XI.kapitola

30. října 2008 v 22:55 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°

~pokračování zápisu~
Miki se vrátila a já nevim, jak jí to říct. Nevim jak se mam zachovat, aby jí to nebylo líto. Prostě před náma stojí velká zkouška kamarádství a je jenom na mě, jak s k tomu postavim.
Bože, co mam dělat? Ztratit nějlepší kamarádku, anebo přijít o kluka, kterýho strašně miluju?

"pro dnešek by to stačilo." řekla sem si a zavřela deník. Uložila sem ho na svoje obvyklý místo a zhlasnula sem lampičku.
Takový ticho, jaký sem měla v pokoj. Skoro až děsivý, ale i úžasný. Proč sem si nikdy neuvědomila, že muj pokoj je tak báječnej.
S tim, jak sem se zamilovala do Ondry, se všechno změnilo. Muj nálada a celkově muj pohled na svět. Jsem teď omoc šťastnější než předtim a za to vděčim jemu.
"Dobrou noc." zašeptala sem si sam pro sebe a ulehla do měkkýho polštáře. Přikryla sem se celá od hlavy až k patě peřinou a zachumlala sem se, co nejvíc sem mohla a zavřela oči.
Ze začátku se mi usínalo pěkně blbě, prootže sem myslela jenom na Ondru, ale kolem půlnoci se mi přece jenom podařilo usnout.


~ráno~

she likes to party
from night 'til dawn
no doubt about it
she's got what you want
she'll chew you up, boy
you better watch out
so give up, better stop
she'll drop you from the top

"Ticho! Já chci ještě spát!" to zrovna zazvonil muj budík. Ach jo, závidim těm, který si zrovna dneska můžou přispat. Vždyť se sobota. Chci spát a ne jít někam na připravy s vystoupenim do školy.
Ale zase je výhoda v tom, že se uvidim s Odrou. Takže sem rychl vyskočila a začala se připravovat. Nějak sem si ani neuvědomila, že babi spí a proto sem dělala neuvěřitelnej rámus.
"Co blázníš? Proč ještě nespíš? Vždyť je tepve-"
"Čtvrt na osum, já vim." ujistila sem babičku a dál sem vesele poskakovala po kuchyni. "dneska máme to vystoupení se školou a já s Nelčou tam zase deme pomáhat, víš." řekla sem babičce.
"Dáš si kafe, když už sem tě vzbudila?"
"Radši čaj, děkuju." vysoukala ze sebe ospale babi a mžourala po kuchyni. "Moje brýle si náhodou neviděla viď?" zeptala se úzkostně.
"Náhodou viděla." opovím pobaveně. "Máš je přímo před sebou na stole." a začala sem se nahlas smát.
"Babi si je nasadila na nos a pak řekla: "ten čaj mi můžeš přinést do pokoje, budu si asi ještě chvilku číst. A až půjdeš, tak mi řekni, abych to věděla."
"Určitě. Můžeš se spolehnout."

Babička zašla do pokoje a já si rychle sedla ke compu. Zapla sem ho a opřihlásila se na ICQ a našla si ondrovo ICQ.
Strašně se mi klepaly ruce a nevěděla sem, jestli si ho mam anebo nemam přidat. Nakonec mi prostě sjela ruka a já dala: přidat kontak a byl vymalováno

~u babičky v pokoji~

"Tak tady máš ten čaj jo? a já už musim letět." řikam babai a oblíkam si mikinu.
"COpa si si vzala hezkýho na sebe." vyzvídá babi a zvedne oči od knížky.
"To by si chtěla vědět viď?" ze srandy jí popichuju. "mam na sobě to černý tričko s tou stříbrnou výšivkou. To, jak sem si kupovala s holkama. No a kalhoty samozřejme od tebe."
"NO, to ráda slyšim." usměje se babička.
"A budeš mi držet palce, žejo?" žadonim a smutně na babi koukam.
"TO je jasný. Budu ti držet palce, aby ti to s Markem vyšlo. TY hele, my sme se o tom bavily s tetou Ali a ona řikala, že Marek je hezký jméno."
"Babi! To není Marek, ale Ondra. Asi ti to napíšu na kus papíru, abys to pořád nezapomínala." utrhnu se na ní, ale zase ne tolik, to bych si nedovolila.
"Tak Ondra,vidíš to."
"Babi...."
"No jo vždyť si dělam srandu. Tak už běž, ať nepřijdeš pozdě. A až dorazíš domů, budeš vyprávět jo?"
"spolehni se." ujistím babičku a zaklapnu za sebou dveře jejího pokoje.


Jenom, co jsem vylezla z domu, vyndavam z kapsy mobil a volam Nelče.
"ahoj Neli, tady anny."
"Jé ahoj, copak potřebuješ?"
"Dáme si sraz za 10 minu před školou? Víš, abysme se tam potom nenaháněly v tělocvičně."
"Určitě, takže za 10 minut před školou jo?"
"Platí, a kdybys tam náhodou nebyla a já jo, tak tě prozvonim."
"Dobře." souhlasí Nelča a položí mobil.

~před školou~

"Ahoooj! Tak sme se tu sešly uplně perfekntně." volam na Nelču, protože zatim ještě ani jedna z nás před školou nestojí, ale jdeme proti sobě. Ona z kopce, já logicky proti ní do kopce.
"Ahoj, no to je pravda, sešly sme se na minutu a vteřinu přesně."
"Tak jdeme ne?" říkam a obrátim se čelem ke škole.
"Jasný, jdeme na to. Čeká na nás velkej den. A hlavně pro tebe je to velkej den viď?" řekne šibalsky Nela.
"No, to se uvidí. Možná si mě vůbec nebude všímat, co ty víš. Včera mě pozdravil jenom jednou." namítam.
"Ale nebyl to obyčejnej pozdrav." přesvědčuje mě Nelča.
"Jo? Tak mi teda řekni, co na něm bylo tak děěsně neobvyklýho." zajímam se.
"Třeba to, jak ti dal ruku na rameno...a tak."
"Vážně, to je zajímavý, že mě teď přesvědčuješ, jaký to je vlastně báječný a předevčírem si mě od toho odrazovala." divim se.
"Možná sem změnila názor." připustila Nela a otevřela mi dveře od školy.
"Dík." řeknu a podržim jí ty druhý.
A pak už je to vlastně uplně stejný jko předešlý dny. Zkrátka nás čeká ta samá cesta k naší tělocvičně.
Teda skoro stejná, až na Ondru, kterej pospíchá chodbou proti nám a nese velkou krabici.
"Ahoj." pozravim ho jako první a usměju se. "ahoj." pozdraví mě, jako bych vůbec neexistovala a proběhne okolo mě jako okolo pařezu.
Samozřejmě mi to uplně zkazí nálad a tvářim se jako boží umučení.
"Tak si nesmíš tolik brát, prostě jenom pospíchal." uklidňuje mě Nelča. "Koneckonců, vždyť ty, když si pospíchala, taky si ho odbyla."
"Já nevim. Jednu chvíli si myslim, že u něj mam šanci a druhou chvíli mi to přijde uplně beznadějný. Co myslíš? má to všechno vůbec cenu?"
"Jo, to ti nepovim, ale jedno vim jistě." řekne Nelča a pokračuje. "MYslim si, že bys tomu měla nechat volnej průběh a ne si všechno tak brát."
"No, to se snadnno řiká, ale hůř dělá." odpovím a zase sklopim oči.
A taky že jo. V tu chvíli sem netušila, co všechno mě ještě čeká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama