XX.kapitola

5. listopadu 2008 v 21:22 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°

"Aničko! Už tady máš tu kamarádku!" zavolala ně mě babi, když se Nelča objevila před domem. Babi jí samozřejmě pustila dovnitř, takže na mě už čekala na chodbě.
Skoro sem si jí spletla s věšákem, protože jak Nela tak on, sou hrozně hubený. To sem jí samozřejmě neřekla, protože jí ve škole popichuju až dost.
"Ahoj." zavolala sem na ní, když sem sbíhala schody.
"Ahoj." opětovala mi muj pozdrav a zula si boty.
"Máš pyžamo? Kartáček a?"
"A učení?" doplnila mě Nelča. "Neboj, na nic sem nezapomněla. Dokonce mam i naší oblíbenou čokoládu."
"Vážně? Tys vzala tu tří vrstvou milku?" upně se mi v tu chvíli rozzářily oči, když sem is ředstavila, že sme na tu obrovskou tabulku čokolády jenom my dvě a nikdo jinej.
"Jo jo. Mamka mi jí dala, abysme prej měla co mlsat." a vytáhla něco dlouhýho a fialovýho s batohu.
"Tak na co čekáme." vypískla sem. "Ať už je pryč." a vyběhly sme nahoru do pokoje.
Za chvilku zamnou přišla babi s tim, že už je večeře a jestlichceme, abysme přišly obě do kuchyně.

"Já sem se nemohla dočkat! Tvoje babi umí topinky s omeletou nejlíp." olízla se Nela a sedla si ke stolu. Já mezitim připravila na stůl prostírání a příbory.
"Babi, ty s náma nebudeš jíst?" zerazilo mě, když sem viděla, že má připravený jenom dva talíře.
"Ne, ne. Já si dam dneska asi jeno ananas." řekla babi a přinesla nám na stůl voňavou topinku tořenou česnekem a na ní vaječnou omeletu.
"Tak dobrou chuť." popřála sem Nelče a píchla vidličkou do topinky.
"Dobrou."
Nelča měla vážně pravdu. Babi dělá ty nejlepší topinky na celym světě. Ani ne tvrdý ani ne moc měkký. Prostě akorát a potom do toho ta omeleta! Prostě se po těch jejích jídlech můžu utlouct.

"Nevadilo by ti, kdbych si na chvilku pustila ICQ? Chci se totiž podívat, jestli si mě už Ondra přidal víš?"
"Jasný, klidně se podívej, ostatně, já sem taky dost zvědavá." souhlasila Nelča a přišoupla si ke mně židli.
"Vidíš to?!" vyjekla sem nadšeně, když sem se přihlásila. "Vidíš to?! Přidal si mě! přidal! přidal!" a zčala sem s eradostně vrtět na židli.
"Tak by sis ho měla chválit ně?" řekla pobaveně Nelča, když pozorovala jak se vrtim jako housenka na štrůdlu.
"Jo. To je fakt." a klikla sem autorizovat a potom přidat do nejlepších přátel.
"Nejlepší přátelé jo?" rejpala Nelča
"No..."zamumlala sem potichu a cítila sem, jak celá rudnu. "Tak asi už pudu." řekla sem a chystala sem se ICQ zavřít. "Hlavní je, že všechno vyšlo a že si mě přidal, takže...Je to paráda."
"To jo, ale ještě něčeho sis nevšimla." řekla Nelča ukázala prstem na moje kontaky. "Je právě On-line."
V tu chvíli se mi příšerně rozbušilo srce a nevěděla sem, co dělat. Měla sem velkou chuť mu napsat, ale zároveň sem neměla tu odvahu.
"Mam?" zeptala sem se nelči a tázavě sem se na ní koukla.
"To je jasný."
"Tak jo."

annyny (18:03) :
ahojky :)

ondra36 (18:03) :
ahoj :-*

"Neli, koukej, von mi poslal pusinu."
"No vidíš. To je fajn ne?"

annyny (18:03) :
tak už to funguje viď?

ondra36 (18:03) :
jj už jo ;) a jak semáš? :-*

annyny (18:04) :
já se mam dobře :)

ondra36 (18:04) :
tak to je dobře :)

annyny (18:04) :
mohla bych se tě na něco zeptat?

ondra36 (18:04) :
určitě ;)

annyny (18:04) :
dneska mi dala Nelča lístky do kina a oni platí do konce června, tak mě napadlo, jestli bys semnou nechtěl jít?

ondra36 (18:04) :
tak jo

annyny (18:05) :
vážně ti to nevadí?

ondra36 (18:05) :
proč by mi to mělo pořád vadit? :-*

annyny (18:05) :
no tak jo :) tak já zase musim běžet, tak se měj hezky ahojky :)

ondra36 (18:05) :
jj papa :-*

"Neli, On mi poslal skoro za každou odpovědí pusinu. Já asi umři." řekla sem, když sem se z ICQ odhlásila a vypla počítač.
"Jo, je to bezva." snažila se sdílet moje nadšení nelča.
"Hele, já mam nápad. Pudeme se vysprchovat a potom si zalezeme do postele a dáme si tu čokoládu, co řikáš?" navrhla Neli.
"Já naproso souhlasim." řekla sem a vydaly sme se směrem ke koupelně.
"Hele, já na tebe počkam venku jo?" řekla sem Nelče, když sem jí vandala ručník a připravila sprcháč.
"Tak jo." řakla nelča a já za ní zavřela dveře.
Potom sme se vystřídaly a když sme byly obě konečně vysprchovaný, tak sme si zalezly do postele.
Jak už sem řikala, nemam normální postel. ZAprvý je zvýšená a zadruhý je docela široká, takže se tam s Nečlou vejdeme uplně s přehledem.
"Tak už tu čokoládu rozbal." nedočkavě sem popoháněla Nelču a nemohla se odčkat, až si konečně vezmu první kousek.
"Už!" zvolala Nela a roztrhla celej obal.
"Hmmm...mnto hmnje mněbsná dobrota." řekla sem s plnou pusou čokolády. Narvala sem is tamtotiž rovnou sedum kostiček najednou a lehla si na polštář. NEznam nic lepšího, než drbárnu s Nečlou a pojídání čokolády v posteli.
"To mi povídej." přitakala Nelča, která si narozdíl ode mě vzala jenom dva kousky.
"A je to výborný na nervy." dodala. "Pokaždý, když mě něco naštve, tak si dam čooládu a hned jak cítim tu vůni a všechno, tak sem v rauši a všechen stres ze mě spadne."
"Jo jo." souhlasila sem a ulomila si další kostičku.
"Tak se to povedlo viď."
"Jestli myslíš to s Ondrou, tak určitě. Líp to snad ani nemohlo dopadnout. Chápeš to? Jás nim pudu do kina! To je naprosto neuvěřitelný. Připadam si jako nějaká slavná hvězda. Půjdu ven s nejhezčim klukem na celym světě."
"Až tak?" smála se Nelča mýmu snílkování.
"Až tak." řekla sem tvrdě přesvědčená. Přeci, Ondra je hezkej a víc než jenom o. Sem prostě přesvědčená o tom, že je to ten nejlepší kluk, jakej kdy moh na naší planetě existovat.

ťuk! Ťuk!
"Dále." zavolala sem z postele, když mi někdo zaklepal na dveře.
"Nerušim?" zeptala se babi astrčila hlavu do vdeří.
"Ale vůbec ne. Dáš si taky čokoládu?" nabídla sem babi už jenom čtvrtku tabulky.
"No...,já bych správně neměla, ale tak jednu kostičku si dam. Děkuju." řekla babi. "Ale kvuli tomu sem nepřišla. Chtěla sem se vás jenom zeptat, co si dáte k snidani."
"Tak mě je to jedno." řekla sem a koukla směrem na Nelču. "Ostatně, Neli je tady návštěva, tak ať si vybere."
"Já nevim. Máma vždycky dělá na ráno buchtu." řekla s rozpakama Nelča.
"Takže mam teda upéct bábovku?"
"JO, to by bylo fajn." souhlasila sem a všimla sem si, že Nelča je zjevně ráda.
"Dobrá. Takže já teda du a vy dlouho neponocujte a děte si včas lehnout. Víte, že zítra jdete zase do školy."
"Jo jo, tak dobrou." popřály sme splečně s Nelčou babi a ona nám taky. Potom zavřela dveře a my mohly dál pokračovat v hříšnym ujídání čkokolády.
Samozřejěm sme asi zapomněly na to, co řikala babi a povídaly sme si až do půl jedenáctý. Rozebraly sme snad uplně všechno. Od holek od nás ze třídy, přes kluky z turnaje v Liberci až po US5 a Jonas Brothers.
"A kdo se ti líbí víc? Izzy nebo Richie?" zajímalo mě, když už na to přišla řeč.
"Já nevim. Mě se asi nejvíc líbí vinnie." řekla Nelča trošku zčervenala. Toho sem samozřejmě hned využila trošku si rejpla.
"TYs nám ale nějak změnila barvu. Takže vinnie jo?" hihňala sem se potichu.
"Nech toho." řekla nelča praštila mě polštářem.
A najednou mě něco napadlo. Něco uplně šílenýho a bláznivýho. Něco úžasnýho a děsivýho zároveň.
"Bojíš se ráda?" zeptala sem se Nelči.
"Přijde na to, co máš na mysli."
"No...mě totiž napadlo, že bysme mohly..."

pokráčko příště ~annyny~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nella* Nella* | 6. listopadu 2008 v 18:24 | Reagovat

Já ti damže si mě pleteš s věšákem.To je tada pěkný....!!!!"o(

..**..a to,že se kroutíš jako housenka na štrůdlu se ti povedlo,už tě tam vidim a s rozzářenýma očima jak skoro padáš ze židle....xD.......POKRÁČKO AŽ PŘÍŠTĚ.....***

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama