XXV.kapitola

9. listopadu 2008 v 20:16 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
"Anny jdeme ven! Chcete jít s Nelou s náma?"
"A kam jdete?"
"Hned vedle na fotbalový hřiště! JSou tam kluci a tak no. JDete?"
"Ale jo, jenom si vezmu mikinu."

"Sme tu!" oznámily jsme s Nelčou holkám, když sme za nima dorazily na hřiště. Holky nekecaly. Na tribuně seděli kluci a koukali na nás.
"A...,co tu chcete dělat?" zajímalo mě.
"Já nevim, tak můžeme si tu povídat nn?" řekla Johy a sedla si na zábradlí. Dáda se k ní přidala a pustila písničky na mobilu.
Já vam nevim lidi, ale pokaždý, když slyšim rytmickou písničku...,prostě se musim přidat a začít tancovat. Pokud se tomu, co dělam, dá řikat tanec :D
Vlastně to začalo docela nevinně. Já si tak jenom podupávala do rytmu a pak se to rozjelo. A když řikam rozjelo, myslim to do slova. Páč na tom fotbalovym trávníku to pěkně klouže. Ale to až jindy.
Já prostě miluju tancování a mym velkym snem vždycky bylo bejt nejlepší ve street dancu...Njn každej máme nějakej ten sen ;)

"Ty jo, koukejte na anny." vůbec sem si neuvědomovala co dělam ani co se děje. Prostě sem se jenom hejbala do rytmu, přidala k tomu ruce, nohy, zapojily sem do toho celý tělo. Muselo to vapdat blázivě, protože holky se strašně smály.
Já sem ale nepřestávala a dokonce sem přidala dalších pár kroků. Měla sem pocit, že musim tancovat, že kdybych netancovala, tak mi něco uteče, něco moc podstatnýho a to sem vážně nechtěla.
Holky se okolo mě rozestavěly a už se nesmály ale jenom si mezi sebou něco řikaly. Vůbec nevim, jestli to byla kritika, nebo obdiv, vážně sem vnímala jenom tu hudbu.
A holky pak najednou začaly tleskat a uvolnily mi cestu k tribuně, kde seděli kluci. Samozřejmě nás od kluků dělila šířka fotbalový hřiště, ale to jsem neřešila. Nasadila jsem vražedný tempo a začala tancovat ze všech sil. Jako bych tim všim chtěla dát světu najevo co právě cítim. Jak moc miluju Ondru a jak mě to všechno štve.
"Raz dva, tři a čtyři. Dolů, hop, dva tři čtyři." v hlavě mi to počítalo uplně samo a já pořád tancovala. A když už sem spozorovala, že se blíží konec písničky, udělala sem otočku. A teď právě přijde na řadu ten náš slibovanej trávník.
Jak jsem se odrazila a vyskočila do vzduchu, tak jsem to neubrzdila a jednou nohou si podkopla tu druhou.
Čekala jsem jaký to bude fiasko, ale naopak. Všichni to zřejmě brali, jako že to tam patří. Prostě si mysleli, že sem to takhle chtěla, protože já sem mezi holkama známá jako takový střelený tele. Takže jsem ráda, že to takhle dopadlo.
A pak se stalo ještě něco. Něco, s čim bych teda vážně nepočítala. Kluci na tribuně se zvedli a začali tleskat. V tu chvíli mi připadalo, že to fotbalový hřistě je vlastně moje pódium a já jsem slavná tanečnice. Byl to uplně krásnej zážitek a já na nej snad nikdy nezapomenu.
Holky se ke mě sklonily a zvedly mě ze země. Plácly sme si a všichni řikali, jak to bylo báječný a že jsem to skvěle rozjela.
Dneska se mi splnil sen! Koukali na mě lidi,k terý mam ráda a já je pobavila tm, jak tancuju. Nic lepšího jsem vážně zažít nemohla.
Otočila jsem se a bylo to jako ve filmu. Nelča seděla na zábradlí a koukala na to všechno z povzdálí. A kdžy se hlouček kolem mě uvolnil, přišla ke mně a řekla :" To bylo parádní, anny. Vážně."
Je to fajnn, když vám pochválí výkon vaše výborná kamarádka. Hned je vám líp a máte takovej ten parádní pocit a jenom vás to utvrdí v tom, že se vám to povedlo.
"Dik." řekla sem skromě a objaly sme se.

Cestou do klubovny jsem se nesla jako královna. Ne pyšně, nafoukaně a arogantně, ale prostě s takovym báječnm pocitem. Každou chvilku okolo mě proběhly holky a řekly, to bylo sůůůpr. Vážně to byl báječnej pocit!
Ten večer jsme se přád skvěle bavily, ale tamten zážitek mi prostě zůstane na pořád!

"Chceš hodit domů" zeptala se mě Nelča, když se sezení začalo rozpoštět.
"NO, kdyby vám to nevadilo, tak jo. Jsem docela unevaená." připustila jsem.
"Já právě taky a naši řekli, že by ti domů hodit mohli, kdybys chtěla."
"A co takhle zvopáknout spaní u nás." dělala sem si srandu.
"Ne, k vám mě nedostane n nikdo ani heverem!"
"Vážně?"
"No dorbá, je jasný, že budu u sebe dál přespávat, ale musíš mi slíbit, že žádný další praštěný nápady typu noční návštěva hřbitova se konat nebude."
"Slibuju." řekla jsem a skřížil prsty za zády.
"Hele! Já to viděla!"
"Dobrá...,poprvý v životě si mě přimněla k čestnosti. Aby se ze mě nestali 3 mušketýři." zase sem žertovala.
"Jo holka, tak do těch máš ještě daleko." utahovala si ze mě Nela a přehodila si bundu přes záda.
"Jdeme?"
"Jasný, už klušu, kapitáne."
"Musíš si dělat srandu ze všeho?" obořila se na mě Nelča.
"Hm...ne!!! Jooooo."
"Pane bože, za co mě trestáš." postěžovala si Nela a pak sme se rozloučily s trenérkama a holkama a nasedly do auta.

"Tak co, bylo to fajn?" zeptala se Nelči mamka, když jsme vyjely na silnici.
"Jo, měla si vidět anny. Uplně to na fotbaláku rozbalila."
"Jo? Tak to je teda škoda, že jse tam nebyla." zasmála se a odbočila na hlavní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama