VI.kapitola

30. října 2008 v 12:42 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
~doma~

"Babíííí! Babíííí!!!! Sem doma a mam bezvadnounáááladu!!!" začala sem řvát po celym baráku, hned jak se zamnou zavřely vschodový dveře. Byla sem uplně rudá, ale štěstná.
"Co řveš, Janku jeden." to akorát vylezla babi z obýváku a kouká na mě jako na zjevení. "já myslela, co se neděje."
Já si svlíkla bundu, hodila jí na věšák a chytla sem babi za rameno.
"poď dovnitř, musim ti něco nutnýho říct. a vtáhla sem babičku do kuchyně.
"Tak copa se zase děje." zeptala se babička a zadívala se na mě skrz nový brejle, co dostala od tety k svátku na čtení.
"Ten kluk, co se mi líbí, víš kterej." začala jsem na babičku.
"jo vim, myslíš Marka?"
"Ne, toho ne, ten odešel z naší školy hned po Vánočních prázdninách. Já myslim Ondru. Určitě sem ti už o něm vyprávěla."
"Jo, už vim, to je ten jak chodí s tebou na klarinet. A copak s nim je?"
"Babi, já nevim, jestli mi to děláš schválně, anebo jestli si ty kluky vážně nepamatuješ." rozzlobila sem se na ni. "Tenhle se menuje Ondra a nechodí semnou na žádnej klarinet, ale hraje fotbal. Chodí do osmičky jako já a byl s náma v Olomouci. To je ten, kterýho sem přerazila omylem tim batohem. Pamatuješ?" myslela sem si, že je to beznadějný, že si ze mě babi zase udělá srandu a k ničemu to nepovede, ale bylo to naštěstí jinak.
Babička se přesunula do obýváku, posadila se do svýho hnědýho křesla a já naproti ní na gauč.
"Jo, tak už vim koho myslíš. Toho vysokýho kluka s černejma vlasama viď?"
"No, to je on, přesně toho myslim. NO...řikala sem ti, že si mě vůbec nevšímá, ale teď se to změnilo! Dneska mě pozdravil a ptal se, jak se mam. Chápeš to? snažil se semnou navázat konverzaci, no neni to bezva?!" a celá sem hýřila nadšením.
"To už je teda vážný." nechápu to, proč si ze všeho babi musí dělat srandu a všechny vážný věci překroutit ve směšný.
"S tebou se o tom nedá vůbec mluvit, babi." a hodila sem po ní polštář. V tu chvíli sme se začaly obě smát a babi po mě polštář hodila zpátky. Musim uznat, že na 77 letou babičku má teda pořád ještě dobrou trefu:)
Víte, ona moje babička celkově je taková aktivní. Někdo by si myslel, že člověk, kterýmu je 77 patří do starýho železa, ale moje bai, co se vývoje týče, je teprve někde v prostředku puberty.
Povídaly sem si spolu snad dvě hodiny. Probíraly sme Ondru, jak na něj a potom babička vytáhla starý fotky a ukazovala mi dědu, když byl ještě mladej. Valsntě...,skoro vůbec se nezměnil, akorát, když byl ještě naživu, měl šedivý vlasy a na fotkách sou černý.
Sakra to bylo báječný odpoledne, tak báječný, že já uplně ztratila pojem o čase a mezitím mi utíkala hodina klarinetu. Rychle sem popadla mobil vyťukala tam omluvu, že mě děsně bolí hlava a odeslala sem to učiteli. Bylo mi ale samozřejmě jasný, že jenom ta omluva stačit nebude. Čekala sem zpáteční smsku, ve kretej dostanu pěknýho sprďana, že sem nenapsala dřív.

"Babi, já pudu do pokoje jo? Musim si tam vytřídit nějaky věci a napsat úkoly do školy. Kdybys něco potřebovala, tak zalkepej na dveře." a zalezla sem si do svýho malýho světa plyšáků a plakátů.

Zavřela sem za sebou dveře a rozhlédla se po pokoji. Ani nevim proč sem to udělala, ale prostě sem zrovna teď měla tu potřebu se zasnít.
Na stěnách hrála moje oblíbená broskvová barva společně se světle oranžovou a béžovou. Strop byl natřený na žluto a uprostřed krásnej lustr.
Připadalo mi to, jako bych sand ten pokoj neznala. Bylo mi tam opravdu krásně. A když mi bylo opravdu smutno, zalezla jsem si pod postel, rozsvítila baterku a prohlížela si starý fotky.
Já totiž nemám normální postel, ketá je skoro hned u země. děda mi ji vyrobil než umřel a Vysoká je skoro 1,20, takže když si pod ní sednu, nemusím se bát, že se praštím do hlavy :)
A pak je tu ještě něco, jedna z nejdůležitějších věcí, bez kterých bych se neobešla.
DENÍK :) leží na poličce mezi ostatníma klnížkama a pokaždý ,když se stane něco neobyčejnýho, tak to tam zapíšu.

Zápis 112

Ach jo, asi sem vážně zamilovaná. Nechtěla jsem si to připustit, ale je to tak. Celou dobu si mě nevšímal, ale teď se to změnilo! Pomáham s Nelčou v přípravách na školní vystoupení a on tam vystupuje. Potkali jsem se asi třikrát a on si mě pokaždý všimnul!
Vždycky se tak krásně usmál a já myslela, že omdlim.
Ale docela se mu divim, bejt na jeho místě, ani se nepozdravim. Kdo by chtěl holku s neposednejma vlasama, rovnátkama a brejlema.
Možná to je jenom sázka s klukama, co já vim. Proč by mě zničeho nic ted azačal zdravit.
Že bych se mu váně líbila?
Ale podle mýho je to pitomost. Předemnou už chodil s tolika hezkejma holkama a hlavěns holkama, který byly něčim zajímavý, ne jako já.
Prostě tomu necham volnej průběh, ale jedno vim už teď. Vim, že ho miluju a to se nemění!!!
Hlavně se těšim na zítra, to se zase uvidíme! A pak se uvidíme ještě uvidíme celej víkend, protože to přípravy budou pokračovat.
Miluju Ondru Lintovskýho!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aničtůů Aničtůů | 14. ledna 2009 v 18:24 | Reagovat

Sem zvědavá na zblitek!!!=) sem do toho zažraná jak červ do jablka xD

!!!!

=)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama