II.Kapitola

28. října 2008 v 11:34 | ~annyny~ |  °*°první příběh-My diary°*°
"Bože! Osmička??? a Zrovna áčko?" ječela jsem a pořád zírala před sebe.
"No, co je na tom." divila se Nelča a začala mi rukou mávat před očima.
"Co je na tom? To si děláš srandu ne? To je třída fotbalistů. Anejenom to, je tam jeden a ten je uplně krásnej." básnila jsem.
"Jo, krásnej, ale to nám teď může bejt jedno víš. Pokud vim, on zatim o obyčejný holky jako sme my, nikdy nezavadil." víte, ona Nela někdy umí bejt upřímná, až moc.

"Tak, jdeme na to." a zaklepala jsem na dveře. Cedulka 8.A se krásně leskla a já byla jako zhipnotizovaná. Uvidim Ondru, já se snad zblaznim!

"Dále!" řekla učitelka, ale dveře se neotevíraly. "DÁLE!" zakřičela o něco hlasitěji, ale pořád nic. Nakonec se zvedla ze židle a šla otevřít sama.

Ve dveřích jsem samozřejmě stála já a civěla do blba.
Celá třída ze začala smát a já se konečně probrala. Koukla jsem na učitelku Kohanovou, která na mě koukala, jako kdyby si myslela, že jsem duševně nemocná.

"Mám vám vyřídit, že jset už na řadě. Posílá mě paní učitelka a máte přijít do tělocvičny." zahlásila jsem jako rozhlas na nádražía rozhlídla se po třídě.
Ondra seděl v první lavici u okna. Sluníčko mu svítilo na jeho krásný černý vlasy a ty oči! Má krásný oči. Jestli si mysllíte, že čkoláda je krásně hnědá, tak to jste ještě neviděli tohleto :) Vážně, krásnější oči nejsou.

"Dobrá," řekla učitelka a otočila se čelem ke třídě. "Takže, poprosila bych fotbalisty, aby se zvedli, sbalili si věci a došli do tělocvičny.

Ještě jednou jsem se koukla do první lavice a co se nestalo. Ondra si právě přestal povídat se svym sousedem a oročil se směrem ke mně a usmál se.

Rychle jsem zabručela něco ve stylu Naslhledanou! a vypálilajsem tam odsud jako raketa.

Vyběhla jsem až do 3. patra a praštila sebou o zem. Prostě jsem to ze sebe musela nějak dostat.
"Co blbneš?" divila se Nela, která už stačila schody vyběhnout taky.
Zvedla jsem se a chytla ji za ramena. "Chápeš to? On se na mě kouknul a usmál se! Chápeš? On si mě všimnul!" opakovala jsem neustále.
"Tady se asi někdo zamiloval." utahovala si ze mě Nelča.
"Zabouchlá? A já? no ty seš vtipná teda. To nehrozí neboj." ubezpečovala jsem ji, ale věděla jsem, že na tom asi něco bude.
Najednou jsem ale zuhla, jako by mě zmrazili.
"Ježíš co se dějě?" vyděsila se Nelča a zatřepala semnou.
"Já...já..."

Pokračování příště ~annyny~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama