XIII.kapitola

31. října 2008 v 12:58 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
"Neli! pojď sem! Musim ti něco říct." volam na Nelšu, jenomco se vřítim do nářaďovny.
"Povídej, něco s Onrdou?"
"To si piš. Já to snad ani neřeknu." v břiše sem měla motýlky a ještě teď sem byla z toho našeho rozhovoru na záchodě uplně vyklepaná.
"Stalo se něco vážnýho?" začala se bát Nelča, ale svym vyprávěnim sem jí vyvedla z omylu. Řekla sem jí uplně všechno, slovo od slova a nechybělo ani popsání toho, jak sem to cítila.

"Tak vidíš. a ty ses bála, že když si vezmeš jeho ICQ, tak se naštve. Nakonec ti ho sám chtěl dát."
"Ja nevim. Prostě, bylo to uplně úžasný. Byla sem tam jenom já a on. Prostě báječný."
"KONEC PAUZY." zahlásila učitelka zrovna, když už sem to všechno dopovídala. Bylo to vypočítaný uplně na vteřiny, jinak si to nedovedu představit.

Bylo už skoro půl jedný, když se v tělocvičně scházeli rodiče. Nářaďovna, která byla jště před hodinou plná k prasknutí se vyprázdnila. Jedninej kdo tam musel bejt, sme byly my s nelčou a třída, která měla přijít nařadu. Pro ostatní sem potom během vystoupení běhali do šaten, aby se šli připravit.

"Anny, sou tu kluci z devítky." řekla Nelča, která pro ně zrovna chtěla zaběhnout. "Nechceš tu zůstat a koukat se? Já bych klidně zaběhla pro 2.A sama." nabídla se
"Vážně? To by bylo fajn." souhlasila sem. V u chvíli zrovna těsně kolem mě prošel Ondra a já využila situace.
"Ahoj." pozdravim ahezky s usměju. Nic, vůbec nic, jenom okolo mě prošel ,jako kdybych byla vzduch. A jenom co udělal pár kroků, už se k němu nahrnula jiná holka a začala s nim klábosit.
V tu chvíli moje sebevědomí kleslo na bod mrazu a věděla sem, že absolutně nemam šanci, nebo sem otom byla aspoň tvrdě přesvědčená.
"Tak si to tak neber. Je tu docela hluk, tak tě prostě neslyšel, to se stává." utěšovala mě Nelča. Jenomže já moc dobře věděla, že to neni žádnym hlukem, ale prostě jenom tim, jak vypadam.

Nelča vyběhla z nářaďovny a kluci nastoupili do tělocvičny. Proč jenom já husa sem tak splachovací. Jenom co sem se na Ondru ase podívala, všechno ze mě spadlo. Všechna ta beznaděj, kterou sem předtim cítila, byla najednou pryč.
Půlka školního družstva byla oblečená v oranžovo-černejch dresech a druhá půlka měla dresy černo-oranžový.
Ondra patřil do tý tamvší poloviny a strašně moc mu to slušelo. Měla sem na něm oči přilepený celou dobu a nemohla sem je odtrhnout, jako by tam byly připevněný vteřinovym lepidlem.
Ani nevim, co tam valstně předváděli, ale jedno vim 100%: Ondrovi to tam šlo nejlíp.
"Neli, koukej, aspoň stihneš ještě konec." zavolala sem na ní, jenom co se objevila ve dveřích.
"Jde jim to ?" zeptala se Nela a škvírou ve deřích se koukala semnou.
"JO, hlavně Ondra je perfektní."
"Já myslim, že tobě by se Ondra líbil při každej příležitosti. I třeba při mytí nádobí by si přesvědčená, že jedokonalej a krásnej."
"Náhodou, víš jak je sexy, když chlap meje nádobí." oponovala sem a začaly sme se obě potichu hihňat.
Ale vlastně, Nela má pravdu. Ondra je prostě dokonalej ať dělá, co dělá. Teda pokud to není zrovna objímání se s nějakou holkou.

"Byli jste všichni dobří. A všem těm, kteří mi pomáhali s organizací, tak děkuju. Odvedli jste opravdu velký kus práce." poděkovala učitelka a dala nám všem z velké bedny jednu sušenku.

"Tak aspoň něco ne?" zazubila sem na Nelču a roztrhly sme obal sušenky. Vlastně ani nebyla tak špatná. Škoda, že jich tam nebylo víc.
No a hned po tom, co učitelka všem poděkovala, se všichni rozutekli. Dokonce sem neměla ani čas rozloučit se s Ondrou a to mě mrzí, protože zítra je neděle a to se neuvidíme. :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama