III.kapitola

28. října 2008 v 11:40 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
"Já sem si včera mysla vlasy a podívej jak vypadam! Všude mi to lítá. Pane Bože! Co mam dělat?" začala jsem běsnit a rukama si uplácávat neposednou hřívu k hlavě.
"Prosimtě, ty toho naděláš. To bude dobrý." snažila se mě uklidnit Nelča, bohužel marně. "A teď už prosímtě pojď, jinak dostaneme vynadáno. Musíme ještě zaběhnout pro tu 4.C. Co mysliíš, že si připravili letos. Anny?"
Jenomže já už zase Nelu nevnímala. Visela jsem zavešená na zábradlí a koukala dolů na schody, kde se řadili kluci z devítky. Ondorvi to tááák slušelo. Pořád se usmíval a ty jeho nádherný oči mě naprosto pobláznily.
Kdyby mě nela nedržela za rameno, určitě bych ze schodů spadla. Sice padat ze třetío patra do suterénu neni moc příjemný, ale pro něj bych v tu chvíli skočila i z mrakodrapu.

"Víš anny, nechci ti brát iluze, ale nic si od toho neslibuj. Podívej, kolik se okolo něj motá holek." začala učitelsky Nelča.
"Bezva...ty taky umíš jednomu pozvednout seěvědomí. Já vim, že si od toho nemůžu nic slibovat, ale musim. Viděla si snad někdy hezčího kluka?" a vytřeštila jsem na ni oči jako buvol.
"Neviděla." odpověděla Ironicky Nelča a pousmála se. "A přestaň se tu rozlpývat, nebo se mi nakonec vážně roztečeš.Máme ještě hooodně práce."

Rozběhly smě se po schodech a řítily se na první stupeň. Doprava, rovně dlouhou chodbou, potom po schodech nahoru, prokličkovat mezi ředitelnou , zase doprava a poslední schody.

"4.A, 4.D. 4.D a tady je to! 4.C. Honomichlová. Můžu zaklepat a říct to?" zeptala jsem se Nelči.
"Ne, já zaklepu a ty to řekneš." řekla s úsměvem. Možná to vyzní, žeNelča je panovačná, nebo něco takovýho, ale je to moc fajn holka. Takhle se totiz pošťuchujeme pořád.
No a takhle to šlo pořád dokolečka... Řeknu vám, běhat pořád do tělocvičny a do třídy..už jsem měla chuť, že učitelce otřískam ty desky o hlavu, když v tom se předemnou objevil Ondra.
Takhle zblízka sem ho viděla snad jenom jednou. Všechny devítky včetně nás byly spojený a vyrazily na školní výlet do Olomouce.
Tenkrát sem ho skosila batohem. No ně, že bych na to zpomínala ráda, ale bylo to poprvý, co sme se potkali. No a od tý doby ani neví, že existuju.

"ahojky, jak se máš." pozdravil mě a krásně se usmál.

"Ahoj. Jo, mam se dobře." vypadlo ze ě ani jsem nevěděla jak. Strašně se mi klepaly kolena a cítila sem tekovej úžasnej pocit v břiše.
"Tak to je dobře." řekl a zase se krásně usmál. "My sme teď akorát skončili generálku, tak zatim ahoj."
"Ahoj." zavolala jsem na něj a vyběla ke skleněným dveřím, za ketrými zmizel. Kmýmu úžasu se otočil a ještě mi zamával.
Ten den, za mě musela všechnu práci udělat Nelča. BuĎ sem byla hyperaktivní, anbo zase natolik zansěná, že mě nikdo nemoh z toho tranzu vytrhnout a dokolečka jsem opakovala: "on si mě všimnmul? On mi řek ahoj a zeptal se mě, jak se mam. Bože to je neuvěřitelný. Nechci aby ta generálka skončila..Nikdy!!!!" a přitiskla sem svoje desky k sobě .
Ten den sem si opravdu přála, aby to nikdy neskončilo. Jančila a řádila jsem celé dopoledne a dokonce sem zapomněla i na svačinu. Moji nejoblíbenější svačinu, jakou si můžu přát. Chleba se sýrem, šunkou, vajíčkem, salátem a rajčetem.
Jenomže to by bylo ještě vpohodě. Já totiž nečekala, jak moc se s Ondrou budu vídat.




pokračování přístě ~annyny~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika & Bára Nika & Bára | Web | 28. října 2008 v 11:43 | Reagovat

Ahojky ... Chtěla bych tě moc poprosit o hlas tady : http://ashley-mystar.blog.cz/0810/4-kolo-celebrita-mesica#komentare - za Joea Jonase. Je mi lito ze te s tim otravuju, ale snazim se psat do REKLAMY SEM !! Ale u tebe to nikde nevidim,t ak se prosim nezlob ! Díky

2 Aničtůů<3 Aničtůů<3 | E-mail | 12. ledna 2009 v 22:01 | Reagovat

Jooo pěkně popisuješ ty ONDROVO hnědý  oči=)

taky bych chtěla umět takle psát....=(

=)*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama