XXVIII.kapitola

30. listopadu 2008 v 16:34 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
Hodinu jsme měli téměř volnou a já Nelče všechno řekla. To, že se semnou Odnra definitivně domluvil a i to, že místo do kina půjdeme spolu ven.
"Proč tak najednou změnil rozhodnutí?" zarazila se Nelča, když jsem jí o tom řekla.
"Jo, holka, tak to se mě neptej." pokrčim rameny. "Ale třeba mě chce poznat ještě lí a chce si semnou popovídat. Koneckonců, k tomu kino moc dbrý neni."
"Asi jo. To by mohl bejt ten důvod." souhlasila Nelča.

Na obědě jsem si sedla jako vždycky vedle Miki a Nelči a rozebíraly jsem dnešní plán nakupování.
"Zajdeme teda do plazy?" zeptala se Nelča a nabrala si horu rýže na vidličku.
"Ale jo, plaza je dobrá a navíc není daleko." řekla Miki.
"Já s tím taky souhlasim." přikývnu.
"No jo, ale co s batohama? To je chcete táhnou přes celý město?" uvědomila si Nelča a měla pravdu.
"To nebude žádnej problém. Vždyť víte, že bydlim kousek od školy, tak si můžete dát batohy ke mně a jednička tramvaj nám jezdí pod barákem, skoro. A nezabere námto ani moc času. Potom se vrátíme k nám, chvilku u mě budete moct bejt a potom podle potřeby můžete jít domů." navrhnu a napiju se přeslazenýho čaje.
"Jo, to neni špatněj nápad. A já koupim nějakou čokoládu a pak si jí dáme společně. CO řikáte?"
"Fuj, to je humus." vyprsknu.
"Co? Já myslela, že ti čokoláda chutná. Když jsem u vás spala, snědly jsme jí celou.ů podivla se Nela.
"Mě chutná čokoláda." zabublam s pusou plnou hnusnýho čaje. Pak se překonam a spolknu ho. "Ten humus nepatřil čokoládě, ale tomu kentusáckýmu čaji. Za celou tu dobu, co sem chodíme, se nenaučili dělat pořádnej čaj, sakra."
"Tebe to nějak rozhodilo." směje se pobaveně Miki a po chvíli se k ní přidá i Nelča.
"Takže jsme domluvený?" zeptam se, abych utišila ty dvě řehtající se kobyly.
"Jo jo. Hned po obědě k vám a potom hned do plazy na oblečení.

Všechno jsme si skvěle naplánovaly a opravdu nám zastávka u nás doma nezpůsobila nějaký kritický zpoždění. Do plazy jsme dorazily a nebylo ani půl druhý.
"První bych šla do terranovy." navrhla Nlča a ukázala chodbou, kudy se k ni jde.
"Jo, Terranovu bych brala jako dobrej start." souhlasila jsem a šlo se. Musim říct, že Miki obdivuju. Celou tu dobu na sobě nedala nic znát, alespoň mě to tak přišlo a nakonec jsem se dozvěděla něco nečekanýho, co to všechno vysvětlovalo.
"Co tyhlety kraťasy?" zeptala se a podala mi ramínko, na němž visely.
"Jo, jsou hezký, ale rozhodující je cena." řeknu.
"V klidu...Tenhle tejden tu mají slevy. Stojí...,momet, jenom najdu tu cedulku..." breptá Miki a honí malej lísteček.
"Tady je to! Stojí rovných 350,-" prohlásí a už mě tlačí společně s nelou do kabinky.
Mě samozřejmě nezbyde nic jinýho a zatáhnu za sebou závěs. Slíknu si kalhoty a natahnu na sebe báječný džínový kraťasy. Jsou celý bílů a mě je hned janý, že jsem se do nich zamilovala.
"Tak co? Jsou ti?" volají na mě zvenku holky. Já rozhrnu závěs a projdu se okolo nich jako modelka.
"Paráda, tak ty bereme." prohlásí holky, jako dkybych tam vůbec nebyla.
"Holky...A co já?" upozorním na sebe.
"Jo, no totiž, tobě se nelíbí?"
"Ne, dělam s srandu. Beru je a všema deseti." zapískam a jdu se převlíct z5.
Odnesu je na pokladnu a vyrážíme do dalšího krámu, abych si ještě vybrala nějaký hezký triko, který by se k těm kraťasům hodilo.
"Hele, do Takka můžeme zajít." ukazuju na velkej nápis nad vchodem do obchodu. Mají tam kolikrát hezký věci a za slušný ceny.
"Dobrá a rozdělíme se." řekne Miki. "Každá má za úkol najít nějaký triko, nebo víc, který by se hodilo k těm kraťasům. a až je najdeme, přineseme to tobě, anny. a ty si to vyzkoušíš. Ok?"
"Mě nezbývá nic jinýho než souhlasit." řeknu a vydam se k velký haldě triček.
Výhoda je v tom, že ty moje kraťasy jsou bílý, takže k nim půjde prakticky cokoli. Ale já bych rozhodně dala přednost něčemu originálnímu, a barevnýmu. Nechci vypadat jako usedlá puťka s jednobarevnym stylem. A pak to triko najdu. Je to přesně to, co jsem hledala a úplně to splňuje moje požadavky.
Vypadá jako tričko, přes který je tílko a to triko je bílý a tílko našitý přes to, hraje všema barvama. Rychle ho čapnu a běžim za holkama, kterýuž stojí před kabinkou. Triko schovam, aby ho neivděli a rozhodla jsem se, že si ho vezmu na sebe uplně nakonec.
"První triko mi podala Nelča. Odrazil se na tom samozřejmě její vkus, protože je bleděmodrý a na něm stříbrný nápisy. Pak další a další a nakonec s holkám ukážu v ričku, který jsem si vybrala já sama.
"No Neli, myslím, že nás anny trumfla." přizná Miki a kouká s vyvalenejma očima.
"K těm kraťasům to jde báječně." souhlasí Nelča a otočímě ,aby mě viděla ze všech stran.
"Ale abych vám udělala radost, rozhodla jsem se, že si koupim trička dvě. Mam s sebou celkem dot peněz a to triko, který si mi vybraa ty, Neli, se mi děsně líbilo a byla by škoda ho tu nechat." prohlásim a beru k pokladně ísto jednoho trička, dvě."
"Dělá to dohromady 345." pronesla prodavačka a zabalila trika do tašky. Já jí dala peníze a s báječnym pocitem odcházim s holkama z obchoďáku.
"Ty ses nám ale nějak rozjela." zasmějou se holky, když stojím na záchodě před zrcadlem a prohlížím si, co mám nakoupeno.
"Takhle utrácet jsem tě snad ještě neviděla." směje se nelča, Když vidí moje rozzářený oči a radost, jakou mam z vydařenýho nákupu.
"Hele lidi, pro Ondru já cokoli. chci abych se mu líbila a abychom si to oba ve středu užili."
"A tobě děkuju Miki, dík žes to semnou vydrželo i přesto, že, však víš."
"To je vpohodě. Já si to náhodou taky užila a už se kvuli tomu netrap." řekla a celá zčervenala.
"Ty nám něco tajíš." řeknu a naházim věci zpátky do tašky. Poznám to, protože vždycky, když nám Miki něco tají, tak zčervená.
"No, jde o toho kluka, jak jsem ti o něm říkala. Napsala jsem, aby teda přišel a dali jsme se dohromady."
Nelča sie nechápala o čem teď Miki kluví, ale tomu, že má Miki kluka rozuměla víc než dost. Obě jsme jí skočily kolem krku. Bylo to báječný.
"Tak ty máš kluka jo? No to se na to podívejme. A zase bysme byly poslední, komu bys o tom řekla viď." dělala jsem si z ní srandu.
"Náhodou, jste první, kdo o tom ví." ubezpečila nás.
Takže Miki má kluka. No tím se všechno vysvětluje. Proto pro ní nebyl až zas takovej problém jít s náma na ty nákupy a proto byla celou dobru vpohodě. že mě to netrklo hned :D
Ještě jsme chvilku na záchodě kecaly a potom se vypravily do našeho oblíbenýho Juice-baru před kinem. je tam moc fajn paní a ty džusy, jaký tam míchají, jsou prostě božský :P
"Tak jakýpak si dáte, holky?" zeptala se a usmála se, protože nás všechny už moc dobře zná.
"Já si dám na imunitu-"
"Já na dobrou náladu-"
"A anny si dá určitě na krásný vlasy, jako vždycky, že?" zeptala se barmanka.
"Kdepak, dneska to bude na štíhlou linii." prohlásim
"Tak když na štíhlou linii, tak na štíhlou linii." pronese a jde k mixérům. My si jdeme mezitím najít místo, kam si sedneme a chvilku počkáme na nejlepší Juice, který jsme kdy pily.

"Víte, že jsem děsně nervózní?" řeknu, když barmanka odejde zpátky za bar.
"Proč? Vždyť nemáš důvod." zarazí se miki
"Jako ne teď, ale mam strach z tý středy. Mam prostě takovej pocit, že se něco pokazí."
"ouby se pokazí." řeknu Nelča. "Zvládneš to uplně napohodu." ujišťujeme mě.
"Přesně tak." přitaká Miki a spiklenecky na mě mrkne.
"Nic se nestane a vy dva si to spolu užijete."
"Ale ja nevim, co když nastane ta trapná chvíle ticha. Takový to, jak nevíš co máš říct.Co potom?"
"Já bych věděla." zahihňá se Miki a Nela skoro vyprskne Juice, kterýho se zrovna napila.
"Vy jste praštěný."obořim se na ně. "Neberete to vůbec vážně." rozčiluju se.
"A ty to zase bereš vážně až moc." řekne Nela a utře si pusu ubrouskem. "Když si budeš pořád řikat, že to pokazíš, nakonec to vážně pokazíš."
"Bude to vpohodě. Ondra je pohodovej kluk a nemyslim si, že se ve středu stane něco, co by změnilo jeho vztah k tobě k horšímu." ubezpečí mě Miki.
"No, asi máte pravdu." připustim, ale sejně ve mě hlodá malej červíček, kterej řiká :"Stejně se něco stane."
V baru jsme stávily skoro hodinu tlachánim a vymýšlením typů, co íct, kdyby náhodou nastala ona trpaná chvíle ticha. Jelikož má rád Ondra fotbal, holky se mi snažily do hlavy natlouct jména všech známých fotbalistů. A ve chvíli, kdy jsem to po nich opakovala a řekla, že Ronaldo hraje Kanadu, bylo holkám jasný, že je všechno marný :D

V tramvaji jsme se pořád něčemu smály a já si opravdu už nepamatuju čemu, protože jsme se smály snad uplně všemu. Jakmile se prostě člověk dostane do víru smíchu, nemůže se z něj dostat i kdyby chtěl.
Dnešní odpoledne strávený s holkama bylo báječný. Nevyměnila bych ho za nic na světě a prostě všechno byla naprostá paráda. Až mi bylo dokonce líto, že dnešní den končí.
"Tak jo, tady máte batohy a zítra ve škole." loučím se s holkama a podávam jim tašky. "Dneska to bylo suprový, měli bychom to někd zopakovat." říkam s nadšenim v hlase a na holkách je vidět, že by si to všechno dali ještě jednou, kdyby to šlo.
"Ahojky." pozdravim a zavíram za sebou vrátka.
"Ahoj. Měj se hezky." oplatí mi pozdrav holky a zmizí za bibiččiným velkým keřem. Já zavřu dveře a odcupitam do pokoje. Babička stejně doma neni, protože šla zase na nějakou návštěvu a já si aspoň budu moct v klidu zapsat do deníku.

zápis 117
Odpoeldne ztrávený s holkama bylo báječný. Už dlouho jsem se takhle nebyavila :) a Obečení na středeční "rande" mám taky koupený a teď jenom doufat, že to klapne a já zase něco nezvrtam.
A když už jsem u toho rande, chci něco napsat o Ondrovi.
Povídali jsme si dneska na chdobě a to co mi řekl, mi přišlo jako věta od prince. Prý ž na mě počká ve škole, dokud nepřijdu z domova. Šlo o to, že jsem mu řekla, že nemůžu jít ven hned po škole, kvuli učebnicím. A on prej: "To nevadí.Počkam tu na tebe dokun depřijdeš."
Nemůžu tomu věřit. Já půjdu na rande s nejhezčim klukem na škole. To je snem snad skoro každý holky od nás, ale jenom mě se to poštěstilo. Zdá se mi to jako moc velký štěstí, aby se to týkalo zrovna mě. Ale co no. Asi hold jednou v životě štěstí mít budu.
Nemůžu skoro ani dejchat, když si představim, že spolu budeme někde sami. Stejně jako na tej zkoušce představení.
Asi tam někde umřu. On je dokonalej a já sem děsná :( Držte mi palce, ať to v tu středu zvládnu.

Nevim, jestli to má babi vždycky naplánovaný, ale dokáže přijít v pravou chvíli. Zrovna, když odložim propisku a uložim deník do poličky, zaslechnu bouchnutí domovních dveří a mě je uplně jasný kdo přišel :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Candy Nikki Candy Nikki | Web | 30. listopadu 2008 v 16:39 | Reagovat

kuk na muj blog + koment! dík

2 majča majča | Web | 30. listopadu 2008 v 16:42 | Reagovat

klikni na WEB,přečti si článek a hlasuj ! prosím ! xD

3 Aničůůů Aničůůů | 16. ledna 2009 v 18:17 | Reagovat

Tak trošku vyměnění rolí holek xD ale chápu žes tam nechtěla psát o wendy xD nee ftiip=)****

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama