XXII.kapitola

6. listopadu 2008 v 23:18 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°


"Tak co? Spalo se ti dobře?" zeptala sem se Nelči, když sem se oblíkala do svýho oblečení.
"JO, ale spalo by se mi líp, kdybych sebou každou chvíli neškubala. Zdály se mi uplně příšerný sny." postěžovala si.


"DObrý ráno, holky." přivítala nás rozespale babi a začala krájet bábovku a ohřívat mlíko na kako.
"DObrý ráno." opětovaly sme pozdrav a zesedly na jídlo
"Doufam, že když sem na vás přisla v noci, tak už ste potom spaly?" zeptala se babi, když před obě postavila talíř s bábovkou.
"Jo, pak už sme zalehly." ujistila sem jí a vzala si kousek bábovky.
"Vážně se vám povedla." pochválila jí její výtvor Nelča a už e hrnula do dalšího kusu.
Řeknu vám lidi, netušim jak to dělá, ale ta holka toho neuvěřitelně sní a pořád je vychrtlá. Ptala sem se jí dokonce, jestli někdy zkoušela záměrně ztoustnout a víte co mi řekla? "JO ale nemá to cenu. Zkoušela sem do sebe cpát víc sušenek a čokolád jako normálně, ale nic se nezměnilo."
Tomu se prostě řiká spravedlnost :D

"Tá jo, až to řekneme miki, co všechno se v noci stalo. Ta bude koukat." řekla sem s nadějí v hlase cestou do školy.
"NO, si taky myslim. Konec konců, kdo by nekoukal? Vždyť chodit o půlnoci na hřbitov, to je jako chodit po rozžhavenym uhlí. Ostatně sem se otom přesvědčily samy."
"Tak už to neprožívej. Je to za náma a dneska máme krásnej den." usmívala sem se a přehodila si tašku na druhý rameno.
"NO, ale když ty si neuvědomuješ, co se mohlo stát." namítala Nela a tvářila se, jako kdybysme právě teď na hřbitově stály a místo obchoďáku tam byla ta kaple."
"NO, uvědomuju. Mohlo se toho stát hodně, kdybys tam ještě chvíli stála a nevěřila mi, že to vážně nedělam já."
"Divíš se? Po tom, cos mi provedla mi bylo víc než jasný, že něco uděláš znova. A neřikej že ne."
"Popravdě sem měla ještě něco v záloze, ale vyfouknuli mi to ty duchové no." zasmálala sem se. Každýmu to všechno přijde vtipný, když je světlo a je od hřbitova jak daleko.
"Prosimtě, žádný duchové nejsou." pobouřila se Nela.
"To nevíš." musela sem mít poslední slovo.

~před školou~

"Ahoj Miki!" pozdravily semnaší kamrádku, když sme konečně dorazily před školu a připojily se k hloučku holek.
"Ahoj! Co že jdete spolu do školy?" zajímalo Mikinu, protože normálně každá z nás chodí opačnym směrem.
"Nelča u nás spala." prohlásila sem a koutekm oka sem se koukla na Nelču.
"No...a nejenom, to, viď?"
"NO, a nejenom to." dodala sem s dobrodružnym úsměvem.
"Tak nenapínejte mě." vybídla nás Miki a my jí všechno řekly. To, jak sem nelu dlouho přemlouvala, jak mse nastražily peřinu, bundu a boty a taky všechno o tej kapli.
"Cože? Ty žes šla v noci na hřbitov?" divila se Miki s vykulenejma očima a koukala na mě. "Ty, která se bojíš i když šustí večer listí v lese?"
"Pššš." zasyčela sem, ale bylo pozdě.
"Takže anny, ty ses celou tu dobu bála?" využila situace nelča a hodala mi všechno ze včerejška vrátit."
"No, tak rochu." teď už prstě němělo cenu nic skrejvat.
"A já si myslela, že seš blázen do paranormálních jevů?" divila se.
"Ale jo, sem, akorát se při tom dost bojim, v tom je celá věda."
"To kdybych včera věděla..-"
"Tak asi nic, protože si na tom byla ještě hůř než já." zasmála sem se a podrbala sem jí na hlavě.
"Takže noční příhoda s kaplí. Děsivej útěk...no to zní skoro jako část horovýho filmu. By mě nenapadlo, že se to může stát obyčejnejm holkám jao sme my." žasla Miki a pořád se jí tomu nechtělo věřit.
"No...,to sem si taky jednu chvíli myslela. Víš, i když sem měla děsnej strach bůhvíco se nestane, tak se nepočítala s timhle. Prostě vždycky sem si myslela, že ty příběhy v časopisech sou přitažný za vlasy, ale asi to nebudou uplně všechny." zamyslela se Nelča.
"Ale co vám teda nezávidim, je ta cesta mezi hrobama. Asi bych se zbláznila." řekla Miki a celá se otřásla.
"No, to bylo docela hustý. Hlavně když sme běželi tu cetu zpátky. Myslela sem, že se ta brána pořád oddaluje, než aby to bylo naopak."
"Tak pojďtě, vy moje akční hrdinky." udělala si z nás sradnu Miki a táhla nás směrem ke škole, kterou už otevřeli.

"Nemyslíš, že bych se měla Ondry zeptat na co pudeme?" zajimala sem se při hodině příroďáku.
"A chceš ze vážně zeptat dneska?"
"no, já si právě myslela, že tim bych si našla záminku, jak se s nim zase bavit. Ale nevim, sem docela nervózní."
"To se ti nedivim. Ale necham to na tobě. Do toho ti nemlžu mluvit. Musíš sama vědět, co je dobrý." řekla nejistě Nelča a pokrčila ramenama.
"Asi máš pravdu. A víš co? Já za nim zajdu." rozhodla sem se a zvedla oči k učitelce, protože mi přišlo divný to, že je najednou ve třídě ticho. Učitelka na nás koukala a všichni ostatní s ní.
"Myslíš že ěnco slyšeli?" procedila sem skrz zaťatý zuby.
"Asi ne."
"Nechtěly byste se s náma podělit o to, co právě řešíte holky? Zřejmě to musí bejt hodně zajímavý, protože kvuli tomu rušíte hodinu." rozčílila se učitelka.
"Pardon." zamumlala sem a sesunula se tak, abych nebyla moc vidět.

Zazvonil zvonek a já se vyřítila z učebny přírodopisu přímo k místu, kde byl Ondra nejčastějš a tim bylo první patro u kuchyněk.
Samozřejmě sem se nemýlila a on tam opravdu stál. Jenomže okolo něj byli jeho kamarádi. "Tak mam tam jí nebo to vypadá moc vkezle?" řikala sem si v duchu a pomalu se šourala k němu."
"Ahoj." slyšim jak na mě někdo volá a když zvednu oči, tak vidim, jak na mě Ondra mává.
"Ahoj." řeknu a zamávam na něj taky. Potom se svýma kamarádama prohodil ještě pár slov a oni odešli.
"Promiň, že tě otravuju." řekla sem a zatvářila sem se ztrápeně.
"Neomlouvej se pořád.;)" řekl a usmál se.
"Cos potřebovala?"
"Já..., totiž, přemejšlel si už o tom, na co bysme mohli do toho kina?"
"Tak já nevim, mě je to vlastně jedno." prohodil ledabyle.
"Aha." řekla sem sklesle
"Tak se potom domluvíme." řek a zdálo se že někam pospíchá.
"JO, jasně. Pak se domluvíme." řekla sem a otočila se.
"Tak ahoj." rozloučila sem se.
"jo jo." odbyl mě a odešel pryč.

Proč se tak choval? Vždyť včera to vapdalo, že mu to kino nevadí a teď se zase chová, jako kdybych ho bůhvíjak otravovala. Prostě to nechápu.

"Na co teda půjdete?" vyhrkla na mě Nelča a Miki, když mě viděli jít pochodbě.
"Asi na nic. Zřejmě nepudeme do kina vůbec, jak to tak vypadá."
"Co? vždyť včera ste se na ICQ přece domlouvali, že-"
"NO, já vim. Ale dneksa se tvářil jako připálenej hrnec."
"Jako co? Jako připálenej hrnec?"
"To mě teď napadlo." odsekla sem nakvašeně. "Prostě vypadal, jako když ho šte, že mu věnuju tolik pozornosti.
"Tak tomu nech volnej průběh. Ostatně, máte na to tak přibližně dva tejdny, tak za tu dobu se to nějak vyvrbí ne?" řekla Nelča
"Snad. Budu doufat, že to vyjde a že sem si nedělal jenom planý iluze:("
"Určitě to vyjde." ujistila mě Miki a obě mě objaly kolem ramen.
"Díky holky, sem strašně ráda, že vás mam."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama