IX.kapitola

30. října 2008 v 17:51 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
~doma~

Všechno se opakovalo jako včera. Zase sem vlítla domů a zse sem začala jančit na celej barák. Potom sme si s babi sedly a ona nám udělala cappucinno. Babi je prostě jedinej člověk z celý mý rodiny, kterýmu naproste důvěřuju a kterýmu bych řekla všechno na světě.

Když sme probraly snad už uplně všecho, co se Ondry týkalo, musela sem se jít sbalit na házenou. Ráda bych si s babi ještě povídala, ale prostě to nešlo, abych zapekla i házenu, když včera to byl klarinet.

"Ahoj anny!" pozdravila mě hned ve dveřích šatny Majda a hrnula se ke mně jako lavina. Celá zářila a chtěla vědět, jestli se událo něco od tý doby, co sem odešla ze třídy.
"nic zajimavýho." odpovím í na její detektivní otázky :D
"Jato?" podiví se a sedne si vedlě mě.
"Prostě potom už sme se neviděli." Stalo se jenom to ráno a potom mi řek na oědě ahoj, ale takovym nepřítomnym hlase, že sem myslela, že asi brzo umře."
"A píšete si spolu na ICQ?" zeptala se Majda
"Co? Blázníš? To nejde. Nemůžu si ho dát přece mezi kámoše do ICQ, vždyť by mu to došlo, že se mi líbí." namítam.
"Ale prosimtě, tim nic nemlžeš zkazit, když si ho dáš v ICQ do přátel. Aspoň si s nim budeš moct psát a líp se pznáte. Vždyť je to přece uplně normální, že si ho přidáš a budeš si snim psát, vážně."
Nevim jak to Majda dělá, ale pokaždý mě dokáže přesvědčit. Má v sobě asi nějakej přesvědčovací syndrom, nebo už nevim :)
"Asi jo, tak já si ho přidam ještě dneska." konečně sem se pevně rozhodla a zvednu se. "Dneska přijdu domů uložim si jeho ICQ a bude."
Jaksi sem si ale neuvědomila, jak hlasitě mluvim a najednou si všimnu všech zmatenejch pohledů, který na mě házaly holky.
"Mě si nevšímejte.J sem blázen." řeknu a vyskočim do vzduchu.
"Toho si nejde nevšimnout, věř mi." řekne pobaveně Dáda a začneme se všechny smát. Prostě parta u nás na házenej je k nezaplacení. Sice se někdy pohádáme, ale jinak tam sou báječný holky.

Z tréninku sem nevnímala skoro vůbec nic a vždycky sem dělala pravej opak. Dáda v bráně křičela, ať střílíme nahoru a já o šila dolů. Trenérka mě poslala na pravý křídlo a já šla na levý a když sem měla nastoupit na cvičnej zápas, koukala sem před sebe jako sova a vůbec sem si nevšimla toho, že holky sou už nastoupený na lajně.
"Prober se." šťouchla do mě Nela. "nebo ti Věra napaří kolečka a budeš běhat do konce tréninku."
"Co?cože?" proberu se, ale bohužel nevnímam co mi Nela řiká.
"Aby ses konečně probrala, jinak se Věra naštve."
Nevim, jak sem to tam odběhala, nevim jak sem bránila a dokonce si ani nepamatuju, jestli sem dala nějakýho góla. Prostě sem byla uplně jak v tranzu.
V hlavě se mi pořád objevoval Ondra a ten jeho krásnej hlas mi zněl v uších jako nějaká krásná písnička.

"Co to s tebou dneska bylo anny? BYla si uplně mimo." to si mě zavolala trenerka a snažila se přijít na kloub mýmu divnmu chování.
"No, já sem dneska asi nějaká unavená." začala sem se vamlouvat a přetahla si triko přes hlavu.
"mě to spíš přijde, jako kdyby si na někoho myslela."
"Jo asi jo, já myslim na tolik lidí, třeba na babi." dělam si z toho srandu, i když vim přesně, o čem trenérka mluví.
"Nebudu se v tom rejpat, protože to je tvoje věc na co, nebo na koho myslíš, la ena házenou to prostě tahat nemůžeš.Tady si na tréninku a tvoje povinnost je odvést tu 100% výkon. Jasny?"
"Jasný, slibuju, že přístě se to už nestane." ujišťuju jí a beru a kliku od šatny.
"To ráda slyšim." řekne trenérka a usměje se.
"Tak ahoj." řeknu a zavřu za sebou dveře.
Jdu pochodbě směrem k východu a přemejšlim nad tim, co mi teď věra řekla. Má pravdu, vůbec sem se dneska na hru nesoustředila. Jestli to takhle pude dál...nad tim radši ani nechci uvažovat. "ach jo, nikdy bych nečekala, že bejt zamilovaná, je tak složitý." řeknu si sama pro sebe a vyrazim do jarního večerního vánku.
Rychle přejdu přes trávu, směrem k vratům od areálu a už mastim rychle domů. Těšim se na babi, teplej čaj a na to, až si vysprchovaná zalezi do postele, otevřu deník a napíšu do ně všechno to, co se stalo.


"Ahoj babi, už sem doma!" zavolam z kuchyně do obýváku, aby o mně babi věděla.
"Jakej byl trénink?" zeptá se babi a zvedá se z křesla.
"Ale jo, šlo to. Akorát sem byla trochu mimo. Kvuli ondrovi víš?" snaži se to vysvětlit.
"A ták, no to bude asi vážný viď, když na něj myslíš i na tréninku." zamyslí se babi a dává postavit vodu na čaj.
"To bych řekla." přikývnu a pomáhám ji připravit hrnečky.
"Nech to, já to připravím. Bež se zatím vysprchovat a než přijdeš, bude čaj hotovej."
"tak děkuju." a dam babi velkou pusu na tvář. "Ty si ta nejlepší babička na celym světě, víš to?"
"Jakpa by ne." žertuje babi a podá mi ze skříně ručník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama