V.kaitola

29. října 2008 v 12:06 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
Lítaly jsem takhle ještě hodinu a pak jsme se zase potkali. Vůbec nevypadal, jako že by mě nikdy nechtěl vidět, ba nopak. Zase se usmíval a prohodil :" tak co? už máš chvilku času na vybabování?" a hodil na mě ten svůj nádhernej pohled jako vždycky
"Ale jo, to víš že má." řekla za mě Nelača a popostrčila mě směrem k němu.
"Tak co, jak se máš?" zaptal se a podíval se na mě. Nechápala jsem jestli to myslí vážně, anebo jestli si mě dělá srandu. Za ten den to bylo už potřetí, co se mě zeptal.
"Ale jo, mam se fajn." odpověděla jsem po krátké době ticha.
"Tak to je fajn. No, tak já už musim ahoj." řekl tim nejkrásnějším hlasem v celym vesmíru a odešel do třídy.

"No tak vidíš, a ty ses bála, že už se s tebou nebude chít nikdy bavit. Prostě jenom pochopil, že máš hodně práce. a jak by taky ne..., dá se řít, že tu máme tunejhorší práci. Behat po škole sem a tam jako trubky." přesvědčvala mě Nelča, ale já už lítala hlavou někde v oblacích.
Sedla jsem si před jejich třídu, kde jsme si před chvilkou povídali a zarytě civěla před sebe.

Najednou se kolem mě se všechno rozplynulo. Chvíli okolo mě byla mlha a pak se všechno vrátilo do původního stavu. Teda, skoro všechno. Já sice pořád seděla před třídou, ale Nela někam zmizela. Ze třídy zase vyšel Onrda a pomoh mi se zvednout.
Prohrábnul si rukou černý nagelovaný vlasy a podíval se na mě tak smyslně, že jsem myslela, že omdlim. Jenom jsme se na sebe koukali a potom z něj vypadlo: "nechtěla bys jít semnou do kina? klidně koupim i popcorn."
já samozřejmě blaženě odpověděla, že jo, objala sem ho kolem kruku a on mi zašeptal do ucha: "Miluju tě...miluju tě....miluju...-" "Anny!ANny!!!ANNY VSTÁVEJ!"

"Nelo já tě snad praštim!" vykřikla sem na kamarádku a naštvaně se zvedám se země.
"Promiň, myslela, jsem, že se ti něco stalo. " omlouvala se.
"To je dobrý. Prostě sem se jenom zasnila." koktala jsem ještě nepřítomně a a zvedla jsem desky, které mi v tu chvíli upadly na zem.
"že tobě se zdálo o Ondrovi." rejpala do mě a tiše se hihňala.
"A i kdyby tak co?" vyjela jsem na ni nabroušeně.
"A pak že do něj nejsi zamilovan viď." nepřástala mě popichoval Nela.
"Hele...., jestli mě naštveš, tak to achytáš těmathle deskama." a zamávala jsem jimi před jejím obličejem. Naráz jsme se ale obě začaly smát a vyrazily naposledy do tělocvičny.

"Perfektní děvčata. dneska máte padla a nemusíte chodit ani na poslední hodinu. Já vás nějak už u pana učitele omluvim." řekla učitelka zpěvu a vzala si od nás pracovní desky.


"Chápeš to?" vyhrkla sem ze sebe. "Ta příšerná učitelka, co se ráno vždycky ksichtí jako pučmeloun a co nás ráno seřvala, nám teď řekne s úsměvem prfektní? No já zíram." Pokud bych vám mohla přirovnat muj úžas z toho, co se práve stalo, tak to přirovnám následovně. Obvykle jste zvyklí, že když pší, jste mokrý. A teď si vemte, že dete po ulici, začne pršet a na vás ani kapka.
"No jo, asi má nějkou dobrou náladu." zadumala se Nelča a vandala si peněženku z kapsy. Svižnym krokem sme šly k jídelně. Cítily jsme tu vůni, která se z ní linula a nemohly sme se dočkat, co bude dobrýho.
"Myslim, že to sou palačinky." řekla Nela a natahovala svuj nos dopředu, jakoby čekala, že si tim pomůže. "A k druhýmu jídlu bude určitě čočka." hádala a bylo na ní vidět, že se vyloženě na ty plačinky těší.
A ostatně, já se taky těšim!

pokračování příště ~annyny~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama