Duben 2009

další nový plakáty HP6

30. dubna 2009 v 19:51 | *annyny* |  harry potter-princ dvojí krve
Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Zrovna tady Brumbál vypadá docela tragicky, nemyslíte? xD

Klikněte pro zobrazení původního obrázku

Ale Felton tu zasejc je hezky. Ach jo klucí, já se z vám asi zachvilku odvařim xD

Klikněte pro zobrazení původního obrázku



Klikněte pro zobrazení původního obrázku


zdroj: www.snitchseeker.com




the boys are back {HSM3 fanshow}

30. dubna 2009 v 14:53 | *annyny* |  ***US5***

zdroj: us5-richie-4ever.blog.cz

rcihie a Izzy

30. dubna 2009 v 14:51 | *annyny* |  ***US5***

Izzy a Richie v hotelovém pokoji
zdroj: us5-richie-4ever.blog

Izzyho zpráva

29. dubna 2009 v 17:59 | *annyny* |  ***US5***
Ahoj všem, je tu dobrá zpráva!
Všechny kopie mé první knihy "Left Behind*Piece of Mind" byly odeslány a jsou nyní na cestě do vašich rukou, srdcí a myšlenek. Jsem velice nadšen a doufám, že se těšíte. A v neposlední řadě velké díky vám všem, kteří podporujete šílené typy jako jsem já.
Taky děkuji všem našim fanouškům, za velikonoční dárky pro mě a mou rodinu, které jsem na Velikonoce obdržel. Moje rodina a já jsme velmi dojatí (a sytí ze všech bonbónů, haha). Děkujeme! x-)
Teď slovo pro všechny fanoušky z Rakouska. Právě jsem zjistil, že jsme vyhráli dvě ocenění Pinguin Awards a nechci jen poděkovat, ale i říct: Rakousko, YOU FUCKING ROCK! Děkuji za nás za všechny, že nás držíte při životě v tomto těžkém čase. A pro všechny naše fanoušky z celého světa, milujem vás! Brzy se uvidíme.
Yours Truly,
Izzy...
Ours Truly,
This Life...
--------
překlad:MaRky=*
zdroj:izzygallegos-online.com


nové plakáty HP6

29. dubna 2009 v 16:45 | *annyny* |  harry potter-princ dvojí krve


zdroj: musakhp.blog.cz

>dotazníčekII<

29. dubna 2009 v 16:28 | *annyny* |  °**dotazníčky**°
Takže, je tu po delší době další pokračování dotazníčku Kd chcete a máte čas, můžete se pustit do vyplňování
Mimocodem, předtím byly otázky, kam odpovědi psát, normálně, jako kdybste psali komentíky

1) V jakým jsi se narodil/a znamení? RYBA
2) Jaké máš plány na léto? JEDU NA CHATU K DĚDOVI, KE KAMRÁDCE, BUDEME STANOVAT NA ZAHRADĚ A SOUTŘEDKO CELEJ SRPEN.
3) Když už jsme u toho, často plánuješ? JO! jSEM NEHORÁZNĚ PLÁNOVACÍ TYP =)
4) A co tvoje povaha? Řekl/a bys o sobě, že jsi melancholik, flegmatik, sangvinik nebo snad cholerik? TO JE SLOŽITÝ. RÁDA BYCH ŘEKLA, ŽE JSEM SANGVINIK, PORTOŽE TEN JE ASI NEJVYROVNANĚJŠÍ, ALE SPÍŠ TÍHNU K CHOLERIKOVI A MELANCHOLIKOVI =)
(Kdo neví, odkazuju ho na test tady na blogu, kde to můžete zjistit)
5) Při výběru místa na Zemi můžeš volit mezi New Yorkem a Athénami. Které město si vybereš? ZROVNA ZE MĚ VYPADLO ATHÉNY. TAKŽE, PRVNÍ SLOVO PLATÍ =) I KDYŽ NEW YORK...TO MUSÍ BÝT TAKY ZÁŽITEK, ALE VEDOU ATHÉNY.
6) Píšeš písničky, básničky, příběhy nebo ráda kreslíš? AŽ NA TY PÍSNIČKY, MOC RÁDA!
7) Kde by bylo nejlepší první rande. A napiš první, co tě napadne. KINO
8) Přála by sis jednou, aby tě kluk vytáhnul večer ven a koukali jste spolu na hvězdy? JÁ JO! PŘIJDE MI TO DĚSNĚ ROMANTICKÝ =)
9) A kdyby sis měl/a vybrat mezi zvířata z Afriky, jaký by sis vybrala a proč? LVA =) JE KRÁSNÝ, MOHUTNÝ, MEZI ZVÍŘATY MÁ AUTORITU A JE VŮDCEM SMEČKY. KDO BY ENCHTĚL BÝT KRÁLEM =)
10) Máš nejoblíbenější skupinu? Jestli ne, alespoň, jaký styl rád/a posloucháš nejčastěji? JOHNAS BORTHERS A US5, ČILI RÁDA POSLOUCHAM ROCK, POPÍK A I DICSO TRYSKO =D
11) Kdyby sis mohla byrat v kolika letech budeš mít děti, v kolika by to bylo? PRVNÍ DÍTĚ V 26 LETET, DRUHÝ 28

28.kapitola

29. dubna 2009 v 15:40 | *annyny* |  ***nelehký úkol***
*Snad se nezlobíte, že i tenhle díl je kratší, ale ostatní díly, asi nebudou o moc delší. Po tom, co sem napsala v praviopisnym svičení FRANCOUZI s tvrdým Y, asi semnou něco není v pořádku a měla bych se dát do kupy =D Tak krásný počteníčko*
vaše annyny


"Jsi nervózní?" zeptal se Josefíny Izzy, když seděli všichni u televize doma v Berlíně a jen vzpomínali, jak probíhal velmi úspěšný konzert.
"Docela jo." špitla do ticha Josefí, aby si kluci nevšimli, že si mezi sebou šuškají. "Mám strach, co se dozvím." a hodila si ofinu dozadu.
"Bude to v pohodě." usmál se na ni Izzy. Práve v tu cvhíli zazvonil tolik očekávaný telefon a jak Izzy, tak Josefína sebou poplašeně škubli.
"Né, to je dobrý." vystartovala z pohovky Josefína a už odstrkovala bratra od telefonu, jež byl přichycený na stěně. "Já to zvednu." ubezepčila ho a odběhla s telefonem do vedlejší místnosti, aby ji nikdo nerušil. Možná to bylo nápadné, ale hned jak Josefína zmizela, vyšel za ní i Izzy. Chtěl se totiž okamžitě dozvědět, jak se celá situace vyvýjí.
"Není to trochu divné?" začal spekulovat Cayce, když viděl, jak oba jejich kamarádi zběsile vypálili z obýváku zrovna ve chvíli, kdy zazvonil telefon.
"Co by na tom bylo divného?" pokrčil rameny Vincent, který se snažil Josefínu s Izzym tak trochu krýt. Ne snad, že by mu Josefína přímo prozradila, co se stalo a jaké to může mít následky, ale něco málo mu na konzertě naznačila. A pak samozřejmě dostal za úkol, že to nesmí nikomu vyzvonit. "Prostě zazvonil telefon, Josefína ho docela hyperaktivně běžela zvednout a znáte Izzyho, jak moc je zvědaý a jakákoliv věc ho dokáže vzpružit. Jenom chce mít Josefínu pod kontrolou."
"Ty jo, asi máš pravdu." podrbal se nahlavě Richie a nasypal do mísy brambůrky a křupínky. Izzyho a Josefínu nechali plavat a dál se koukali na televizi. Mezitím...
"Tak co? Povídej?" šeptal na ni Izzy, když Josefína urputně poslouchala, co jí doktor sděluje. Nejprve měla svraštěné čelo, to jí asi říkal něco, čemu ne úplně rozumněla a nakonec se jí rozzzářila tvář. Překryla sluchátko levou rukou a zašeptala: "Nejsem mamina a ty táta." načež jí Izzy vzal do náručí a ztočil s ní, až jí málem telefon vypadl z ruky.
"Halo? Slečno Stringini, jste tm?" zeptal se doktor na druhé straně telefonu, protože slyšel jen Josefínin pištivý výkřik.
"Ano, jistě, jsem tady. Potřebujete ještě něco, pane doktore?"
"Po pravdě ano. Chtěl jsem s vámi probrat něco velmi důležitého." začal docela děsivě, až Josefíně rozzářená tvář opět splaskla a raději se posadila na kuchyňskou linku.
"Týká se to toho, co se před nedávnem stalo?" narážela na tu nehodu s Izzym.
"Ano, velmi úzce to s ní souvisí, ba dokonce se toho týká přímo." Josefína začala být čím dál tím zmatenější a Izzy každou chvíli znejisťoval víc a víc.
"Nenapínejte mě, doktore." řekla úzkostně Josefína. "Těhotná přeci nejsem, to jste vyvrátil. Co by mohlo s tímhle ještě souviset. Můj partner má všechny testy na pohlavní choroby negativní a já také." ujistila doktora ještě dříve, než by jí snad zkoušel předhaovat, že j nemocná.
"Kdepak, neděste se, o žádnou pohlavní nemo, ani něco jiného nejde." řekl klidným hlasem. "Jde o to, proč jste neotěhotněla."
"To je asi jasné." zasmála se Josefína. "předepsal jste mi ty prášky, jestli si vzpomínáte." nenehcala ho domluvit.
"Nerad to s vámi řeším po telefonu" pronesl zadumaně, ale mojí povinností je, vám to oznámit. I kdybych vám ty prášky nepředepsal a vy si je nevzala, stejně byste neotěhotněla, protože podle testů jste neplodná."
"Neplodná, neplodná, neplodná...-" ozývalo se Josefíně v hlavě a telefon jí málem vypadnul z ruky. Zamumlala jen něco ve smyslu: "Děkuji doktore, stavím se za vámi, jak jsme se domluvili, nashledanou." a típla to.
"Zlato, co se stalo?" naléhal Izzy, ktarý si všimnul, jak se najednou Josefína psychicky hroutí. "Josefí, brouku, povídej." vzal ji za ruce a podíval se jí do vytřeštěných očí.
Nedalo se z nich vyčíst nic, neboť se v nich mísilo několik věcí najednou! Strach, úzkost, zklamání, úleva, stesk, beznaděj a láska k Izzymu.
"Víš, já nevím, jestli plánuješ, že spolu budeme dýl-"
"Napořád." vyhrkl Izzy ještě dříve, než Josefína stačila cokoliv doříct. Ano, sice byli mladí, ale jejich láska se vytvářela celou dlouhou dobu. Od nevinného pošťuchování, přes hromovou vášeň, až po nekonečnou touhu a vřelou lásku. A vzhledem k tomu, že Josefínu vždykcy přitahovali vyspělí, ale zároveň blázniví kluci, nebylo pochyb o tom, že by zrovna oni dva spolu nemohli zůstat.
"Teď to naštěstí nevyšlo." pokračovala Josefína. "Nejsi táta a já se nemusím bát, že bych byla máma." vysoukala ze sebepřiškrceným hlasem. "Ale až jednou budeme chtít, aby tomu tak bylo, asi to nepůjde. Teda, spíš vůbec se to nepovede, protože my dva prostě miminko mít nemůžeme." a rozplakala se mu na rameni. Spousta lidí by si myslela, že patnáctiletá holka to vezme spíš, ež sedmadvacetiletá ženská, která se na mimino těší. Opak byl ale pravdou. Nezáleží na tom, jestli vám je 15, anebo 40. Pro ženskou, která zjistí, že nemůže mít svoje vlastní děti, je to vždycky šok.
"To bude dobrý." Izzy vzal Josefínu do náručí a objal ji. Jeho silná paže se jí obepnula kolem pasu a druhou jí hladil po vlasech, zatímco její slzy mu stékaly po triku. "Jsem tu s tebou a všechno zvládneme, teď si s tím nelam hlavu. Možná se ispletli, což se kolikrát stává, takže nebudeme věšet hlavu a vsadím se, že až budeme oba připraveni, tak se to povede."
"Tobě by nevadilo chodit s holkou a žít s holkou, která nemůže mít děti?" podívala se na něj Josefína očima plnýma slz.
"Co tě to napadlo?" vyvrátil jí ihned mylnou myšlenku Izzy. "Miluju tě a víš to! A jestli je to vážně pravda, ty za to nemůžeš, není to tvoje chyba a poslední, co si přeju je, aby ses kvůli tomu trápila, jasný? A navíc, až na to přijde, mimčo bude, to bych přeci nebyl Izzy, kdyby se mi nepovedlo jeno malý škvrně." a zazubil se na ni. Chtěl Josefínu udělat šťastnou za kžadou cenu a i teď, když s ní soucítil a bolelo ho to, stejně jako ji, se Josefínu snažil povzbudit, protože věděl, že ona to má daleko těžší, než on.
"Máš pravdu." uznala a otřela si slzy o kraj rukávu mikiny. "A taky tě miluju. Ohromně si vážim toho, co pro mě děláš a kdybych tě neměla, nezažila bych to, co do teď. Miluju tě a nikdy o tebe nechci přijít."
"Ani nepřijdeš." a vroucně ji políbil.
Kluci sice pořád seděli v obývacím pokoji na gauči, ale netrpělivě čekali, až Josefína s Izzym vyjdou ven z kuchyně a řeknou, co tam tak dlouhou dobu za pomocí telefonního hovoru řešili.
"Jé, hrdličky se vrátili." vycenil na ně své velké zuby Jay, který zrovna dnes měl volno a k Leně se chystal až na večer. "Copak jste měli tak důležitého, že to nepočkalo a přišl jste o velký kus pirátů z karibiku? Mimochodem jednoho z našich pokonzertových filmů."
"Pokonzetrových?" zarzil se Richie a málem mu zaskočilo, protože mluvil s plnou pusou.
"NO jasan." ozvala se úplně z opačného konce pohovky. Byl to Cayce a smradlavýma nohama bimbal na skleněném jídelním stole, což evidentně nikomu zatím nevadilo. "Pokaždé, když přijedeme z turné nebo konzertu pouštíme si nějaké filmy a nejčastěji tu běží piráti z karibiku, proto pokonzetrový film, chápeš?" vysvětlil Richiemu a pak hodil pohled na crazy pár.
"Jen taková formalitka, viď kočko." a nenápadně ji pohladil po zádech, protože věděl, že tohle jí dokáže většinou uklidnit.
"Přesně tak." řekla Josefína a koukala směrem k televizi, protože tušila, že má od brečení červené oči a nechtěla, aby si toho kluci všimli a měli nějaké zbytečné otázky. Nakonec se posadili k ostatním a společně film dokoukali.

3 nové fotky Chrise

29. dubna 2009 v 15:00 | *annyny* |  ***US5***
Увеличенное изображение

Увеличенное изображение



Уменьшить изображение

us5-richie-4ever.blog

víš všechno o Izzym? (odpovědi)

29. dubna 2009 v 14:59 | *annyny* |  ***US5***
Před nedávnem bežela na Izzyho stránkách soutěž, kde jste mohli vyhrát knihu s jeho podpisem. Stačilo jenom odpovědět na 22 otázek. Soutěž už skončila a tak taky jsou otázky i odpovědi: 1. Jaká je Izzyho oblíbená barva? - tmavá vášnivá purpurová
2. Jaká skupina inspirovala Izzyho? - samozřejmě Backstreet Boys
3. Jakou profesi by Izzy dělal, kdyby nebyl v boybandu? Tady je jeho vlastní odpověď: "Byl bych wrestler." pak se smál a dodal: "Ale asi ne moc dobrej".
4. Jak Izzy získal své první tetování? - prohlížel si na netu stránku s kytarama
5. Která kolínská je Izzyho oblíbená? - parfém, který upřednostňuje je Burberry Bitt, takže pokud hledáte dárek k narozeninám pro Izzyho, tohle je správná volba :-)
6. Kolik sourozenců má Izzy? - 2
7. Jak se jmenují? - Sarah a Jared
8. Jak se jmenuje Izzyho matka? - Carla 9. Jména Izzyho dvou oblíbených wrestlerů? - HBK alias Shawn Michaels, Jeff Hardy
10. Jaký je Izzyho oblíbený film? - Rockstar
11. V jaké skupině byl Izzy před Us5? - Exact
12. Jaký účes měl Izzy právě před tím, než se stal členem Us5? - nechával si narůst dredy
13. Jaké je Izzyho oblíbené jídlo? - bramborová kaše (jenom 3 lidi to měli dobře)
14. Izzyho rodné město? (město a stát) - Stockton, Californien
15. Kde Izzy žil, než se stal součástí Us5? (město a stát) - Orlando, Florida
16. Jak se jmenovalo první album, kde Izzy zpíval? - EXACT-Album
17. Jaké tetování navrhla Deb a dala mu ho k Vánocům? (použij tattoo schéma na této stránce)-číslo 13, mělo by být na domovské stránce, ale není to notový klíč nebo nota, jak mnozí z vás mysleli, Deb mu ho udělala ještě když byl u Exact, Exyct totiž měli jet na turné a ona ho chtěla ochránit před špatnými vlivy a aby mu přineslo štěstí. Tour se nekonalo a Izzy brzy nastoupil k US5.
18. Kde se Izzy narodil? (město a stát) - Stockton, Californien
19. Jaké bylo Izzyho první tetování? (použij tattoo schéma na této stránce) - číslo 2
20. Jméno křečka, kterého zakousl Richieho pes? - Harmenoff
21. Jméno Izzyho oblíbené komikové postavy? - Gambit z W-Mena
22. Jak přišel Izzy ke jménu Izzy? - z jeho oblíbeného filmu Rockstar, Mark W tam hrál Chrise(izzyho) Cola --------------
zdroj:izzy-gallegos.net; us555.blog.cz

vzkaz od Vinceho na myspace

29. dubna 2009 v 14:58 | *annyny* |  ***US5***
Ahoj všichni!! WOW! Jsem totálně oněmělý z vaší řinoucí se podpory od všech mých fans a z toho, kolik jste už vytvořili Street teamů! Výborně! Je tu velká konkurence a stránky vypadají úžasně.... Dokonce bych měl přidat jeden extra telefonní hovor týmu s největší snahou. Pokud se účastníte, není pozdě. A pamatujte, všichni vaši přátelé si musí přidat i mě. Jsme jenom pár dní před koncem termínu a jenom několik dní od mého telefonátu k vám, můj šťasný výherní týme. Jsem z toho tak natěšený a schopný s vámi mluvit. Hustýýý! Udržujte dál tu skvělou práci. Také jsem přidal několik nových fotek. Hodně štěstí a dál přidávejte tolik přátel, kolik můžete. Jsem úplně dojatý vaší láskou a podporou. peace,
Vincent, xoxo
-----
zdroj a překlad:us555.blog.cz

Harry Potter a marjánka =D

28. dubna 2009 v 16:19 | *annyny* |  Novinky Harryho Pottera-filmy
Warneři nejprve naštvali fanoušky téměř osmiměsíčním odložením premiéry Prince dvojí krve a neudobřili si je ani testovací projekcí, ze které odcházeli diváci mírně řečeno rozladění. Karmu šestému Potterovi právě nevylepšil ani Jamie Waylett alias bídák Vincent Crabbe. Devatenáctiletého Brita nejprve zatkla policie za držení marihuany a později u něj doma našla malý skleníček plný veselé travičky. Waylett si hned tak nezakouří...

Zdroj: TVmax

27.kapitola-navždy

26. dubna 2009 v 22:00 | *annyny* |  ***nelehký úkol***
*Omlouvám se, je to sice kratší, ale znáte to...Prostě zase spousta věcí a hlavně mam teď dost cvičení na klarinet kvůli konzertům, včera jsem přijela ve 24:00 ze zápasu a jsem celkem grogi =D Přeju hezký čtení*

"Je mi s tebou krásně." pronesla Josefína po čtvrté zkoušce, když seděla sama s Izzym v jejím pokoji a koukali na DVD.
"Mně taky." řekl Izzy a políbil ji. "A, rozhodl jsem se, že si necham udělat kérku s tvým jménem." Josefína jen vytřeštila oči, ale uvnitř byla nehorázně šťastná. Přeci jenom, tetování je na celý život a nechat si vykérovat něčí jméno do kůže, to chce docela dost víry ve vztah s tou danou osobou.
"Myslíš to vážně?"
"Jinak bych to neřikal, kotě." ušklíbnul se Izzy a zvedl se z postele, aby si mohl vyndat ze zadní kapsy kus papíru. Rozložil ho a podal Josefíně.
"Co to je?" zeptala se ještě dřív, než se na papír podívala podívala.
"Návrhy tetování. Tady máš pár možností, jak bych si to mohl nechat udělat. Buď takhle ozdobně nebo-"
"Tohle je nejlepší." nenechala ho dopovědět myšlenku Josefína a píchla prstem do předposledního obrázku. "Vypadá drsně a k tobě se hodí. Zároveň je docela bláznivý jako já a náš styl oblékání, takže bych ti radila nechat si udělat tohle."
"Taky jsem nad tím uvažoval." prohlásil Izzy a sednul si zase na postel zpátky. Josefína se mu opřela o rameno a on ji objal. Teď oba koukali do nákresů a dohadovali se, které by bylo to pravé. To však ještě Izzy netušil, co má Josefína za lubem a ona zas nemohla předvídat, co se Izzy chystá kromě tetování udělat. A že to bylo něco, co mělo doopravdy jejich vztah změnit.
Nakonec neskončili jen u brejlení na DVD a vrhli se na jiné činnosti. Jenomže se stala jedna nepříjemnost, kterou spousta z nás zná. Když selže ochrana, všechno většinou bývá v háji a nejvíc nahnáno máme my holky.
Aby to bylo jasné, Josefína žádné prášky nebere, takže když se to tzv. zvrtlo, nebyla žádná druhá cesta, která by všechno jistila.
"Myslíš, že-" začal Izzy a nervózně přecházel večer přes pokoj. Neustále házel rukama, zatímco Josefína seděla v křesle se skrčenýma nohama a zadumaným výrazem.
"Nevím Izzy." špitla tiše, protože se příšerně bála toho, co oběma leželo v hlavě a tím bylo to, že by mohla otěhotnět. "Ale rozhodně to nenechám náhodě." zakroutila hlavou. "Hned zítra ráno pojedu k doktroce a nechám si napsat prášky poslední záchrany."
"Zabere to?" strachoval se Izzy, který těmhle věcem moc nehověl a bál se toho, že Josefínu opravdu přivedl do jiného stavu. Oba se milovali a jak moc, jenomže Josefína nemá ani maturitu, je jí teprve 15 a navíc oba zpívají ve skupině, jak by to asi mohlo dopadnout. Dítě prostě v tuhle chvíli nepřicházelo v úvahu!
"Vždycky to zabírá." uklidnila ho Josefína a částěčně uklidnila i sebe. "Je to taková velká dávka hormonů do těla, že není možné, aby to nezabralo."
"Já se ti omlouvám, promiň." přiskočil ke křeslu a sepjal její ruce ve svých. Oči měl úplně skleněné a na spánku mu vystoupla žíla a zběsile tepala, jak byl nervózní.
"Stává se to." pousmála se Josefína, i když usmát se v tuhle chvíli pro ni bylo velmi těžké. Kdyby se to tak dozvěděli její rodiče, kdyby vůbec věděli, že chodí s Izzym! A že už je to docela dlouho, co to před nimi tají. Naštěstí se oba drželi a proto to zatím neprasklo, i když média začínají cosi tušit.
"Zajedu tam zítra s tebou." prohlásil Izzy rázně po chvíli mlčení. Nechtěl v tom Josefínu nechat samotnou a rozhodl se, že ji podpoří za každé situace.
"Dík." řekla a hlava jí klesla na rameno. Chvíli jen tak oba seděli a přemýšleli. Odpočítávali vteřiny, minuty a hodiny a nakonec usnuli. Josefína stočená v klubíčku v křesle a Izzy vedle ní na podlaze. Pořád se drželi za ruku a probudil je až neuvěřitelný humbuk v domě asi kolem půl sedmé ráno. Vincent s Richiem a Caycem totiž určitě vymyseli nějakou podobnou hovadinu, jako je stříkání po sobě zubní pastou a jiné klukovské bláznivé nesmysly.
Josefína sebou trhla aškubla rukou, za kterou ji Izzy držel. Tím ho probudila a první, na co oba pomysleli, nebyla snídaně, ale doktorka.
Vystřelili z pokoje, v rychlosti se oba upravili, vyčistili si zuby, vzali si jablko a banán z mísy na kuchyňské lince a aniž by se kluci stačili na cokoliv zeptat, už se hnali z domu s Percym, jejich bodyguardem, v patách.

"Tak co? Už jsi v pohodě?" jančil Izzy, když Josefína vyšla s receptem v ruce z ordinace.
"Teprve teď ho musíme jít koupit." řekla zcela klidně, protože věděla, že teď už opravdu všechno bude v pořádku a nemusí se ničeho strachovat. "Ale domluvila jsem se s doktorem, že si nechám za týden ještě udělat jedny testy, abych si byla opravdu jistá.
"Tak to se mi ulevilo, ani nevíš jak." oddechl si Izzy a ještě rychle zaběhli do lékárny.
Čas utíkal a na tenhle incident oba málem už zapomněli, protože je čekal dalí velký konzert v Los Angeles a měli tolik práce a zkoušení, že zkrátka na osobní věci nebylo tolik času. Ze začátku se to dalo docela zvládnout, ale jakmile se jejich manažeři a celkově celý jejich tým dozvěděl, že konzert je už za dva dny,začali jančit a pilovali všechno na poslední chvíli, aby bylo všechno perfektní a bezchybné.
Zvádli to a i následující dva dny trvaly sotva pár minut, nebo se jim to alespoň zdálo. Josefína si ještě před odletem zašla udělat testy a výsledky jí měly přijít až po tom, co se z konzertu vrátí, čímž se její nervozita ještě zdvojnásobila. Pevně doufala v prášky, které vždy zabírají, ale popravdě, kdy si člověk může být 100% jistý?

8.kapitola-Konec, nebo začátek dobré cesty?

23. dubna 2009 v 19:58 | *annyny* |  °°*krutá dospělost*°°
"Co se s tebou dělo včera večer? A hlavně, co se s tebou děje dneska? Ani jsi se nenavážela do Eugénie a celý den jenom sedíš zavřená v pokoji."
"Hele, nech mě být!" odbyla Sebastiana Diana. "Ty taky vysedáváš denodenně u jezera a nerýpu do tebe. Buď tak hodný a-"
"Ale Di, přeci se takhle nemůžeš chovat, jestli ti je smutno, já to chápu, ale mě máma a táta chybí taky. Ani nevíš jak a abych se přiznal, to, když vysedávám u jezera, snížím se odreagovat a-"
"Plácáš nesmysly." utrhla se na bratra a zvedla se z postele. Přešla k oknu a roztáhla závěsy, aby vyhlédla ven. "Vůbec nevíš o co jde! A naši mi chybí, lhala bych, kdybych řekla, že ne, ale v tomhle to není a už jdi pryč."
"Poraď si sama, když jsi tak chytrá." odbyl ji Sebastian. Prásknul za sebou dveřmi a vyšel z jejich společného pokoje. Potom dupal po schodech tak hlasitě, že Eugénie vyběhla z kuchyňky a začala se ho vyptávat.
"Nic jsem od ní nezjistil." bouchnul Sebastian pěstí do kuchyňské linky. "Je umanutá, jako mezek! Chtěl jsem jí pomoct, popovídat si, co se jí stalo, ale nechce mě vidět. Od včerejška je jako vyměněná." podepřel si hlavu. Eugénie na chvilku odložila utěrku, poslala malou Elu, která jí v kuchyni pomáhala, aby si šla na chvíli hrát ven a potichu Sebastianovi řekla:
"Viděl jsi přeci včera, jak se dívala na Leonarda, nebo ne?"
"Eugénie..." protáhl Sebastian. "Přeci mi nechceš říct, že by byla mimo jenom kvůli nějakému týpkovi z Irska. Ne snad, že bych jí nedoporučil, aby si někoho našla, ale že by do toho práskla tak rychle?"
"V tom by ani nebyl takový problém." zakroutila hlavou Eugénie a posunula se k Sebastianovi, aby nemusela tolik křičet. "Daleko horší je to, že je příliš uzavřený, co se týká citů. Když chodí hrát s klukama, tak je docela v pohodě, moc milý, hodný a zdvořilý kluk, ale tolik holek, kterým už dal košem,..."
"Zrovna on?" vytřeštil na Eugénii oči Sebastian. "Člověk by spíš čekal, že on bude takový ten dobyvatel holčičích srdcí a zdá se, že opak je pravdou."
"Přesně tak a proto se obávám, že Dianina nálada souvisí zrovna s ním. Zkrátka jí Leonardo padl do oka a asi jí mrzelo, že on si jí nevšímal."
"Stejně mi to nejde do hlavy." tvral si na vém Sebatian. "Přeci, Diana má tolik jiných starostí, mámu, tátu, Eleonoru, zatím si nenašla žádné přátele a do toho spolu zrovna dvakrát nevycházíte."
"Jen říkám, co si myslím." pokrčila rameny Eugénie. "Nejsem na světě o moc dl než vy, takže si nebudu hrát na odborníka, ale...zkrátka, co se týká holčičích věcí, přeci jenom do toho vidím lépe než vy, chlapci."
"Zřejmě máš pravdu." přikývnul na souhlas sebastian a jeho oči sepropadly ještě víc, než je měl. Cítil se hrozně, protože co se týkalo problémů s rodiči, vždy dokázal Dianě pomoci, ale teď? Jak jí bude moct nabídnout pomocnou ruku, když ani neví, jak to chodí u holek?
"Jestli se jí Leonardo líbí, tak nevím." pronesl tiše, protože slyšel, jak klaply dveře od jednoho zpokojů a jelikož Eugénie seděla s ním v kuchyni, tak si domyslel, že Diana byla tím, kdo za sebou dveřmi prásknul. Na chvíli s Eugénií ztichli a ona se ihned vymrštila a jako by nic, začala zase utírat nádobí.
"Co je?" vyjela na ně Diana, když vešla do kuchyně a všimla si podezřelého ticha, jaké v kuchyni panovalo.
"To bychom se měli spíš zeptat my tebe."odvětila jí Eugénie klidně a smutně na ní pohlédla. "Asi tuším, co se stalo a pokud bys chtěla, můžeme si o tom spolu popovídat." navrhla jí, načež se Sebastian zvedl ze ždile se slovy: "Asi půjdu k paní Lambergodwinové a koupím to mlíko a chleba."
"Nechci si o tom povídat." uthla se hned Diana na Eugénii. "A nevíc s ničím nepotřebuju pomoc. Jen jsem se špatně vyspala, nic víc."
"Aha." procedila skrz zuby Eugénie a opřela se o kuchyňskou linku. "Takže jsi se vyspala špatně už včera, když jsme odcházeli od Lukase?" trochu do ní rýpla, aby se konečně rozpovídala.
"Nepleť se do toho." odvrátila od ní obličej a chtěla odejít pryč, ale Eugénie ji jemně chytla za ruku. Kupodivu se Diana nechala apodívala se jí utrápeně do očí.
"Nepůjdeme třeba do čajovny a nepopovídáme si?" usmála se přátelsky Eugénie. "Myslím si, že už by bylo konečně na čase, abychom si všechno vyříkaly, nemyslíš?" Diana jen sklopila hlavu a neodpovídala.
"Tak pojď." vybídla jí Eugénie, potom napsala Sebastianovi vzkaz, že šly pryč a aby malou Elu pro jistotu pohlídal, než se vrátí a vyšly ven.
Bylo krásně stejně, jako včera a slunce pálilo, odráželo se jim od lesklých vlasů a v tu chvíly působily jako jin a jang. Diana s černými vlasy a naproti ní Eugénie s blond.
Když je takhle krásně, mohly bychom si sednout na terasu, co říkáš?" začala Eugénie do hrobového ticha, které mezi nimi vládlo. A jelikož Diana v čajovně, do které ji Eugénie vedla, nikdy nebyla, nic nenamítala a nevztyčovala žádné námitky.

"Myslíš si, že jsem ošklivá?" začala Diana sama od sebe, když jim stará paní donesla šálek výborné horké čokolády. Dlouho se rozmýšlela, jestli se má s Eugénií bavit, ale nakonec to z ní zkrátka vypadlo.
"Di, co si to myslíš?" svraštila čelo. "Jsi nádherné děvče, máš krásné oči, vlasy, postavu, spousta dívek by chtěla být jako ty." řekla zcela upřímně.
"Myslela jsem si, že Sebastian nemá pravdu, ale asi měl. Chybí mi láska, chci aby mě někdo obejmul a ekl, že jsem pro něj důležitá. Ale zároveň, aby to nebylo kamarádské nebo rodinné obejmutí, jestli víš, co tím myslím." líčila své trable Diana. Bylo až neuvěřitelné, že se takhle hluboce Eugénii svěřuje. Ne snad, že by nebyla Eugénie milá a přívětivá, ale Diana ji měla až donedávna za úhlavního nepřítele.
"Chápu to a věř mi, že jsem si tím prošla taky. Je samozřejmé, že ti to chybí." a usrkla trochu čokolády. "Víš, když jeden ztratí rodiče, je to velmi složité a já vím, o čem mluvím. Navíc, změna prostředí dělá také svoje a člověku najednou začne být hodně smutno."
Diana na to neodpověděla, ale jen sklopila hlavu a špitla: "Půjdeme zase někdy k Lukasovi se podívat, jak hrajou kluci? Včera jim to docela šlo." Eugénie ale netušila, co má odpovědět. Tušila, že se Dianě Leo líbí, ale bála se ji brát do hospůdky znova, aby se její vztah k němu neprohloubil. Diana byla totiž ten typ dívek, které jsou schopné zamilovat se do kluka téměř na první pohled a hned první večer mu odevzdat své srdce.

rozhovor

21. dubna 2009 v 18:48 | *annyny* |  ***US5***
1. Je pravda, že hledáte nového pátého člena? Jay: Ano, původem Američana. Nazýváme se US5, v Americe se divili proč jsme jen 4. Zajímalo by mě jestli nechcete někoho jako je Mikel, aby skupina byla znovu barevná. (nemusí to být dobře přeložené, sorry)
2. Je pravda, že zůstanete v Americe? Jay: Ano i ne! Potřebujeme nějaký čas zůstat v Americe kvůli TV Show a jiných věcí, ale nebudeme tam trvale! Připomínám, že žijeme v Berlíně!
3. Co Vincent? Jay: Nemyslím si, že se Vincent vrátí. Vincent s tím nemá nic společného, je to vina jeho matky. Bohužel nic víc říct nemůžu.
4. Proč vás neuvidíme na festivalech Happy Family? Jay: Jsme rádi, že jsme mohli být součástí. Byly to opravdu mimořádné zkušenosti a teďka to musíme umožnit i jiným skupinám, které tam ještě nikdy nebyly nebo jen jednou. Musíte ocenit jaké to je mít a poskytnout příležitosti pro ostatní se stejným způsobem jako jste to poskytli vy nám. Byli jsme čtyřikrát na Courage festivalu.
5. Kdy bude setkání fanclubu? Jay: Asi v polovině nebo na konci května!
6. Kdy se vrátí ostatní kluci? Jay: Zanedlouho. Za chvíli se bude konat setkání fanclubu a kluci se s vámi chtějí vidět!
7. Jsi pořád s Lenou? Jay: Ano!
zdroj: www.us5-richie-4ever.blog.cz

26.kapitola-létající palačinka a Richie na skle

21. dubna 2009 v 15:27 | *annyny* |  ***nelehký úkol***
"Škoda, že už je po všem." povzdechli si všichni, když jeli autem do svého domu v Berlíně a vepředu seděl jim už vemi známý bodyguard Ken.
"A zajímavé je, že nás tam nevystopovali novináři a ani nikdo jiný." protáhl se Jay.
"Mně už ale fanynky začaly docela chybět." ušklíbl se Richie a Josefína ho sprařila pohledem, jako kdyby mu chtěla říct: "Bacha brácha!"
"Pojedu za Lenou hned, jak dorazíme." prohlásil Jay a vyhlédnul z okýnka, aby zjistil, kolik jim ještě zbývá cesty k domu. "Vybalím si a zase zabalím."
"S tím jsme i počítali." usmála se Josefína a přilepila se blíž k Izzymu. Od té doby, co se spolu usmířili, byli zase jako dřív. Žádné hádky a také žádné problémy.
"Ale do zkoušek, ať jsi zpátky!" napomenul ho Cayce. "Nezapomínej, že za 14 dní zase vystupujeme v Los Angeles a týden na to ve Francii a dva dny-"
"To stačí Cayci!" usadil ho a vystoupil ven z auta. "Vím, kdy máme zkoušky a dokonce i k tvému překvpaení vím, kdy máme konzerty, takže se nebojte, ale ani na jedno chybět nebudu. Jen nemůžu nechat Lenu samotnou, chápete?"
"Tak se hned neurážej." rozhodil rukama Cayce a Josefína černé mraky nad skupinou rozehnala tím, že vyslovila jednu z jejich nejoblíbenějších vět: "Kdo si dá palačinky?"
Pokaždé, ale opravdu vždycky, když dělali palačinky, zapojili se do toho všichni. Bylo až neuvěřitelné, jak všichni fungovali. A dokonce to takhle bylo i daleko dřív předtím, než přišla Josefína. Vždy tu byli jeden pro druhého, ale Josefína jejich vztahy jen utužila, i když to zprvu vypadalo jinak.
"To už vážně letíš?" zesmutněla Josefína, když akorát dávali šlehačku a všelijaké polevy na palačinky.
"Je mi to líto, ale opravdu budu muset. Zítra se zase zastavím a půjdeme zkoušet, ale teď nechci nechat enu čekat, mějte se." vyhrkl Jay a v rychlosti hodil strhnul čepici z věšáku, až třísknul o zem a pak už bylo sylšet jeho plácání tenisek o venkovní schody.
"Josefí! Sypeš mi to na nohu." chechtal se Cayce a musel do Josefíny strčit, protože se zdála úplně odvařená z Izzyho. Vůbec si nevšimla, že jí ruka zklouzla a místo palačinek, zdobí Caycovo pantofle.
"Promiň, já se-"
"Zasnila." ušklíbli se kluci a Izzy jí setřel šlehačku z koutku úst. Potom palačinky dodělali a sedli si na chvíli na balkon. Samozřejmě nechyběli i koktejly z banánů, jahod nebo malin. Užívali si pohodové odpoledne a pořád se něčemu smáli. Chtěli si tohle odpoledne užít, protože věděli, že zítra už je zase čeká frmol. Ty dny, kdy prožívali volno u Josefíniny a Richieho babičky, jsou pryč a oni musí nekomprosmisně nastoupit do práce, které říkají: Ten nejlepší život na světě.
"Ups." uchechtla se Josefína, když si kýchla a kousek palačinky, který měla na vidličce, přeletěl z jedné strany balkonu na druhou a trefil Richieho přesně mězi oči.
"Tak usp jo?" řekl Richie a natáhnul svou vidličku s palačinkou. Josefína jeho reakci dá se říct, i celkem čekala a proto rychle sehla hlavu. Šlehačka s barevnými kuličkami se rozprskla na všechny přítomné a Vinceho jedna zelená trefila do nosu. Ovšem palačinka, která měla zasáhnout Josefínu se rozplácla na skleněných dveřích, vedoucích na balkón.
Při pohledu na výtvor, který Richie během pár sekund vytvořil, se všichni začali řezat smíchy, ještě když se zaujetím pozorovali, jak palačinka pomalu jede dolů, až dopadla na dlažbu.
"Škoda, příště s trefíš, brácha." škádlila ho Josefína, protože věděla, že se nechá. A taky že ano. Richie prudce vstal a držel v ruce talíř od čokolády, kterou měl ještě před chvílí na palačinkách, které dojedl.
"Jéééj." vypískla velmi směšně Josefína a začali se honit kolem stolu. I ona si vzala umazaný talíř a teď to bylo jen kdo z koho, kdo se trefí dřív.
"Počkej, ty hádě smrádě malý." vyhrožoval jí richie, když už Josefínu skoro měl, chyběla pouze jedna židle. Josefína však vyběhla z velkého balkónu a nechala otevřené dveře. Toho chtěl využít Richie, ale ona si toho naneštěstí všimla a přibouchla je právě ve chvíli, kdy její bratr přeskakoval židli a hodlal skočit do velého obývacího pokoje. Jestli jste si mysleli, že rozplesklá palačinka o dveře byla vtipná, měli jste vidět Richieho. Na čele mu začala razit velká boule a těšil se, až se mu Josefína dostane pod ruce. Chtěl jí provést něco zákeřného. Třeba jí chyytit ruce a lochtat jí tak dlouho, dokud z toho nezešílí, nebo jí zavřít do sprchy a pustit na ní ledovou vodu, anebo jí třeba rozmatlat čokoládu po vlasech.
"Jsi ready, Richie?" smál se Vincent a hned k němu společně s cCaycem přiskočili, aby zjistili, že jejich kamarád je celý. Josefína mezitím někam odběhla a asi si ani nevšimla, že jejím přiiněním je Richie na dva kousky.
"Tak tomu se říká stěr." chechtal se Cayce a pomohl Richiemu se zvednout. "Jestli chceš, tak bychom ti mohli." chtěl se nabídnout, ale to už Richie vyběhl do obývacího pokoje za svou mladší sestrou. Nevšímal si střepů, které po sobě na balóně zanechal, když mu upadl porcelánový talíř a běžel, jako rozčílený rotvailer.
Vinnie a Cayce za ním samozřejmě spěšchně vyběhli také a začala se honička na Josefínu. Do toho se přidal i bodyguard Ken, který slyšel tu ránu, když sebou Richie fláknul o dveře a bál se, co se nestalo.
"Ke-Ke- Kene, my jen-támhle je!" zařval Richie, když ho držel Ken v sevření, aby se nemohl hýbat. Teď jen házel svýma drobnýma pavoučíma nohama a plácal rukama kolem sebe. "Kluci, chyťte jí." zavelel a ukazoval směrem, kde viděl Josefíniny barevné kalhoty, jak se mihly za rohem. Cayce opravdu za chvíli Josefínu dovlekl na místo, kde byl i Richie s Kenem aoba teď byli v něčí náručí.
"A teď hezky popořadě." zahřměl Ken. "Co se to tu stalo?" Cayce a Vincent se prostě lámali smíchy, ostatně jako vždycky, když Richie a Josefína řešili nějakou svojí sourozeneckou potyčku. Ke všemu ještě velmi legrační a ani jeden jí vlastně nemysleli vážně.
"Sakra pusť mě Kene, potřebuju tu malou Rozáru zlochtat!" vztekal se richie a z očí mu tekly slzy smíchu.
"Nepustíme ani jednoho, dokud se nedozvím, co se dělo."
"Prostě jsem si kýchla a hodila na bráchu palačinku." Ale ne úmyslně." snažila se zvednout ruce Josefína, jako kdyby tím ctěla dát na jevo: "Já nic, to on."
"To ale určitě nezpůsobilo tu velkou ránu." naléhal Kev a sevřel Richieho ještě pevněji, protože sebou házel mohem víc než předtím.
"Ne, pak po mně tu palačinku hodil Richie zpátky a začala taková menší bitka." hihňala se a kluci s ní. "No a pak jsem Richiemu omylem zabouchla dveře od balkónu a on do nich asi musel naazit." teď už to ale opravdu nevydržela a úplně hýkala smíchy. Cayce s ní a dokonce ji musel i pustit, protože když si celou scénu vybavil ještě jednou, příšerně ho začaly bolet od smíchu břišní svaly.
"Říkám to pořád, vy z těch vašich pubertálních srandiček nikdy nevyrostete." zakroutil hlavou a pustil ho. Josefína se mezitím skrčila v náručí Izzyho, který vše jen z dálky sledoval a do ničeho se nezapojoval, pokud tedy nepočítáme hromový smích.
"Člověk by si řekl, že když už je jeden plnoltý, nebude vyvádět takovéhle hlouposti, ale vy jste zářným příkladem, že i tohle je možné." brumlal a zase odešel.

III.Drbna

21. dubna 2009 v 12:37 | *annyny* |  °**návrat do budoucnosti**°
"Ahoj holky." pozdravila děvčata se zářivým úsměvem Simona a přezula se z domácích papučí do sandálů, aby jim mohla jít otevřít domovní vrátka.
"Tak pojďte, ukažte mi, co tu máte." znova se usmála a pokynula jim rukou, aby vešly k nim do domu. Obě se najednou ocitly v maličkaté místnůstce o rozměru asi 5m2, kde byl malý botník a velké zrcadlo.
"Dobrý den!" zavolala Gábina, hned jak vešla dovnitř. Alice pozdravila také, ale odpovědí jim byla jen ozvěna, jež se linula dlouhou chodbou, vedoucí z malé předsíně.
"To je dobrý." uchechtla se Simona. Byla takové baculaté sluníčko a nic pro ní nebyl problém a všechno se dalo vždycky vyřešit. "Naši totiž nejsou doma." mrkla na ně spiklenecky. Pak zavedla děvčata do pokoje na konci chodby vpravo a vzala si od nich látky, které přinesly.
"Kdyžtak se svlečte alespoň do trika, protože vás potřebuju obě změřit. Pokud chcete šaty, musí vám padnout dokonale." Zdálo se, jako kdyby tu poslední větu brumlala spíš šuplíku, než Alici a Gábině.
Obě se tedy vysvlíkly a zanedlouho už stály vedle sebe jen ve spodním prádle a tílku.
"Kam jsem ho jen..." drmolila Simona a lístala od jedné skříně k druhé. Její pokoj byl stejně veselý a bláznivý jako ona. Spousta barev hrála na zdi a každou skříň měla jinak velkou, ale zajímavé bylo, že i když by se dalo její vybavení pokoje nazvat: "Každý pes, jiná ves." , všechno vypadalo báječně!
"Mám ho." zvolala a už se řítila k děvčatům. Z kapsy od kalhot vytáhla kousek zmuchlaného linkovaného papíru a malou okousanou tužku.
"Pojď, te e si změřim první, Ali." vybídla první kamarádku a přitáhla si ji blíž k sobě. Omotala jí metr kolem pasu, pak kolem boků, ramen, krku, zkrátka úplně všude. Pak si všechnyjejí rozměry zapsala a přišla na řadu Gábina. A když byla děvčata patřičně "doměřená", zasedla Simona ke stolu a holky se jí naklonily nad rameno. Teď už neměla jen malý kousek papíru, ale velký skicák.
"Tak holky." začala Simča. "Chce to, abychom vymyslely nějaký střih. Ale nevymyslíme ho, pokud mi nepomůžete, protože já bych nerada vyrobila něco, nad čím byste ohrnovali nos."
"To se neboj." řekla Alice a společně s Gábinou začali něco vymýšlet. Přibližně za dvě hodinky už seděly Gábina a Alice u sebe v pokoji a psaly si s Rendy na ICQ.
"Ještě, že už to máme vyřízené." oddechla si Gábina, když Alice doneslana stůl dva velké hrnky s kakaem.
"To mi povídej." přitakala Ali a sedla si na křeslo vedle své kamarádky. "Co píše Rendy?" zajímala se, když viděla Gábinu něco datlovat do klávesnice.
"Prý že dneska měli jenom 4 hodiny, protože ve škole našli bombu a pozrdavuje nás Chrisi." líčila Gabča během psaní.
"Jé, tak že Chris taky pozdravuju." usmála se Alice a skrčila si nohu pod zadek. "A hlavně jí napiš, že tu delší dobu nebudeme, aby si nemyslela, že se s nimi nebavíme."
"Neboj, už jsem jí řekla, že jedeme na delší dobu pryč." ujistila svou kamarádku Gábina.
"A co oni na to? Nezlobí se?" vyzvídala Alice.
"Kdepak." zavrtěla hlavou Gábina. "Jenom je zajímalo, kam že se to lastně chystáme a kdyby to bylo něco napínavého a dobrodružného,..."
"Gabrielo!" vypískla Alice a málem upustila hrnek s kakaem. Tohle její nakousnutí "něčeho" velmi dobře znala a uměla si za tu dobu, co Gábinu zná, domyslet, co jim asi odpověděla. "Ani ve sn i neříkej, žes jim řekla, c spolu cheme podniknout?"
"Náhodou, sama jsi tvrdila, že Rendy i Chris jsou vpohodě holky, tak nevím, co zase šílíš. Mimo to, středověk se jim zdá perfektní místo na dobrodružství a-"
"Blá blá." plácala rukama Alice a úplně zapomněly, že si píšou s virtuálníma kamarádkama a oni mezitím poslaly už druhou zpárvu, jestli jsou ještě na PC.
"Nezbláznila jsi se náhodou?" plácla se Alice do čela. "Jednoho dne z tebe vyrostu."
"Myslím, že bys to potřebovala." řekla nakvašeně Gábina a narážela tím na Aliččin malý vzrůst.
"Sakra, proč jsi se smnou neporadila dopředu? Proč ses nezeptala, jestli s tím souhlasím?" ohradila se Alice a Gábininy poznámky si nevšímala.
"Neříkej mi, že bychom to někde v minulosi zvládly samy." zložila si ruce na prsa Gábina. "Jsme jenom dvě a pokud bychom byly 4 už lecos zvládneme líp."
"Zajímavý." odfkrla si Alice a z očí jí trykaly ohníčky. "Paní pesimistka najednou všechno vidí světle."
"Víš co, říkej si co chceš, ale holky s námi prostě pojedou taky. Poletí nebo poběží, co já vim, co se bude dít." odbyla ji Gábina a dál se o tom už nechtěla bavit, protože nechtěla uznat, že Alice má pravdu. Ani ta děvčata neznaly a Gábina jim hned svěřila takové tajemství, jako ani blízkým spolužačkám.
Tímhle samozřejmě jejich hádka neskončila. to by totiž nebyly Gabriela s Alicí. Obě výbušné povahy a stejně neústupné. Co bylo ale asi nejhorší, obě musely mít poslední slovo, což je vlastně zhola nemožné. A když už jejich křik začal přerůstat všem v domě přes hlavu, vtrhla jim do pokoje Aliččina mamka a založila si ruce v bok.
"Tak co to tu je za vyrvál?" zeptala se přísně a Gábina, která chtěla zrovna Alici jednu natáhnout, vrátila ruku zpátky. "Řvete tu jako malá děcka na pískovišti a my se chceme nahoře v klidu dívat na televizi. To si to asi s tou pizzou velmi rychle rozmyslím a sníme si jí nahoře s Petrem sami. (Tím myslela Aliččina otce, samozřejmě)
"Ne mami, prosím." škemrala Alice.
"Dášo ne, tak my už se uklidníme." žadonila Gábina a najednou obě zapomněly na to, že se před chvilkou dohadovaly a málem si vyškrábaly oči. Pokaždé, pokaždé to tak bylo. Sice Gábina měla víc kuráže a hlavně větší sílu, takže někdy Alici zasadila takovou do zátylku, že sebou i Alice kolikrát švíkla, ale stačilo málo a za chvíli se bavily jako předtím a byly ohromné kamarádky. Vládlo mezi nimi dost zajímavé pouto, ale hlavně, že je pojilo. To bylo teď nejdůležitější.
"Veškerá rizika bereš na sebe." řekla teď už klidně Alice, když vypínaly počítač. S Rendy na ICQ se domluvily, že s ní i její kamarádkou Chris počítají a i jim sdělily, co pro cestu budou potřebovat, kde se sejdou, jak přibližně budou douho pryč a hlavně, že to nesmí vědět nikdo jiný, než ony 4.
"Stejně z toho mám strach." zatřásla sebou Alice. "Ještě jsme je neviděly, co když to budou nějaké rozmazlené fifleny, nebo k Bartoloměji naklušou v lodičkách?"
"Tak ať, to už nebude náš problém. Kdyby se náhodou něco nepovedlo, můžeme to odvolat." řekla prostě Gábina. V tuhle chvíli mělo všechno nějaké řešení a ona se tak na tu výpravu těšila, že ji opravdu nějaké lodičky jejích virtuálních kamarádek nemohly vyhodit z rovnováhy. "A navíc se omlouvam." řekla potichu a sklopila hlavu. Bylo pro ni děsně těžké přiznat svou vinu a navíc to tomu člověku řct do očí, halvně, když se jednalo o její kamrádku Alici.
"Za co, prosím tě?" podivila se Alice, protože tyhle jejich potyčky zkrátka byly na denním pořádku.
"Málem jsem tě zase přetáhla." řekla sklesle Gábina a upravila si ofinu.
"Kdepak." zakroutila hlavou Alice. "To já bych se ti chtěla omluvit. Neměla jsem na tebe tolik vyjíždět." a zvedla oči ke stropu. "Ale už se o tom nebudeme bavit, jo? Za pár dní nás čeká ta nejlepší výprava a poslední dny v jednadvacátým století si přeci nebudeme kazit hádkama." načež se obě děvčata objala a zalezla pod deku. Alice se uvelebila na své dřevěné posteli a Gábina těsně pod ní na velké nafukovací matraci.
Ještě si cvhíli povídaly, někdy zabrousily na téma: "Omlouvám se." Ale jinak si dnešní večer docela příjemně užívaly. Poslouchaly písničky, dokonce vytáhly i staré fotky z loňského roku u Alice na chatě, snědly pizzu v posteli, kterou obědnala Aliččina mamka, i když slíbily, že s jídlem do postele určitě nepolezou no a nakonec jejich rozhovor pomalu zlehka ustával, až poslední, co vyšlo z jejich úst bylo: "Dobrou."

Vinnieho zpráva-street teams

21. dubna 2009 v 10:56 | *annyny* |  ***US5***
Každý den, když jsem doma, tak mi to připomíná, jak moc mi chybí být částí vašeho světa. S každou novu zprávou, kterou mi pošlete, se cítím víc a víc s vámi spojený. Jste ti nej fans na světě. Přál bych si, abych vám mohl odpovědět na všechny otázky, které chcete, ale až ten čas přijde. Něco co byste opravdu měli vědět je, že mi moc, moc, moc chybí moji kolegové s kapely. Přestože občas s něčím nesouhlouhlasíme - jsme jako bratři. Nepřestanete milovat jeden druhého, jen kvůli hádce. Není tajemstvím, že Izzy, Richie a já jsme si byli blízcí, protože jsme měli mnoho společeného. A Chris mi tolik připomíná mého bratra Nika. V každém případě, prostě vycházíš s některými kluky lépe než s jinými. LOL. Cítím se opravdu, opravdu smutný, že nejsme spolu a cítím se špatně kvůli Izzymu a Richiemu právě teď. SPeciálně kvůli Chrisovi. Vím, jak se teď musí špatně cítít, protože jsem se zmýlil a lhal a neférově vyhrožoval. Nemám dovoleno jít do detailů, protože jsem mluvil s právníky a autoritami a musím dělat jenom správné kroky. Ale slibuju, žeknu vám svůj příběh. Pamatujte ne Vivu Live, když jsem poslal vzkaz a řekl jsem, že neplánuju opustit US5 a že když to neuslyšíte ode mě, není to pravda. Je tu tolik věcí, co vám chci říct, a tolik věcí, co se stalo od toho faxu. Ale věci se musejí dít ve správném čase. Jak jsem vám řekl před tím, už dlouho jsem neslyšel o Triple m managementu.
Právě teď můj život musí jít dál a musím zůstávat pozitivní. Vždy jsem pracoval velmi pilně a nepřestanu ani teď. Miluju, co dělám, je to můj život a všechno to dělám pro vás. Mnoho z vás se ptá: "Jak tě znovu uvidímě??" nebo "Jak tě znova uslyším zpívat?". Mám pro vás odpověď, a tak žádám o pomoc. Chtěl bych vás požádat, jestli byste mohli začít dělat Strett Teamy. Pak budete mít info hned a uslyšíte moje songy. Byl jsem ve studiu každou šanci, kdy to šlo a některé songy jsou hotové na vypuštění do éteru. Ale potřebuju nějaké Street Teams, aby to udělali. A aby to bylo ještě zajímavější, myslím, že by bylo husté udělat soutěž. Uvidíme, který fan začne Street team, sežene hodně přihlášených na myspace do 1. května a vítěz získá osobni skype rozhovor ode mě, abych mu řekl díky po telefonu a také odpovím, některé otázky, co bude mít.
Na založení street teamu: Vytvořte si myspace profil a pojmenujte ho Vincent Tomas Street Team a zahrňte zemi nebo město.... jako třeba Vincent Tomas Warsaw Street Team. Bude to skvělé vidět, kolika měst můžeme dosáhnout. Ujistěte se, že jste tam dali moje oficiální myspace myspace.com/vincetomas a ujistěte se, že jste tam také dali myspace.com/vincentus5support Teď si pamatujte, že musíte říct všem přátelům, aby si tu stránku přidali. Street Team s nejvíce přáteli do 1. května bude vítězem. nemůžu se dočkat, co vytvoříte. Možná přijdu s cenou pro nejvíce kreativní profil.
Díky za to, že jste tu pro mě. Je skvělé vidět, že moji fans nejsou jenom fans, ale skvělí přátelé. Těším se, až budu mluvit se šťastným výhercem v květnu. Hodně štěstí. peace,
Vincent

zdroj: www.us5-richie-4ever.blog.cz

hlášky US5 II.

21. dubna 2009 v 10:37 | *annyny* |  ***US5***
Izzy: Richie je úplně nesmělej, když se mu nějaká holka líbí, tak pošle mě, abych jí oslovil. Blbý je, že většinou jí sbalím sám.
---
Richie na psa: Dej pač, šeeedni, na míšto.
---
Moderátorka při Vivě na Richieho: Co to tady celou dobu děláš za hluky? Jsou to pářící zvuky?
Richie tomu samozřejmě celému nerozumněl a pak úplně sladce řek: Anooo
---
Klaas: Modlení před jídlem??
Richie: Jo to je moje matka, to je určitě moje matka.
---
Fanynka: Richie, ty seš tak hustej.
Richie: Ty taky (šklebí se)
---
Jay: Znáte už naše nové video?
Richie: Je hustý, ne?
---
Richie se evidentně přeřekl a místo jsem nejlepší pekař dortů na světě řekl: Jsem nejlepší koláčový bagr.
---
Jay: Dům z hotových dílů... COOO???
---
Richie: Nevím, kdo jsou, ale miluju je.
---
Stefan na Izzyho: takže ty teda nemluvíš německy.
Izzy odpoví německy: Ne, žádná němčina.
Stefan: Žádná němčina??
Izzy - německy: Přesně.
Richie taky neměcky: Já taky, žádná němčina.
---
Richie: Já chci mít fotku s bleskem!!!!
---
Fanska: Můžeme mít fotku dohromady??
Richie: Jiiiiistěěě.
---
Jay: Jsem hovno na botě.
---
V Big in America, pete nejspíš učí richieho německy:
Pete: eins (jedna)
Richie: eins
Pete: Heins
Richie: Heinz :-o
---
Letadlo do Rumunska:
Richie: myslíš, že se Jayovi něco staně, když se mu vybleju do tašky??

zdroj: us5-richie-4ever.blog.cz

hlášky US5

19. dubna 2009 v 16:17 | *annyny* |  ***US5***
Jay: radši 100 dní bez sexu, než 100 bez hudby
---
Izzy: Richie, vypadáš jako Sarah Connor
---
Moderátorka: Znáte ještě nějaké vysněné týmy?
Richie: Já a moje matka
---
Izzy: on si myslí, že je gangster
Richie: ano, já jsem malý ganster.
---
Chris: Ráno když vstanu, vypadám jako popelnice.
---
Richie na Chrise v jednom interview: Tvoje vejce smrdí.
---
Richie: Čokoláda na prsááá
Jay: Kdo ho to učí?!
---
Jay: Teď mám vejce jako bůvol.
---
US5: Jsme brambory!!
---
otázka: Kdo je Maria?
Jay: 18 letý mladý muž...
Chris: naše uklízečka...
---
Izzy: Jsem Asiat
Mikel: A já jsem z Číny
---
Richie: Miluju vás všechny, bez prdele
---
V pořadu extrémní aktivity maluje Mikel postel.
Jay: áá, rakev....
---
Při zkoužce všichni zpívají a Richie propásne svůj výstup.
Richie: Kde je moje pípnutí, sorry, ale tady žádný pípnutí nebylo.
---
Richie: Hledám dívku, hezkou dívku, ale tady je moc hezkých dívek... Hej ty tam, jak se jmenuješ?

www.us5-richie-4ever.blog.cz