VIII.kapitola

30. října 2008 v 17:21 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
"No kdes byla?" zajímala se Miki, když sem doběhla o velkej přestávce k nám do třídy. "Řikalas, že přijdeš hned ajk začne velká přestáka."
"Promiň, musely sme ještě něco zařídit, ale vždyť sme přišly jenom opět minut." vymlouvam se.
"No a jak to zvládáte?"
"Vidíš no, máme docela fofr, ale naštěstí nám učitelka dala volno apoň na velkou přestávku. A co vy? Něco novýho?"
"Ale tak ani ne, akorát s učitelem na matice teď breme něco zase s výrazama. Víš, prostě opáčko z řína. Už asi neví, co by s náma dělal." vtipkuje Miki.
"Tak to sem ráda." oddyhnu si. řeknu vám, dohánět ty dny, co s Nelčou chybíme, to by se mi vážně nechtělo.
"A nezajdeme do bufíku?" navrhne Miki.
"Tak jo, stejně tady ve třídě je to nuda, aspoň se projdu, protože chození a běhání mam za ten den málo." a zvednu se z lavice.
"Neli, poď s náma, du s Miki do Bufetu, tak ať se potom navzájem někde nenaháníme." zavolam ještě na Nelču a de se.

~u bufetu~

"Vidíš ho? táhle stojí." zašeptam Nele do ucha tak ,aby to Miki neslyšela. Ach jo, vim, že je to blbý, ale když jí to řeknu, tak se to ještě zhorší.
"Pudeš k němu?" zajíma Nelu a kouká se na mě ti msvym tázavym pohledem.
"Asi ne, nechci aby to vypadalo, že za nim dolejzam." snažim se přesvědčit spíš sama sebe než Nelu.
"počkáte tu na mě? Jási jenom dojdu koupit bagetu jo?" řekne miki a odběhne do fronty. V tu chvíli zase zabroucim pohledem k Onrdovi. Asi sem to neměl dělat, protože se vedle něj objevila ňáká holka a zdálo se, že se docela dost dobrře oba baví. Pořád na ě koukam a nakonec jí dal pusu.
"Ach jo, nic horšího se snad nemohlo stát."
"Řikala si něco?" zeptá se Nelča, která zřejmě mojí samomluvu ani nepostřehla.
"Jo, že to s Ondrou nemá vůbec žádnou budoucnost." a zase cítim, že začnu brečet. Nela se koukne směrem k němu a uvidí přesně to, co sem před chvílí viděla já. Holku, která je na Ondrovi nalepá jako přísavka.
"Třeba je to jenom jeho kamrádka." snaží se všechno obrátit v dobrý, ale já tomu nevěřim.
"Asi zajdu za Majdou." povídam a hrnu se k miki, abych jí oznámila, že odcházim.
"Proč za Majdou?" diví se Nelča a rychlym krokem mě dohání.
"No...,zná se s Ondrou docela dost dobře a hodně spolu kamarádí. Taky jí prej leccos řekne, tak se jí zeptam, jestli s někym chodí."

"Ahoj Majdo." pozdravim a sednu si k ní na lavici. "Hele...,chodí Ondra s někym?" začnu nenápadně vyzvídat.
"Ne, já myslim, že ne, teda aposň mi nic neřikal." odpoví Majda, ale mě už je jasný, že náš rozhovor neskončí jenom na tomhle.
"Proč to chceš vědět?" zajímá se.
"ááále, jenom tak, prostě sem zvědavá." zase zalzu, kruci dneska je to už podruhý.
"Jo, tak jenom tak jo? Tak ven s tim, co se děje?"
A tak sem to Majdě řekla, řekla sem jí, že se mi Ondra líbí a že ho asi miluju a to i ono. Prostě než sem jí to všechno vysypala, skončila velká přestávka.
Takže teď už o tom ví Nela a Majda. Hlavně se musim postarat, aby to nevěděl už nikdo jinej, protože to by byla moje smrt.
"Ale buď v klidu, ta holka, kterou si mi popisovala se menuje Denisa a je to jenom jeho kamrádka. Prostě jí dal pusu, to on norálně kamarádkám dává. Já dam taky klukovip usu a přitom s nim nechosdim. Prostě je to kamrádská pusa."
"Vážně?"
"No jasně." ubezpečí mě Majda a mrkne na mě.
"Tak dík, za všechno. A prosimtě, nikomu to neřikej."
"Můžeš se spolehnout." slíbí a já můžu jít zase s klidnou hlavou pracovat.

Když se to tak vezme, sem ráda, že sem to Majdě řekla, aspoň sem víc v klidu a nemusim se bát, že je to všechno beznadějný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama