XXIII.kapitola

7. listopadu 2008 v 19:26 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
den s holkama mi ve škole utek a naštěstí sem byla zase doma. Všechno sem samozřjmě babi musela říct. Od tý doby, co sem se viděla s Ondrou až po tu dobu, kdy sme blbly s miki na záchodě.

"No, a to je všechno." zakončila sem svuj čtvrthodinovej monolog. Musim říct, že babi docela obdivuju, že pokaždý vydrží tak dlouho poslouchat.
A protože sem věděla, že zrovna teď jí musí začínat její oblíbenej seriál, tak sem se zvedla ze země a odebrala se do pokoje. Vynadala sem deník a chystala sem se, že si zapíšu.
"Kruci, kde je ta propiska." řeknu nevrle, když otevíram kupu slepenejch sešitů do jednoho a propiska nikde.
"JO tady seš, ty potvoro." ulevim si a ohnu se pod postel, kde leží, jako by nic.

ZÁPIS 116

Nevim na čem sem. Včera sme si spolu psali na ICQ a já mu nabídla, že spolu můžeme zajít do kina, protože mi Nelča dala lístky. Jemu to nevadilo a když se ho dneksa ve škole zeptam, na co by chtěl jít, tak mě odbyde, že mu to je jedno a najednou potřebuje naléhavě odejít. Sem mu prostě ufouknutá a připadá mi to, jako dkyby se vsadil s kamarádama, kdo první z nich osloví nejošklivější holku na škole. :( DOufam sice v to, že to tak neni, lae znam kluky :(
NO a teď k včerejší noci. Spala u nás Nelča a já se rozhodla jít na hřbitov-samozřejmě bez dovolení. I když sem byla podělaná až za ušima, tak sem to na Nelu dokonale nahrála a nebejt toho, že se miki prokecla ve škole, že sem strašpytel, tak by si myslela, že sem nějakej nebojsa :D
To, že byschom mohly na ten hřbitov, mě napadlo až v půl jedenáctý večer. Sice sem jí musela dlouho přemlouvat, ale nakonec to vyšlo a vyrazily sme.
Ze začaátku to bylo docela dobrý, ale když sme se potom dostaly až ke kapli, která stojípřibližně někde uprostřed, tak to bylo dost děsivý.
Objevilo se v okně světlo a pak se ozvala děsná rána a my s Nelou prchaly jenom ayb nás nedohonilo to, co ten rámus způsobilo.
Musim vám říct, že i když sem se bála, tak to bylo nehorázný vzrůšo!
No a jinak...rozhodla sem se, že tomu kinu necham volnej průběh. Ať se sám ozve, až bude něco chtít. Já udělala prvních kroků až dost.

Uklidila sem deník na svoje místo a šla k oknu, odkud mam uplně úžasnej výhled. Kousek mi to sice zaclání paneláky, ale jinak tje vážně moc hezkej. KOukam na starou školu, potom na malý baráčky u tramvaje a nakonec vidim i kopce :) Je to prostě nádrehra. A když je večer, tak je to ještě lepší. Nejradši sem to měla na Mikuláše anebo na Vánoce. Seděla sem před oknem a vyhlížela podle dnu, jestli nejde Mikuláš anebo právě Ježíšek.
Otevřela sem okno a opřele se o prapet. Jenom sem koukala před sebe a ani sem neměla udanej směr, kam se chci dívat. Prostě sem jenom stála a koukala. Slunce náherně svítilo na střechy domků a já myslela, že se blahem rozplynu. Jediný, co mi to kazilo byl fakt, že za chvilku budu muset hodit batoh na záda a zase někam jít.
Měla sem totiž soubor na klarinetu a ten opravdu nemůže čekat, až se pokocham a milostivě přijedu.
Možná to vypadá, že klarinet mě nebaví, ale je to pravej opak. Akorát mě na něm štve to, žemi zabírá spustu volnýho času. ALe jinak je to báječná věc a navíc mam v souboru spoustu dobrejch kamarádů.
Tak třeba Kája, je sice o rok nebo o dva starší než já, ale je to moc prima holka, se kterou si můžu povídat, pak hraje na klarinet i Tadeáš a to je takový střelený trdlo jako já. Dělá si ze sousty věcí legraci a všemu se směje. A z příčnejch fléten je to Vašík. Ten když se dá dohromady s tadeášem, tak sou k nezastavení!
Prostě jak řikam, všchni jsou moc moc fajn a já sem ráda, že do toho souboru chodim.

Opatrně sem zavřela okno a odšourala se ke skříni, kde mam schovaný noty. Hodiny ukazovaly přesně tři hodiny, tak to znamenalo, že mam 1/4 hodiny, abych se dostala do školy.
Zvládam to s přehledem a hlavně s předstihem, pokud pojedu na koloběžce.
Nasoukala sem noty do malýho batohu a rozloučila se s babi. Zašla sem do garáže, odkud sem si vytáhla svojí nejlepší kamarádku-a tím nemyslim Miki, ale svojí úžasnou terénní koloběžku :D

Jak se dalo čekat tak na klarinetu byla zase sranda! Vůbec sme nemohli hrát, protože vedle nás je třída, kde se učí na trubku a to ste měli slyšet.
Vážně, vůbec se při tom nedalo hrát. Ve chvíli, kdy jsme začli a zahráli sme třeba 5 taktů, tak to začato. Myslim, že s hranim na trubku to mělo společnýho maximálně to, že ten dotyčnej tu trubku držel, protože jinak bych si myslela, že hraje na pilu. Hrozně to pískalo, pak dunělo, kiksalo a bylo to tak akorát na pořádnej výtlem, kterej sme včetně učitele a učitelky všichni měli.
Takže potom museli učitelé hodinu rozpustit, protože uznali, že v tomhle se prostě cvičit nedá :D

~duhej den na chodbě ve škole~

"Hele anny, víš že je Ondra nemocnej?"
"Počkej, to jako vážně?"
"NO, řikali to kluci od něj ze třídy, když sem se ho byla zeptat, jestli mi vrátí ten seit, jak sem mu pučila." řekla Majda a ukázala na sešit z matiky, kterej jí Ondra zřejmě po někom poslal.
"Aha...no tak to je mi líto." řekla sem a dál se šourala chodbou.
"Von určitě zejtra přijde." řekla Majda a nadějně se na mě usmála. "Možná mu je jenom blbě a proto nepřišel. Mě se to taky někdy stane, že nejdu jednou do školy, protože mam teplotu je mi pšatně a druhej den už mi je fajn."
"No, byla bych ráda, kdyby přišel. Zítra se přece rozdávají ty fotky."
"Právě že ne." zakroutila hlavou Majda. "Učitel byl ráno ve třídě a řikal, že se jim to prej zpozdí a fotky přijdou až v pondělí."
"No tak to je bezvadný. Jak tak koukam, dneska sou samý dobrý zprávy." řekla sem nakvašeně.
"Já sem docela ráda, že ještě nepřijdou :D Abych řekla pravdu, netvářim se tam na nich nějak báječně teda."
"Prosimtě, pořád se tam tváříš určitě líp než já. Takže kdybych náhodou skazila tu naší společnou fotku, tak sorry" :D
"NO...,ty taky sorry." :D
Nechápu to, proč zrovna Majda tohle řekne? Vždyť ona je hezká. Má úžasný vlas,y hezký oči a já nevim co ještě. Kluka může mít na kterýho si ukáže a takhle se schazuje.
"Ale počkej, jestli Ondra nepřijde dneska do školy, tak to znamená, že ho neuvidim." no že mi to trvalo, než sem si to uvědomila.
"No...to asi ne no." protáhla Majda. "Tys mu něco chtěla říct?"
"Vlastně ani ne.Sice sem měla v plánu, že se ho ještě jednou zeptam na tokino, ale pak sem si to rozmylsela. Nechci se mu vnucovat."
"CO??? Vy spolu jdete do kina?"
"Neni to sice ještě jistý, prptože se nerozhod na co se pude, ale možná jo. Když to dobře dopadne."
"A jakto, že já nic nevim?" zeptala se pobaveně Majda.
"DOmluvilo se to asi před dvouma dnama večer, takže nebyl nějak čas ti to říct. Prostě se to všechno děsne rychle seběhlo, víš."
"No jenom aby." zasmála se Majdule a odběhla za holkama do třídy.
Chvliku jsem bloumala chodbou a potom taky zamířila do třídy.
Nelča s Miki seděly u nás u mě na lavici a povídaly si.
"Můžu se přidat?" zeptala sem se a holky se pošouply, aby mi uvolnily místo.
"Vyoralová dneska chybí a budeme mít supl." prohlásila Nelča, když se koukala na rozvrh hodin. "Což znamená, že nebudeme psát test z občanky." zajásala.
"No a nepujdeme se teda zeptat, jestli nepujdeme na compy? Tak tayk co tady žejo." navrhla sem a seskočila z lavice.
"No, tak jo. Ale nejdřív musíme zjistit, jestli tam je volno."
"Já už se koukla, když sem byla na chodbě. Informatika to má nalepený na dveřích a já koukala že zrovna šestou hodinu tam nikdo neni." prohlásila sem.
"V tom případě můžeme jít všechno domluvit." souhlasily holky. Takže sme se sebraly a vyrazily o dvě patra vejš za učitelem, kterej nás měl suplovat.
Měla sme štěstí, protože měl dobrou náladu a dovolil nám zajít pro klíče od počítačový učebny do kanclu.

"Hej lidi, deme na Compy!!!" zařvala sem na celou třídu a zarachotila s klíčema.
"Super." ozvalo se a všichni si začali balit občanku zpátky do tašky.
"Sedíš semnou?" zeptala sem se Miki, když sme šly k učebně.
"No, to je jasný! Musim ti ale něco ukázat." řekla, opřela se o zeď a vytáhla mobil z tašky.
"Čti, řekla a podala mi ho do ruky.
Pořád myslim na to, co se stalo. Nemoh bych dneska přijít k vám? Mohly bysme se třeba společně učit."
"Kdo ti to napsal?" vyzvídala sem po přečtení SMSky.
"Jeden kluk od nás z vesnice. Byla sem na zábavě a von se do mě asi zabouch." řekla Miki sklesle.
"A to je všechno?" zajímala sem se.
"NO a pak se to trochu zvrtlo a dali sme si pusu."
"Jako jenom jednu viĎ?" zasmála sem se. "To ti tak budu věřit." :D
"no dobrá, tak to nebyla jenom obyčejná pusa." řekla Miki sklesle.
"Tak to nechápu. Řikáš to takovym tim stylem, jako když máš každou chvíli umřít. Já bych jásala, kdyby se do měněkdo zabouchnul."
"Vážně? I kdyby si ty k tomu klukovi nic necítila?"
"No tak to ais ne. ALe já myslela, že si mi to dala přečíst, protože se ti líbí? A navíc, proč by ses s nim líbala, když ho nemiluješ?"
"Ze stejnýho důvodu, jako ty minulej rok v létě S Honzou u táty."
"No...ale to je něco jinýho." žačala sem to zakecávat.
"Já si myslim, že je to uplně stejný." nedala se odbýt Miki.
"DObře, uznávam." přiznala sem porážku. "Už víš, co mu odepíšeš?"
"JO, napíšu mu, aby nechodil."
"Proč? Aspoň byste si mohli všechno vyjasnit." snažila sem se jí přemluvit, ale byla pevně rozhodnutá, že to udělá přesně tak, jak řekla.
"Nechci to dál rozpatlávat. Navíc, sou doma naši a on by si moh myslet bůhví co, když napíšu aby přišel."
"Jak chceš." řekla sem a Miki začala datlovat do mobilu.

Musim uznat, že dny bez Ondry ve škole ubíhaly docela nudně a pomalu. Co skončilo to vystoupení, tak sme se spolu už tolik nebavili, ale stejně. Vždycky jsem věděla, že je ve škole a teď tu nebyl. Nemohla jsem ho každý ráno pozdravit a zeptat se ho, jak se má. Prostě mi chyběl.
A z jednoho jedinýho dne se nakonec vyklubalo dní víc.
Naštěstí už byl pátek a my měli rozlučku na házenej. No, rozlučku, prostě zakončení sezóny. Pařba, který jsem se nemohla dočkat už od minulýho roku, byla tady.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama