XVII.kapitola

5. listopadu 2008 v 16:08 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°

Druhej den ráno sem začala děsně plašit. Ne že bych zaspala, ale tak strašně sem setěšila do školy, že sem si nemohla zvpomenout, kam sem si dala svoje oblíbený kalhoty a kde sou klíče, peněženka, prostě znáte to. :D
Do toho ke mně přišla babi a začala mě poučovat o tom, že si mam věci připravovatráno a že ona to tak tak vždycky dělala a já z toho měla hlavu v pejru.
Když sem se konečně dostala k snídani, tak mi zapípal mobil.

"ahoj anny.zapomela sem ti to rict ve skole.Dneska se totiz fotime,tak abys to vedela.jeste jednou promin.Miki"

"Kdo to je?" vyzvídala babi a nesla mi na stůl palčinky od večeře.
"Ale, teď mi napsala Miki, že se dneska fotíme."
"Tak to jo. Já myslela, že ti píše ten tvuj Ondra." popichovala mě babi.
"Ten? Vždyť nemámoje číslo." řekla sem smutně.
"Prosimtě, přece by ses netrápila kvuli něčemu takovýmu." utěovala mě babi, ale mě to stejně bylo pořád dost líto.

~ve škole~

"Ahoj anny." vyhrkla na mě miki hned jak sem vešla do třídy.
"Ahojky."
"Promiň, já si vůbec neuvědomila, že si pomáhala s tim vystoupenim, takže sem ti to nezavolala." omlouvala se a bylo na ní vidět, že jí to fakt mrzí.
"to je vpohodě. Mam na sobě celkem ucházející oblečení a vyspala sem se taky dobře, takže nehrozí žádný ospalý kruhy pod očima. :D"
"J0, tak to sem ráda, že se nezlobíš." oddychla si Miki, jako by snad čekala, že akždou chvilku vbuchnu vzteky, jako to bejvá mym zvykem.
"Už to neřeš ;) Ale oufám, že se spolu vyfotíme? A ještě s Nelčou." začnu vyjednávat.
"To je jasný. Nejdřív se spolu vyfotíme my dvě a potom vezme i Nelču. Tak jako fotka bez ní by neměla cenu, nemyslíš?."
"Rozhodně." řekla sem důrazně, abych tim dala najevo, že naše kamrádksá trojka je nerozlučná.
Ale aby bylo jasno, my sice sme 3 nejlepší kamarádky, ale zároveň každá z nás má nejlepší kamarádku. Já s Miki sme nejlepší kamarádky a Nelča má zase Danču. Ale všude prostě chodíme spolu, jako kdyby nás přilepili lepidlem.

"Tak co? Už si tě autorizoval?" vypálila na mě Majda, když si mě ve třídě všimla.
"Nekřič tak." napomenula sem jí a celá sem zrudla. "Ještě ne." vypadlo ze mě tiše, aby to nikdo neslyšel.
"asi nemá zájem." pokrčila sem ramenama.
"Ale to je blóóóst." nedala se odbýt Majda. "Prostě jenom nebyl ještě na počítači, to je celý.
"Víš, já nevim jo, ale-"
"Co?" dychtivě se to ze mě snažila vytáhnout.
"NO, jak je dneska to focení, tak já bych se s nim ráda taky vyfotila."
"Jo? No tak se s nim vyfoť ne?" řekla uplně vpohodě Majda, jako kdyby to bylo bůhvíjak jednoduchý.
"Tobě se to řekne, ale co když mu to bude připadat, že se vtíram?" začala sem zase pochybovat.
"Chceš se s nim snad jenom vyfotit, ne s nim podepsat předmanželskou smlouvu." snažila se mě rozesmát.
"Asi máš pravdu." přikývla sem a posadila se do lavice, protože v tuchvíli přišel náš třídní.
Ještě sem se otočila za sebe, kde Majda seděla a ona na mě jenom spiklenecky mrkla, aby mi dala najevo, že všechno bude vpohodě.

"Takže, myslim si, že by bylo uplně zbytečný začínat s matikou, protože asi během 10 minut se budeme muset všichni odebrat před školu, kde se budeme fotit, takže vám zatím dávam volno." řek tříďas a v tu chvíli to začalo ve třídě šumět.
"Ještě než se ale pustíte do závažnějších děbat, tak bych potřeboval ještě omluvenky od Mariky, Dominika...-" a dál už sem to přestala vnímat, protože sem měla důležitější věci na práci, a to bylo rozebírání dnešního fcení s Nelčou, se kterou sem seděla v lavici.

"Vážně? TY se chceš vyfotit s Ondrou Lintovskym?" obdivně na mě zírala jako na nějakej neznámej kus světa.
"No, jako chtěla bych, lae nevim, jetli to vyjde. Tak víš co, třeba se na mě vykašle a pošle mě k šípku."
"Proč by to dělal?" začala Nelča, ale já už si připadala trapně. Pořád o tom všem pochybuju a každej mi řiká že to bude vpohodě. Jeden by si myslel, že za lidma s timhle chodim jenom kvuli tomu, abych slyšela, že to bude dobrý.
"Nesmíš se tak podceňovat."
"Ale já se nepodceňuju, jenom řikam nahlas svoje obavy. Neřikej mi, že ty, kdybys měla udělat takovýhle rozhodnutí, bys byla uplně v klidu." utrhla sem se na ní.
"No, to asi ne." připustila nelča a trošku se zadumala.
"tak vidíš."

Konečne sme se všichni zvedli a šli ke dveřím. Já celou dobu koukala z okna, odkud máme výhled přímo před školu a koukala sem, jestli se Ondrovo třída taky fotí.
"Určitě tam někde bude. vždyť teď se fotí všechny osmičky." přemejšlela nahlas Nela a mě to trošku naštvalo, že nemluví víc potichu.
"Tak bejt tam může viď, ale to neni všechno."
"Uvidíš." mrkla na mě a přitahla k nám i Miki.
Prošli sem všichni dlouhou chodbou, potom sme se přezuli v šatně a vyšli před školu. A vážně tam osmička byla. Byli tam všichni kluci z 8.A a on taky. Jenomže to vypadalo, že už se spolu asi vyfotit nestihneme, páč už odcházeli a my se zrovna připravovali k lavičkám.
"Děvčata půjdou sem a kluci za ně na tu lavičku." začal všechno organizovat fotograf. Měl hustý šedivý fousy a vypadal jako dědečekhríbeček :D ještě jak byl malinkej a držel foťák v takovejch malejch rukách.
"Úsměv! A ještě jednou! A naposledy."

"Bože, tvářila sem se tam jako debil." postěžovala sem si hend holkám, jakmile nás fotograf předal svej mladší kolegyni na focení pro skupinky a jednotlivce.
"Já taky." řekla Nelča. "Ve chvíli, kdy řek úsměv, tak sem zrovna mrkla, takže doufam, že z těch tří fotek vybere tu, kde budu mít ty oči otevřený."

Skupinky sme si vytvořili hned, ale focení už tak rychlý nebylo. Já neustále stála kousek od vstupních dveří do školy a pozorovala sem Ondru, kteej každou chvíli proběhnul kolem vstupu proběhnul.

"Ty už se nebudeš fotit?" zaptala se mě Majda, když viděla,j ak civim někam na školní chodbu.
"Co? Jo, budu." vykoktala sem ze sebe, i když sem přesně nevěděla, na co semě vlastně ptala.
"Už si se domluvila s tim ondrou?"
"Ještě ne, nebyl čas...A asi se na to i vykašlu."
"Prosimtě, hele, támhle de, tak já to s nim domluvim." nabídla se Majda a už se hnala k němu.
"Né, majdo! Poď zpátky! MAJDULE!" šeptem sem jí ukazovala, aby se vrátila, al vona je jak já. Když se pro něco nadchne, tak to musí dotáhnout d konce.
Já sem pořád stála před školou a nervózně předupávala. "To bude trapa! Ježiš to bude trapný." řikala sem si sama pro sebe, ale to už se vedle mě objevila Majda i s Ondrou, kterej se kupodivu usmíval. Potom Majda odběhla někam do kytek a já tam s nim zůstala sama.
"Hele...,nevadí ti, že se s tebou chci vyfotit?" vim, že sem se asi neměla ptát, ale potřebovala sem mít prostě jasno.
"Ne, mě je to nevadí."
"Já sem si právě řikala, aby sis nemyslel, že sem vlelá nebo tak, víš?"
"Ne, to ne." snažil se to zamluvit, ale mě stejně přišlo, jako by se za mě styděl. Prostě okolo nás byly ostatní osmičky a už přicházeli i jho kámoši z devítky a mě se prostě zdálo, že i když stojí vedle mě, tak dělá, jako že tu nejsem.
Konečeně se na nás dostala řada a my si stoupli vedle sebe k nějakýmu stromu.
"No, ale tak se trochu k sobě přitulte ne?" řekla mile fotografka, protže si asi myslela to, co si myslela polovina lidí venku-že spolu chodíme.
Stoupla sem si teda tošku blíž a chytla sem ho kolem pasu a on mě kolem ramen. Došlo mi to teda až dýl, že by to mělo bejt obráceně, ale tak co. Hlavní, že fotka bude do tedne na světě. A možná to bude jediný, co mi po něm zůstane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama