XXVI.kapitola

20. listopadu 2008 v 22:59 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°

"Jsme tu." oznámila mi Nelči mamka, když mě přivezla k domu.
"Děkuju. Ahoj Neli, Nashledanou." a přeběhla jsem silnici. Odemkla jsem si vrátka a zalezla dovnitř.

"To je dost, že jdeš." pronesla babi, když jsem si zouvala boty.
"trošku se to potáhlo. Ale stálo to za to!" komentovala jsem svůj pozdní příchod domů.
"No, tak to budeš muset vyprávět." řekla babi a společně jsem odešly do kuchyně.
"Předpokládam, že hlad už asi nemáš."
koukla jsem na hodiny, který ukazovaly půl desátý.
"No...,asi ne. Ale možná si vezmu z ledničky jogurt.
"Jak chceš." prohlásila babi a šla si sednou ke stolu. Já si z ledničky vzala jogurt a přidala se k ní. To, co se stalo na házenej, jsem jí prostě musela říct.
Moje vyprávění samozřejmě museli okořenit ty krásný kluci, co seděli na tribuně. Měla jsem pocit, že nebejt těch kluků, tak moje vyprávění postrádá ten svuj pravej význam. :)

"A to je valstně všechno. Potom mě sem dovezla Nelči mamka a tim to končí."
"Takže jsi si to užila."
"No...,myslim, že užila je to správný slovo. Zkrátka to byla pařba na kterou čekam vždycky od doby, kdy skončí."
"To jsem ráda." usmála se babi a napila se čaje, který si během mýho vyprávění uvařila.
"Já půjdu do pokoje." řekla jsem a zvedla se ze židle.
"Tak dobrou noc." popřála mi babi.
"Dobrou." oplatila jsem jí a zalezla si do pokoje.
Kupodivu jsem se první nevrhla k deníku ale k počítači. Musela jsem zjistit, jestli tam Ondra je. Musel tam bejt, i když si tim nejsem uplně jistá. Přeci...,kdo by byl na ICQ ještě v 10:00.
"Tak honeeem....šup." pobízela jsem počítač, kterej se načítal stejnou rychlostí jako jindy, ale mně přišlo, že to trvá celou věčnost.
"Sláva!" vykřikla jsem, když se tam objevilo moje doposud nenačtěný ICQ. Klikla jsem na ikonku přihlásilt a jenom se modlila, aby tam byl.
Vim, že jsem se zařekla, že necham jeho, aby dělal první kroky, ale prostě to nejde vydržet. Neviděla jsem ho jenom pár dní a přišlo mi to jako věčnost.
ICQ se načetlo a já kupodivu nesjížděla kontaky bleskurychle, ale pomalu. Vážně pomalu co nejpomalejš sem jenom mohla, jako bych se snad bála, že tam na mě něco vyskočí.
Dorazila jsem až k ikonce nejlepší přátelé a sjela šipkou zase o kousek níž.
Aneta
Miki
Nelly

a nakonec ... Ondra
"Jak typický." povzdechla jsem si a odhlásila se. Ondra samozřejmě na ICQ nebyl, zato miki aneta a nelča jo.
Odsunula jsem se na židli ke knihovně, kde ležel muj deník a vyndala ho z poličky.
Normálně to nedělam, ale dneska jsem se rozhodla, vrátit se o pár zápisů zpátky a přečíst si něco zajímavýho. A protože tenhelten deník je vyrobenej ze spousty sešitů, tak tu byl najdnou březen a snim i moje narozeniny všechno kolem toho.

Zápis 1

Tenhleten deník sem si vyrobila včera razhodla sem se, že si ho začnu psát přesne ve chvíli, kdy budu slavit svoje narozeniny.
Ty jo...,nemůžu tomuvěřit! Už je mi konečně 14. Mam narozky a sem zase o rok staší. Prostě paráda.
Dostala jsem pantofle,tílko a kalhoty.Taky dort a od tety bonboniéru-toffife.
A ten dort od babi je vážně bezvadnej. Udělala ho z piškotů a potom ho polila čokoládou...Prostě paráda.
Včera ráno jsem přijela z lyžáku, kterej byl moc fajn. Vůbec se mi tam odsaď nechtělo, protože tam semnou byli lidi, který mam vážně moc ráda. Pro mě to byl ten nejlepší lyžák na celym světě.
(Byla jsem na pokoji s Miki, Nelčou a taky Ájou) Teda...,fajn byl až na to že sem se tam zabouchla do filipa a on mě nechce :(

"No...,tak na to si moc živě pamatuju. Jak jsem se šla schovat k dádě, Katce a Kláře na pokoj a vlezla jsem jim do skříně. Ale vůbec nechápu, jak se mi moh líbit Filip. Takový praštěný pako :D"
přemítala jsem v hlavě a otočila namátku asi o 60 zápisů víc.

Zápis 63

Já sem doma uplně sama! Babi šla na sraz s holkama z práce já mam barák jeno msama pro sebe.
Abych jí udělala radost, tak jsem všechno uklidila, vyžehlila a dokonce i vyluxovala. Takže až se vrátí kolem devátý nebo desátý večer, tak bude mít všechno hotovo.
Bohužel budu muset hrát ještě na larinet, protože vůbec ale vůbec nic neumim :( Pokaždý, když chci začít hrát tak mi do toho přijde něco daleko důležitějšího. Třeba televize, házená nebo počítač :D
A naštěstí mam velkou zásobu výmluv. Zejtra asi zkusim uplatnit výmluvu typu: "umřely mi rybičky a já sem psychicky na dně." Nevim, jestli to zabere, protože učitel ví, že žádný rybičky nemam, ale snad se aspoň zasměje. Protože jestli se zasměje, znamená to velký plus pro mě a z toho vyplývá, že mi odpustí stupnice :D

"štěstí, že tohelto už teď řešit nemusim." zasmála jsem se. "Klarinetu odzvonilo alespoň přes prázdniny, takže jsem vpohodě.
Lehla jsem si na zem a položila se na břicho. Potřetí a naposledy jsem zalistovala deníkem a předemnou se objevila stránka se zápisem 76, což bylo vlastně zapsaný před měsícem.
"A jé!" zašeptala jsem zhrouceně, když se předemnou objevil nápis :

Zápis 76

Itálie 4.den: Asi se zbláznim a dam nevim co za to, že miki to cítí stejně. Když jsme jeli do Itálie minulej rok, tak to bylo uplně něco jinýho. Učitelka se k nám chovala uplně jinak a to jsme byly obě dvě o rok mladší. Mohly jsme chodit každej den do města, ráno vstávat kdy chceme a chodit na pláž třeba ž o půl hodiny dýl než oni. A teĎ? Vyfasovali jsme na apartmán šesťandy, který nás naproto ignorujou a dělají hrozenj bordel. Svádí na nás děsný hodvadiny typu: "Paní učitelko, odšel nám toaleťák, protože holky z osmičky tráví moc času na záchodě." To jsme se s Miki neudržely a musely se obě začít smát. Samozřejmě jsme jim taky snědli Nutelu, povídáme si děsne nahlas, když už oni chtějí spát, vaříme si kafe a já nevim co všechno.
Prostě sme se s Miki rozhodly. Příští rok do Itálie teda nepojedeme. inulý roky byly uplně báječný, ale letošní rok byl poslední a hlavn nejhorší.

Přesně tak. Itálie byla příšerná a my se s Miki domluvily, že spolu zadši pojedeme samy než s nějakejma prckama, který z nás dělají blbce.

Bylo už pozdě a já se musela jít konečně vysprchovat. Musim říct, že už jsem se těšila, až se zase naložim do vany a pustim si MP3. Muj běžnej rituál, bez kterýho bych se vážně neobešla. Jenom pěnový bublinky, já a moje nejmilejší písničky.
Konečně budu moct o všem přemejšlet a zhodnotit celej tejden. :)

Po úžasnej koupeli,kterou jsem úspěšne absolvovala jsem se cítila uplně báječně. Celou dobu se mi honil hlavou Ondra, jeho čokoládový oči a krásnej úsměv.
Kdyby nebylo už tolik hodin, tak si klidně sednu na počítač a čekam až do rána, jestli se tam neobjeví, abych se ho mohla zeptat na to kino.
Domlouvali jsme se sice, že tam půjdeme, ale zatim nevím na co a kdy. Sakra..., už mě to nebaví. Alespoň, že máme tu báječnou vanu, kde jsem si mohla všechny svoje myšlenky srovnat do "šuplíků".

Zalezla jsem si do postele a přikryla se peřinou.
"Ty jo,babi asi převlíkala povlečení." řekla jsem si sama pro sebe, ve chvíli, kdy se voňavá vůně dostala až ke mně. Ta vůně byla opravdu krásná. Babi předevčírem koupila novej prací prášek, ketrejvoněl jako levandule a já tu vůni prostě miluju.
Zavrtala jsem se co nejvíc to šlo a zabořila se do měkkounkýho polštáře.
Ještě před tím než usnu, zvednu oči a kouknu před sebe na stěnu u dveří, odkud na mě koukají všechny plakáty z filmu Harry Potter.Na prvním sedí Daniel Radcliffe a vedle něj stojí Emma Watson a z druhý strany Rupert Grint. Druhej plakát mam o trochu výš a jsou na něm James a Olives Phelps-dvojčata weasleyovi. Nevim proč, ale mam je děsně moc ráda. Je dobře, že je Rowlingová vymyslela páč bez nich by to nebylo ono.
Mam tam i spoustu dalších plakátů, jako je třeba Neville, Lenka, Brumbál,Draco, ale ten největší co je uprostřed je nejlepší. Celá brumbálovo armáda v celej svej kráse.
Shlídnu všechny plakáty, všechny co na nich jsou a potom zavřu oči. Ještě chvíli si všechno promítam a potom usnu.

"Ahoj Ondro." pozdravím a ženu se k němu.
"Ahoj anny. Nemohl jsem se tě dočkat." vykřik a hnal se ke mně.
"Vážně? no, já tebe taky ne :) A jak koukam, už ses uzdravil." prohodila jsem jenom tak mimochodem.
"Nikdy mi nebylo líp." přikývnul a zase se usmál. "A co to kino?" nadhodil.
"Jo..tak to kino." protáhla jsem pomalu. "Mě je to fuk. Máme poslední školní tejden a mě se to hodí prakticky kdykoli."
"Tak jo. Já můžu hned teď." řekl suveréně kouknul se na mě tim pohledem, kterýmu prostě nejde odolat.
"No, ale nemam sebou vůbec žádný peníze." pokrčila jsem ramenama a přehodila si tašku přes záda.
"To neva..já to zacáluju." řek a vytáhnul peněženku.
"Tak jo." okamžitě jsem souhlasila, prtože odpoledne s Ondrou si přece nesmim nechat ujít :)

~v kině~

"Ježiš, to je smutný."
"Přece bys nebrečela." odpoví Ondra a chytne mě za ruku. V tu chvíli mnou projede elektrickej výboj a poleje mě horko.
"On mě chytnul za ruku? No to je snad sen." řikam si v duchu a usměju se na něj. Kupodivu on se na mě taky usměje a tak se na sebe oba usmíváme.
Vůbec nevadí, že v tu chíli přicházíme o část filmu. A proč taky? Potom se ke mně Ondra nakloní a dá mi pusu.
Samozřejmě neskončíme jenom u jedný pusy a celej zbytek filmu strávíme uplně něčim jinym, než koukánim na něj.
"Aspoň titulky jsme stihli." vtipkuje Ondra pomáhá mi do zapínací mikiny.
"Bylo to fajn. Dík, žes mě vzal ;)"
"Za nic:) Já děkuju tobě. Bylo to vážně fajn." řek a mrknul na mě.
Potom jsme se chytli za ruce, dali si znova pusu a vyšli ze sálu.

What time is it?
Summertime!
It's our vacation.
What time is it?


"CO se děje?" vyklopim ze sebe, když uslyšim přes celej svuj pokoj hrát mobil a do oí mi pálí světlo.
"Nechala si mobil v kuchyni a zvoní to tam jako praštěný." to byla babi. Přinesla mi telefon do pokoje s tim, že už mam vstávat.
"Tobě to každou chvíli hraje jinak." prohodí babi jen tak mimochodem, když mi podává telefon do ruky.
"Jo, já vim. Já si zvuk na budík a i na vyzvánění měnim. Nebaví mě, když je to pořád stejný." odvětim rozespale a praštim sebou na polštář.
"Ty budeš ještě spát?" zeptá se babi, jako kdyby bylo normální ráno vylejzat v půl sedmý z postele.
"Hm..." zabručim do polštáře. Babi odejde a já mam zase chvilku klidu. Snažim se dokončit svuj báječnej a úžasnej sen, ale nejde to.-Bohužel. Musim se holt smířit s tim, že už se pokračování nedovim.
Ale vlastně sem se vyspala docela dobře. Ještě si na chvilku zdřímnu a z postele vylezu až kolem osmý. Nasnídam se a rycle vlezu na ICQ, abych se koukla, jestli je tam Ondra.
Kdyby tak všechno šlo lehce jako ve snu, to by byla paráda...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nella* Nella* | 21. listopadu 2008 v 18:40 | Reagovat

njn..co jinyho dodat,že ta tvoje povidka je super.....jenom škoda,že ten hřbitov nebyl vážně :o(**

..a chtěla bych ject zase na lyžák,ale s celou třídou,no ale to nejde..:o)**takze asi nepojedu...*****  papa

2 Aničtůů Aničtůů | 14. ledna 2009 v 19:20 | Reagovat

joo s tim hřbitovem xD

pjekný=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama