XXVII.kapitola

24. listopadu 2008 v 8:31 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°


"Tak ty zase sedíš u počítače?" zarazila se babi, když vešla ve čtvrt na devět do mýho pokoje a já spokojeně hačala u compu.
"Zrovna teď jsem ho zapla." namítam a kupodivu je to pravda.
"Dobře, ale nebuď tu dlouho. Půjdu ti udělat palačinky, snídani bys neměla odbejvat." poučuje mě babi, ale já jí vlastně ani moc nevnímam, protože jediný, co mě zajímá je, jestli je Ondra na ICQ.
Buď mam z pekla kliku a nebo nevim, protože sem se přihlásila na ICQ a Ondra tam vážně byl.
"Teď nebo nikdy. Prostě se ho musim zeptat, kdy do toho kina pudeme." pobídla jsem se v duchu a začala datlovat do klávesnice.

annyny (8:17) :
ahojky

Ondra36 (8:17) :
ahoj, co ty tady takhle po ránu?

annyny (8:17) :
napadlo mě, že bych s někym mohla pokecat :)

Ondra36 (8:18) :
tak když je to takhle, sem k dispozici ;)

annyny (8:18) :
to je fajn :)

annyny (8:18) :
hele Ondro...,mam takovou otazku

Ondra36 (8:18)
no :-*

annyny (8:19) :
víš jak sme se domlouvali na to kino? Tys teď neby ve škole a já se tě chtěla zeptat, jestli to teda ještě platí.

Ondra36 (8:19) :
no...,já bych radši šel někam jinam. Třeba do meca, jestli to nevadí. Nebo ven to je jedno.

annyny (8:19) :
nn nevadí. A kdy máš čas?

Ondra36 (8:19):
poslední tejden ve školnim roce, takže mam čas prakticky pořád.

annyny (8:19) :
ok, tak co třeba středa, čtvrtek?

Ondra36 (8:20)
já bych radši tu středu.

annyny (8:20) :
ok, tak sme domluvený :)

annyny (8:27)
no, já už budu muset letět, tak si užij víkend. Ahoj

Ondra36 (8:27) :
jj ty taky páááá

"Proč chce jít ven a ne do kina?:" přemítam vduchu, když jdu po schodech do kuchyně na snídani. "To se jako bojí, aby k něčemu nedošlo nebo co?"
"Jsi nějaká zamyšlená." pronesla babi, když viděla, jak se v těch palačinkách vrtam.
"Stalo se něco?"
"Ne, ne. Vůbec nic." zalžu a nacpu si velkej kus palačinky do pusy, abych babi udělala radost.


Víkend mi utekl jako žádnej jinej a bylo tu pondělí. Tak dlouho očekávaný pondělí. Mělo to hned dva důvody. První byly ty ftoky, který konečně přijdou a dalším důvodem byl Ondra. Moc se těšm až ho zase uvidim a nemůžu věřit tomu, že spolu někam půjdeme.
Chápete to? Já a Ondra někde spolu. Bude to paráda.
Přehpdila jsem si přes sebe mikinu a zavázala si boty. Potom jsem jenom houkla na babi něco ve stylu: "Tak ahojda." a tryskem jsem vyrazila do školy.
Zase už svítilo slunce a už docela i hřálo. Zdálo se, že dneska bude báječnej den :)
Zřejmě se na mě lidi koukali jako na blázna, ale já se musela celou cestu do školy usmívat. Neustále jsem si předtsavovala, jak se zase uvidim s Ondrou a prostě na všechno

~ve škole~

"Ahojky anny." vychrlili všichni na mě, když jsem překročila práh třídy.
"Máš ode mě příspěvek na nástěnce." vychrlila anika.
"Ode mě taky." přidala se dáda.
"No...,já ti tam taky něco dala." řekla Majda a všechny jsme začaly rozebírat páteční zakončení sezóny.
Když konečně zazvonilo, sedla jsem si vedle Nelči do lavice a začaly jsme si spolu povídat.
"Hele Neli, nevíš, co si mam vzít na sebe?"
"Kdy?" zarazila se Nelča.
"No...,my už se s Ondrou domluvili kdy spolu vyrazíme." přiznala jsem.
"Ty potvoro." řekla ze srandy Nelča a usmála se. "Já zase nic nevim jo?"
"Pssst." sykla jsem na ni. "Jsi první komu to řikam. A potřebovala bych poradit, co z mýho nudnýho šatníku se hodí na...-"
"Jenom to dokonči." pobídla mě Nelča. "Prostě rande."
"Ale, ono to není tak uplně rande." oponovala jsem jí.
"A co by to bylo? Prostě je to rande a hotovo.
"Tak poradíš mi, co si mam na sebe vzít?" zeptala jsem se netrpělivě a projela si rukou hustou hřívu vlasů.
"Chtělo by to něco nápaditýho, ale zase ne nic moc vyzývavýho."
"To mě taky napdalo, jenomže já ve svej skříni mam jenom pár obyčejnejch triček a jedny nudný 3/4-ky."
"A máš našetřený nějaký peníze?"
"Něco by se našlo." odpovim a vytáhnu peněženku-
"Tak můžeme jít dneska něco vybrat." navrhla Nelča a postavila se, protože v tu chvíli přišel do třídy učitel.
"Ok, azajedeme do Plazy?" zeptala jsem se ještě.
Nelča už jenom kejvla hlavou na znamení souhlasu a potom se posadila.

"Po dlouhém čekání, nám konečně přišly fotky." prohlásil učitel a zvedl velkou obálku nad hlavu. "JJá vás budu postupně vlat a rozdávat vám ty fotky."
"Nemůžu se dočkat." zavrěla jsem se nervózně na židli až zapraskala a usmála se na Nelču.
"To se ti nedivim. Kdyby na mě čekala fotka podobnýho typu jako na tebe, taky bych z toho byla uplně vyklepaná."

"Jirka, Majda, Marika, Tomáš, Nelča..." četl učitel postupně jména lidí a pak se konečně dostal ke mně.
Vytřelila jsem z lavice jako neřízená střela a zakopla se o batoh. Při tom jsem si jí pěknou šlehla do haly o nohu lavice.
"Jsi vpořádku?!" vypískl učitel a já se musela začít smát, protože komičtější hlas moje uši snad v životě neslyšely :D
"Jo, jenom budu mít asi bouli na hlavě."
Učitel mi dal do ruky jednu velkou společnou fotku a potom tři další. Celá zabraná se otočím a jdu k lavici.
Na první fotce stojím s Miki u nějakýho růžovýho křoví. Miki to tam sluší, ale já vypadam jako řepák. A to se mi snažila ta fotografa namluvit, bůhví jak zázračně tam nevypadam.
Vezmu fotku, dám jí pod všechny ostatní. Sednu si konečně do lavice a chystám se kouknout na další fotku, ale na fotce nic není, protože je otočená.
"To bude určitě ona." řeknu si v duchu a rychle ji otočim. První čeho si všimnu, jsou zelený oči a hnědý vlasy-to jsem já a vedle mě....

"Já vim, vypadam tam jako tele s těma vlasama." řekne Nelča, když si všimne mýho zklamanýho výrazu.
"Ale ne, o to nejde. Tobě to tam sluší a moc. ALe já si myslela, že to bude ta fotka s Onrou."
"Aha. A pak se tam objevim já :D Neni divu, že seš zklamaná." rejpne si Nelča a sama si prohlíží svojí hromádku fotek.
"Takže už zbejvá ta poslední. Zřejmě platí do třetice všeho dobrýho i zlýho." přmítam a podívam se na třetí a zároveň poslední fotku.
"Oh my gott." zysyčela jsme a přitiskla si fotku k sobě.
"Děje se něco?" zpozorněla Nelča a odrtrla oči od svých fotek.
"Já umřu! Podívej, jak moc mu to tam sluší." dostávám pomalu ze sebe a divim se sama sobě, že zatim ještě vůbec dejcham XD
"Jo, docela jo." řekne téměř bez zájmu Nelča, prtože ví, že mě to vytočí a taky že jo.
"DOcela?" vypísknu tak hlasitě, že si mě všimne i učitel. "Žádný docela, vypadá tak prostě naprosto dokonale."
"Vždyť si dělam srandu." zasměje se Nela a šťouchne do mě. "Ale při pohledu na ty moje fotky nemam až tak dobrej pocit. Vypadam tam děsně."
"Ukaž prosimtě." vybídnu jí, i když skoro všechny fotky, kde nelča je, mam taky.
"Co povídáš, náhodou ti to tam sluší a moc :-) udělala jsi dobře, že sis vzala tohle tričko."
"Myslíš?" zaváhá Nelča a trochu zčervená. (Ona totiž zrudne skoro při každej příležitosti:D)
"Ne," zakroutim halvou a její skromnej úsměv rázem zhasne. "Já si to nemyslim, ale vim!" dodam přesvdčeně, abych jí dodala zpátky ztracený seběvědomí.

"Ty fotky nedopadly až zas tak hrozně, co řikáš?" ptam se Miki o přestávce.
"ALe jo...,docela ujdou. A co a ta tvoje fotka s Ondrou? Povedla se?"
"Povedla?To je slabý slovo. Je naprosto dokonalá, báječná...-" v tom ale přestanu, protoževidim, jak se Miki tváří zarmouceně. Jak jsem mohla bejt jenom tak blbá! Sice mi řekla, že jí nevadí, že se m Ondra líbí, ale pořád je na ní vifět, že jí to mrzí.
"Nepůjdeš semnou do bufíku?" změnila jsem rychle téma, aby nedošlo k něčemu blbýmu.
"Nějak se mi nechce." zakroutila hlavou Miki a m bylo jasný, že sem to asi vážně přehnala.
"A nešla bys aspoň semnou a Nelčou dneksa nakoupit nějaký věci?" nadhodila jsem.
"No..."
"Prosím, udělalo by mi to velkou radost. Koneckonců, potřebuju někoho, kdo by mi schválil, jestli vypadam dobře nebo ne? ;-)"
"Takže rande vyšlo?"
"Pane bože! To nemůžeš někdy přemejšlet nad tim, co řikáš? Nejdřív se rozplýváš nad fotkou a potom jí chceš vzít do obchoďáku nakoupit věci na rande.Seš ale tupá!" hlavou se mi honila jedna takováhle myšlenka za druhou.
"Tak jo." kývla na to Miki
"Jé,-no,tak to-je ale naprosto-báječný." koktam. "Děkuju že jdeš."
"Od toho přece kámošky jsou ne?"
"Jo, asi máš pravdu." souhlasim a obě se obejmeme.

O velekej přestávce se dali všichni do hloučků a podepisovali si fotky a rozebírali, jak na nich vypadají, a že tad si dali málo pudru, tady že je ho zase moc. Znáte to ;-)
No a sem tam někdo přišel i zamnou, Nelčou a Miki a vyptávali se na to, jak dopadla ta fotka s Ondrou. Ten den jsem jí ukázala přibližně 20-ti lidem a alespoň polovinu z nich zajímalo, proč se fotim vlastně s nim.

"Seš uplně jak zhypnotizovaná." řekl Honza.
"Co, cože?" proberu se ze svýho snění a fotku na kterou koukam, rychle schom pod sešity.
"Prosimtě... Předemnou to nemusíš schovávat. Já to znam." a sedne si vedle mě na lavici.
"Vážně? Tomu bych ani moc nevěřila." řeknu sklesle a zase fotku vyndam.
"Vždyť ty můžeš mít každou holku na kterou si ukážeš. A co já? Vždyť se na mě podívej." na chvíli se odmlčim, ale pak dodam. "Promiň, já tě tady otravuju svejma poblémama. Prostě, když je mi smutno, řekla bych všechno klidně i učiteli."
"COže?" vyhrkne Honza.
"To bylo myšlený jenom obrazně."
"Jo...,no já se lek, že to myslíš vážně." zasmál se
"Neřekneš mu to viď?" chci se ujistit a znova se kouknu na fotku.
"Komu? Ondrovi? Tak o sespolehni. To, že sme dobrý kámoši neznamená, že jsem ukdákaná slepice."
"Dík, Honzo. Štěstí, že tě mam :-)"
"Není zač." odvětil a objal mě kolem ramen.

"Copak sis to tam šuškala s Honzou?" rejpne si Nela, když se vrátim na svý místo.
"Nic důležitýho. Proč?"
"Já jenom, že tě pak objal kolem ramen..." :D
"Nelice! Nic to nebylo, jasný." a musim se začít smát, protože naše hádky s Nelou jinak než smíchem prostě nekončí.
"A nezajdeš semnou do bufetu?"
"Teď?" zaskuhram a kouknu na mobil. "Vždyť za chvíli zvoní."
"Ale to sthnem, pojď." vybídně mě Nelča a vyndavá si peněženku z batohu.
"Nevezmem sebou i Miki?" zahuhlá s halvou zabořenou do tašky.
"Ne, ono se jí moc nechtělo. Ptala jsem se jí na začátku přestávky a moc žhavá do toho nebyla."
"No, tak to nevadí." vydechne Nelča a chatně mě za ruku. Už by m+ chtěla za sebou vláčet jako hadr, když v tom si na chodbě všimnu Ondry. Naštěstí jde sám a to je moje příležitost.
"Ahoj." pozdraví mě, když si všimne,že na něj koukam.
"Ahoj." oplatim mu s úsměvem pozdrav. "Tak koukam, že už ses uzdravil." snažim se navázat konveraci, i když mam pocit, že každou cvhíli vyplivnu plíce. Ježiš, jak já sem jenom nervózní.
"Ale jo. Už je to docela dobrý." kejne hlavou na znamen souhlasu."
"To je dobře."
"No a co ty? Jak se máš?"
"No...,já se mam fajn." odpovim a snad poprvý po svej odpovědi se mu zakoukam do očí. Do těch nejkrásnějších očí na světě.
"Tak to je faj" odpoví mile a usměje se.
Lidi, řeknu vám, že když se na mě usměje Ondra, tak já mam pocit, že je muj nejhezčí den na světě.
"Takže ve středu." řeknu potichu a otočim se že půjdu zpátky ke třídě, když v tom mě otočí a dá mi pusu. Potom rukou projede moje vlasy, jako to vždycky dělam já když jsem nervózní a pak se začneme líbat.
"Chtěl jsem ti to říct už dávno. Já tě miluju. Miluju tě anny...,anny...anny!"
"Co?!"
"Já nevim, to jsem se chtěl zeptat já tebe. Najednou si byla jako v tranzu. Třeštila si oči před sebe a vůbec si nemluvila. Myslel jsem, že máš nějakej záchvat při kterym se nejdřív ztuhne a pak..." řekl a ustaraně se na mě podíval.
"Ne, to je vpohodě." ujistila jsem ho a muj obličej začal splývat s červenym triček od tety. "Jenom jsem se maličko zasnila."
"Tak fajn."
"jo, no já už musim jít, tak ahoj." rozloučim se.
"jo jo. A ve středu si tě vyzvednu tady ve škole."
"Ale já nemůžu jít hned po škole." řeknu sklíčeně. "Ponesu si domů učebnice a tak."
"To nevadí.Počkam tady na tebe, doku nepřijdeš. ;-)"
"Když ti to nebude vadit?" pronesu.
"Nebude."
"No, dobrá."
"Tak ahoj." řekne a vyběhne po schodech do dalšího patra.
"Jdeš právě včas." řeknu Nelče, která v tu chvíli kráčí chodbou ke mně se sušenkou v ruce a s lízátek mv puse.
"Tak co? Povídali jste si?"
"To by tě zajímalo viď?" řeknu a zatáhnu Nelču do třídy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aničůůů Aničůůů | 16. ledna 2009 v 18:09 | Reagovat

Jééé zase sem tu jááá xD =O*******

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama