IV.kapitola

28. října 2008 v 19:41 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°

"Jé! to je ale náhoda." slyšim, jak zamnou volá klučičí hlas. Otočím se a zamnou nestojí nikdo jinej než Ondra. Zse se krásně směje a já mam opět žaludek jako na vodě. Tentokrát semnou není ani Nela, která by mě podržela. Musely sme se totiž rozdělit, protože moje nustálý zpomalování způsobilo, že se málem zpozdily na zkoušku dvě třídy. Takže Nelča musela jít informovat jednu skupinu a já druhou.
"Tak co? Jak ti to jde? Viděl jsem tě, jak letíš po schodech jako ďábel. Asi máte hodně práce,co?" snažil se navázat konverzaci.
"No...Po pravdě jo. Vlastně už musim letět. Máme zpoždění a já nemam čas se vybavovat. tak ahoj." odbyla jsem ho jako kdyby to byl ten nejošklivější kluk na celej škole.
"Aha...no tak jo." utrousil.
Jenomže jakmile jsem odběhla, začala jsem na sebe v duchu řvát. "Ty náno jedna pitomá! Ty huso! Proč si to udělala? Prej nemáš čas se vybavovat jo? No ty si pitomá."
V tu chvíli sem si myslela, že už si mě nikdy nevšimne. Přeci jsem se chovala jako nána a vypadalo to, že ho nechci. Přitom je to naopak.

"Tak co? Vyřídila si to všem sedmičkám?" vyptávala se Nela a začala systematicky vyškrtávat třídy, ketré už měly vystoupení za sebou.
"Jo." odpovím sklesle a šoupu nohama po podlaze. Sednu si v nářaďovně na nejbližší židli a svěsim hlavu."
"Co se stalo? Něco vážnýho?" zajímala se Nelča a sedla si na bobek vedele mě. Sice mě kolikrát pěkně srazí, když si dělam marný iluze, ale jinak je to kamarádka do nepohody.
"Jak se to vezme." odpovím jí. "Pro mě je to vážný až moc." a skoro začnu brečet. Je to takovej ten pocit, kdy víte, že ještě nebrečíte ale máte pocit, že asi začnete. Pálí vás v krku a nemůžete skoro vůbec mluvit.
"Tak ven s tím. Třeba se s tim dá ještě něco dělat." chlácholí mě Nelča, ale já jenom zavrtim hlavou.
"Potkala sem Ondru a odpalkovala jsem ho jako míček na golf. No, ono odpálkovala je slabý slovo, spíš přímo odpálila." líčila sem svoje trauma přidušeným hlasem.
"Ty že si odpálkovala Onrdu?" diví se Nelča a zadívá se mi přímo do očí. Teď už to ale nejde a já opravdu začnu brečet. Po tváři mi kape jedna slza za druhou a já cítím, že mám promočené triko.
"Ale no tak, to se spraví, Ondra sice chodí do třídy mazi blbečky,ale sám takovej není." řekla Nelča a objala mě.
"Pamatuješ na to, jak si ho nabrala začátkem roku v olomouci batohem? Jiný kluci by byli naštvaný, ale Ondra se tomu zasmál a řek ti, ať přístě přitvrdíš."
"Děkuju." řekla jsem Nelince a snažila sem se jí utřít slzy z trika.
"To je dobrý, prosimtě." a vyndala kapesník z kapsy....Slzy by si měla utírat spíš sobě. Mě to zaschne, ale ty bys měla ubrečenej obličej a to přece necheš ne?"
"Ne, to nechci." odpověděla jsem a utřela sem si slzy z tváří.

Pokračování příště ;) ~annyny~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama