo a začala panikařit.
"Jak si ji mohl vidět? Jak si můžeš být jistí tím, že to byla opravdu kočka?" utrhla se na něj.
"Jaj." zaskuhral a obrátil se. Mobilem posvítil na třetí hrob zleva od brány a tam opravdu seděla mourovatá kočka a hrála si s plyšovým medvídkem, který byl zřejmě zapíchnutý v květníku na špejli.
"Promiň." sykla tiše a přišoupla se blíž k němu, protože hrobky jí naháněly hrůzu. On jen v klidu zamumlal, že se vůbec nic neděje a pak prošli snad ještě tři řady a už stáli u kostela.
Za dne vypadal tak krásně, honosně, mohutně a přívětivě, zato teď v noci na Josefínu působil jako doupě ďábla.
"Nechceš mi říct, že půjdeme dovnitř?" rozklepala se, ale to užIzzy rval klíče do zámku. Josefína se na nic nezmohla a jenom s hrůzou čekala, co se bude dít dál.

další nápady na blog

15. května 2009 v 22:51 | *annyny* |  Co myslíš ty? :-)
Něco mě napadlo. Spoustu lidí, co znám vlastně moc ani nechodí po památkách a tak. Nebo o nich neví takové ty neobyčejné věci. Mě napadlo, že bych mohla ve velném čase (ketého tedy moc není) zajít například na Plzeňskou věž a udělat tam rozhovor s vrátnou. Nebo na radnici a tak.
Víte, něco jako taková malá reportérka. Sepsala bych si pár zajímavostí a každý týden nebo 14 dní (Podle času) bych sem dávala různé novinky a rozhovory.
Nevím jestli to vyjde a nebo jestli me teba nevyhodí za kapucu ze dveří =D Přeci jenom, píšu to jen na blog. Ale start do mé kariéry spisovatelky nebo novinářky by to nebyl špatný. Co říkáte?
Pokaždé na jiné téma, pokaždé někdo jiný. Pokud byste měli zájem, tak piště. Budou u toho vždy fotky a budu se snažit o co nejzajímavější články.
Dík za každou připomínku =)

>Posila? =) <

15. května 2009 v 14:33 | *annyny* |  °*moje vzkazy vám*°
Achojky =)
Jelikož tenhle blog je převážně o US5 a taky Harry Potterovi, rozhodla jsem se k sobě přizvat ještě jednu mojí velmi dobrou kamarádku, která by mi s blogem pomhala. Je velmi kreativní a věřím, že by mi pomohla s blogem, aby byl ještě lepší než teď.
Navíc je to i výhoda ve chvíli, kdy jedna z nás bude pryč, že ta první ji bude moci zastoupit.
Prozatím vám řeknu jen, že se jmenuje Nela, ale nesnáší to jméno, pokud je s jedním "L" Proto NELLA =)
A ostatní asi nechám na ní. Určitě se vám brzy představí.
Mějte se krásně a snad brzy dodám další díly příběhů =)

*annyny*