XII.kapitola

30. října 2008 v 23:17 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
Přípravy na vystoupení už byly v plnym proudu a my s Nelčou sme byly zapřažený jako koně. Vlastně,vlbec mi to nevadilo, naopak. Díky tej práci sem mohla ymslet aspoň na něco jinyho než na Ondru.
Ve škole sem na něj myslela uplně úporně a nemohla semp racovat, ale tohleto je iný. Tady už prostě člověk cítí jistou odpovědnost a nemůže si dovolit jenom tak bloumat.

"Kolik je hodin, paní učitelko?" zeptám se, když dorazím na jeviště do tělocvičny s plnou náručí žlutomodrých praporků.
"Před chvilkou sem koukala na hodiny a bylo něco málo po jedenácté. Takže te%d by mohlo být už čtvrt na dvanáct."
"děkuju."
"a to mi připomíná, že byste si mohli dát na chvilku pauzu na běd. Byla bys tak hodná a šla to vyřídit klukům do šatny?"
"samozřejmě, už tam běžim." okamžitě souhlasim a žen se do klučičí šatny jako uragán.
Čim blíž sem k tej jejich šatně, tím víc sem nervózní, tim víc se mi svírá žaludek a myslim na to, že ho zas euvidim. Možná si mě skoro nevšimne a možná si spolu zase popovídáme. Teda, pokud se tě našim krátkejm rozhovorům dá řikat, povídání si.
Už sem přede dveřma a chci zaklepat, když v tom někdo otevře dveře. Je to Ondra a oba jsme z toho jako u vytržení.
"Ahoj, co tu děláš?" vypadne z něj po chvíli.
"No, já...Já vám přišla vzkázat, e si můžete s nacvičovánim dát chvilku pauzu a je prej přestávka na obed."
"Tak to je bezva!" vykřikne Ondra a otevře dveře do šatny dokořán. "Slyšeli ste to kluci? Máme pauzu!" načež se z klučičí šatny ozval příšernej řev. Vůbec nevim proč, ale od jejich šatny sem se šourala jak nejpomalejš sem jenom mohla a pak se mi zčalo chtít na záchod. A když vylezu, stojí tam Ondra a v ruce drží pytlík s pistáciema.
"Neni na záchodě náhodou koš? My totiž v šatně žádnej nemámě." a kouká směrem, odkud sem právě vyšla.
"no, já nevim." zaváham. "Ale můžu se kouknout." nabídnu se a zalezu zase do umývárky.
"Jeden by se tu našel." volam na něj.
"To je fajn." a přijde až ke mně. Potom sklopí prkýnko a sedne si na něj.
"Máš cvhilku čas:" zeptá se mě a já nevěřim svym uším. Tohle je tn kluk, kterej si mě celou tu dobu nevšímal? Tohle je ten kluk, kterej okolo mě dneska ráno prošel a skoro ani nepozdravil?
"ale jo, chvilka by se tu našla." souhlasim a opřu se o futra od záchodu.
"Dáš si pistácii?" nabídne mi a podává mi plnej pytlík.
"Ne, děkuju, já nemůžu na rovnátka." vymlouvám se ale ve skutečnosti jenom nechci, aby se mi tam něco dostalo, dkyb náhodou...no však víte.
"Aha. no jo, já zapoměl." řek a tři si vyloupal, potom slupky hodil do koše. Chvilku bylo ticho a párkrát sme se na sebe podívali. No a pak to ticho začínalo bejt vážně trapný tak sem prohodila první věc, která mě napadla.
"Chodíš na ICQ?"
"Jo, někdy jo. Chceš?" zeptá se a já zase jenom zíram. Ještě včera mi bylo blbý si ho tam sama dát a ani ve snu, by mě nenapadlo, že se mi takhle sám nabídne.
"No, já už sem si tě přidala víš, teda jestli ti to nevadí." a trošku zčervenam.
"Ne, proč by mi to mělo vadit. Tak já si tě autorizuju jo?"
"No tak jo." skromně souhlasil, ale uvnitř řvu radostí.
"Vy tam!!! Nesedíte na tom záchodě nějak dlouho? Tady sou malý děti a taky potřebujou někam jít a záchod je tu v suterénu jeno jeden." to na nás začala kříčet vychovatelka z družiny, která měla nastarosti prvňáky i s vystupovánim.
My s Ondrou sme se na sebe podívali a potom sem se ozvala."Jo, my už jdeme, pardon."

Byl to ten nejlepší den v mym životě. Nejennom, že si mě ondra zas evšimnul ,ale dokonce sme si už spolu povídali a nevadí mu, že sem si ho dala di svýho ICQ.
Zdá se mi to, anebo se semnou začal bavit vážně kvuli tomu, že se mu líbim?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nella* Nella* | 31. října 2008 v 12:39 | Reagovat

Anny je to fakt super...rychle pis at mam co cist dal...:o)*___

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama