Czech Ibiza party

12. května 2014 v 15:47 | Anny
Krásné pondělí a skvělý start do nového týdne! :-)

Pro zábavu přidávám jedno kratičké video (v odkazu na youtube.com) z naší rodiny, abyste věděli, jak se správně "paří" na Vysočině. Aneb... Czech Ibiza party. Doufám, že příjemně pobavíte.

A pamatujte, i když Vám teče do bot, je důležité zachovat chladnou hlavu a brát život s nadlhledem.

https://www.youtube.com/watch?v=NUyHhD81f24

P.S.: Bude-li se Vám video líbit, napište a můžu zkusit vytáhnout "z archivu" další. Na starých zapadlých DVD je takových legrácek hafo.

Zdravím, Anny a Mirda (přítel)
 

safari

17. listopadu 2011 v 13:10 | annyny |  moje povídky°°
"Sedím před zrcadlem a dívám se na svou zjizvenou tvář, která už nikdy nebude vypadat tak, jako před dvěma lety. Celou levou polovinu obličeje mám pokrytou ošklivou, avšak už zhojenou popáleninou, která se táhne až k pravému oku. Možná když se natočím zboku a vlasy si rozpustím tak, aby splývaly kolem lícních kostí, bych mohla zapadnout mezi ostatní. Jenomže copak to jde? Celý zbytek života sedět ke světu natočená pouze tou lepší stranou? Tolik bych si přála, aby se můj život vrátil zpátky, aby se nikdy nestalo nic z toho, co jsem si tenkrát prožila, jenomže takový už je svět. Minulost nevátíme, přítomnost neexistuje, jelikož pokud řeknete "TEĎ", v této chvíli je to již "PŘEDTÍM" a budoucnost leží jen a jen na nás. A dnes, i přes svůj handicap mám chuť žít a jít dál. Nechci svůj život promarnit a schovávat se před světem. Ale byly chvíle, kdy se mě zmocňovaly myšlenky naprosto opačného rázu a já se chtěla vzdát. Neudělala jsem to, a tak mám teď možnost vám odvyprávět svůj příběh tak, jak se stal, od začátku až do konce," začíná svoje vyprávění Daniela.

"Williame, koukej na ty lvy, ty zebry, na ty-" volá rozšafně Daniela a ukazuje kolem sebe.
"Vidím, miláčku," opoví její manžel a vezme ji kolem ramen, což ještě umocní celý její dojem z vyjížďky po Amboseli*1. "Za chvíli začne západ slunce, to bude terpve romantika," zašeptá jí do ucha a oba se nemůžou dočkat, až dorazí jeepem k jejich safari stanu. Sice nešlo o nich přepychového, ale jim se tam líbilo hned od začátku. Připadali si jako opravdoví Afričani, přestože jeji stan vypadal oproti masajským přístřeškům jako luxusní hotel Hilton.
"Jsme vidět zebry," upozornil Kashka*2 během toho, co projížděli mezi stromy s úzkými kmeny. Okamžitě se naklonili směrem, který jim jejich kakaový řidič ukazoval, aby o nic nepřišli.
"Je tu nádherně, jsem šťastná, že jsme si tuhle projížďku zaplatili," breptala Daniela nadšeně a spokojeně se tiskla k Williamovi, protože tušila brzký konec výjezdu, večeři a vydatný spánek za doprovodu cikád.
"Mám radost, že se ti tu líbí," vlepil jí pusu do vlnitých vlasů.
"Líbí? Lepší líbánky jsem si nemohla přát," přizná bez okolků a vytáhe foťák, aby vyfotila poslední zastávku jejich výjezdu, než dorazí zpět do táborové osady.
Jeep zanedlouho opravdu naposledy zadrnčel, Kashka vypnul motor a William vystoupil jako první. Vztáhnul ke Daniele ruce, pomohl jí ven jako to dělají chlapi ve filmu a následně ji políbil na tvář.
"Kdy tě tyhle skopičinky pustí," žertovně si do něj rýpla, aniž by jí jeho hollywoodské chování nikterak vadilo.
"Dostal jsem jméno po Shakespearovi, což je už samo o sobě uhozené, vezmeme-li v úvahu, že jsem Čech. A hlavně, Shakespeare byl dramatik, takže musím zákonitě také všechno dramatizovat," zasmál se. "Budeš si zkrátka muset zvyknout na komedii, která tě bude provázet do konce tvých dnů," mrknul na mě spiklenecky, až se mu zajiskřilo v očích.
"Miluju divadlo, výrok jedna, pravda. Miluji Shakespeara, výrok jedna, pravda. Pokud miluji divadlo, miluji Shakespeara a pokud miluji Shakespeara, miluji divadlo a vzhledem k tomu, že ty jsi můj Shaespeare, miluji Tebe," zafilozofovala mu pod nosem a bylo vidět, jak mu mozkové obvody pracují na plné obrátky.
"Nestačilo by to jednodušeji ty moje matematičko?"
"Copak jste to nebyl vy, kdo vystudoval MATFYZ, pane inženýre? Občas by to chtělo oprášit závity," pronese koketně.
"Jídlo sníst tady s auto?" zasměje se pobaveně Kashka, který čekal jen na to, až se Daniela s Williamem odporoučí do táborové osady. Nemyslel to ovšem špatně, jak napovídá jeho africké jméno, je opravdu milý, vlídný a hlavně přátelský, narozdíl od ostatních, se kterými jezdí jiní. Spousta známých upozorňovala manžele na to, že četli na internetu, jak se s nimi řidič nebude bavit kvůli špatné angličtině, ale jak je vidno, Kashkovi nedělá konverzace problémy, přestože je s angličtinou opravdu na štíru.
"Děkujeme," řekne Daniela s Williamem unisono a ruku v ruce zamíří společně k dřevěnému baru s bambusovou střechou.

>>Tahle kapitola je sice velmi krátká, ale jen proto, že nevím, zda by se Vám příběh na podobný motiv líbil. Pokud jste spokojení, budu ráda, když napíšete pod článek komentář, abych věděla, jestli psát dál. Děkuju moc a přeji hezké volno 17. listopadu Usmívající se<<



*1 safari park v Nigérii
*2 přátelský (jméno v Nigérii)

roční období

8. dubna 2011 v 7:05 | annyny |  °*°annyny°*°
Opravdu existuje nejoblíbenější roční období? Podle mého jen záleží na tom, s kým ho právě prožíváte a kde :)

Já mám ráda všechny roční období. Jaro proto, protože všechno rozkvétá, probouzí se to. Tráva začíná chytat zelenou barvu, tu krásně zelenou, keře kvetou a slunce začíná dostávat tu správnou sílu. Parádní doba na to, vyrazit ven jenom v džínách a triku a líbat se pod třešní :)...
 


úvod

1. listopadu 2010 v 8:03 | *annyny* |  **°DRUHÁ ŠANCE°**
Ahoj! :-)
Dlouhou dobu jsem tu nebyla, ale vracím se s novým nasazením zpět. Přináším nový příběh a mohu vás ujistit, že u tohohle příběhu budou přibývat kapitoly raz dva a tenhle 100% dopíšu. Proč? Protože je ze života. Hlavní hrdinkou budu tentokráte opět pro změnu já... :D
Nerozhodla jsem se tyhle řádky zveřejňovat proto, abych se dočkala politování, abych na sebe upozorňovala, anebo se různě zveřejňovala. Jen doufám, že na tyhle stránky narazí třeba nějaká holčina, která má stejný problém a snaží se ho vyřešit, anebo třeba kamarádka/maminka/teta... která si není jistá, co má dělat, pokud zjistí, že má ve svém okolí ANOREKTIČKU nebo BULIMIČKU.
Snad si každý z tohoto nového příběhu vezme pro něj to nejcennější a třeba mu i pomůže. Předem však upozorňuji, že zde se dočtete příběh, ne skutečnou událost. Možná 65%-70% budou fakta, ale zbytek si domýšlím. Ostatně, jako vždy ;) 
První kapitola přibyde do rubriky během tohoto týdne a doufám, že se vám příběh bude líbit :-)

prosba II

11. srpna 2010 v 12:07 | *annyny* |  °*moje vzkazy vám*°
Ahoj všem a přeju krásné prázdniny :-)
Jsem tu znova, abych vás moc poprosila o další hlasy. Nevím, jestli půjde znovu hlasovat, ale těm, kteří jste zatím nehlasovali budu opravdu moc moc moc vděčná, když svým hlasem přispějí.
Jde opět o ten "můj" vysněný diář, na který se celý rok těším a tentorkáte je to zlé, protože jsou na prvním místě dva!
Kdo by byl tedy tak moc hodný a nevadilo mu obětovat půl minutky času, může hlasovat pro >NÁVRH 2<
Předem všem moc děkuji. I těm, kteří už svými hlasy přispěli. Děkuju moc a doufám, že druhý diář vyhraje.

Odkaz na stránky:

                                                  www.aknelinka.cz


II. kapitola -> je to tady

6. srpna 2010 v 9:19 | *annyny*

         11.srpna, 12.srpna, 13.srpna, 14. Srpna. "Jů. Už jen jeden den do odletu.Nemůžu se dočkat."
"Večeře!" zahulákala na Harryho teta Petunie.
"Hned, Jen co si dobalím." opětoval jí hulákání Harry. To však byla jeho osudová chyba.Jen co vkročil do kuchyně, Dudley ( jeho protivný bratránek a zároveň mazánek strýce a tety) dostal záchvat smíchu, při kterém vyprskl kus knedlíku. "Děje se něco?" zeptal se opatrně Harry. "Víš, vono jen… Kdybys přišel dřív, mohl si mít víc. Chuděrko naše malá. Asi budeš muset papat jen to, co zbylo od předvčíra." A znovu dostal záchvat smíchu, přičemž poprskal celou kuchyň kyselím zelím. Potom šel do lednice a zasedl za stůl. Chtěl si totiž vychutnat, jak bude Harry dojídat staré suché špagety.

úvod

2. srpna 2010 v 8:17 | *annyny*
Zdravím všechny. Po dlouhé době budu přidávat příběhy. Tentokráte se jedná o mé dětské výtvory, počítám tak 7. třída, následná úprava ve třídě 8. a začátkem 9. Před 4 lety jsem se tak moc těšila na 7. díl knižního vydání Harryho Pottera, že moje fantazie zkrátka odmítla čekat a tak se zrodil sedmý díl ještě dříve, než ho stačila má nejoblíbenější spisovatelka nadatlovat.
Snad se vám bude líbit. Nebojte, na ostatní příběhy rozhodně nezanevřu :-)
A pokud vás můžu poprosit, pište komentáře, jak jste s kapitolami spokojeni. Dělá mi to velikou radost, když vidím, že to někdo četl :-) Krásné čtení a na první kapitolu se těšte už zítra ráno.
Vaše Annyny

Velká prosba

26. července 2010 v 0:36 | *annyny* |  °*moje vzkazy vám*°
Ahoj všem, moc vás prosím, kohokoliv, kdo zavítáte na tyhle stánky:

Hlasujte prosím na TĚCHTO stránkách pro diář >návrh 2<
Děkuji moc, hodně mi to pomůže, jelikož si odsud každý rok objednávám diář, byla bych ráda, kdyby tenhle návrh vyhrál. Děkuji ještě jednou všem, kteří budou hlasovat pro >návrh 2<

vaše Annyny

Úvod do diety a zdravého životního stylu

23. července 2010 v 21:10 | *annyny* |  *-diety a rady-*
Tento článek spíše odkazuje na zdravý životní styl, než dietu. Protože si myslím, že není dobré v našem věku (13+) držet redukční diety. Stojím si za tím, že každý může jíst to, na co má chuť. A nezkoušejte se ohrazovat, že někomu to spaluje rychleji. Mluvím zkrátka o tom, že když se nic nepřehání, můžeme si čas od času zamlsat a bez výčitek. Jak?

čokoládová dieta

23. července 2010 v 20:57 | *annyny* |  *-diety a rady-*
Je pár možností. Buď jste o této dietě už slyšeli, anebo je to pro vás novinka. Ať je tomu tak nebo tak, můžete nad tím vrtět hlavou. Ale i tak vám říkám: "Tato dieta je skutečná" a jak je možné, že zabírá pojídání hříšného kakaového pokušení na hubnutí? Odpoveď je jednoduchá.
Ve chvíli, kdy jíme jenom čokoládu, tělo přijímá čistou energii, ale žádné stavební látky. Ale pozor!!! Všechno má svůj háček:

III.kapitola

23. července 2010 v 6:24 | *annyny* |  Tropikal Islands <3
Z našeho příjezdu měl Ondrášek vážně radost. Myslela jsem, že samou radostí tátu umačká a mě vyškube snad všechny vlasy, za což bych mu zrovna dvakrát vděčná nebyla. Ne snad, že bych se řadila mezi holky, co o sebe až moc přehnaně pečují, ovšem považte, že když si vlasy snažíte nechat narůst přes 3 roky, pleška by vás zrovna dvakrát nepotěšila.
"A Kamil? Kde je Kamil?" vyptává se jako truhlík, přestože se s ním ještě před nástupem na tábor loučil.
"Přeci v Americe, vrací se až za 10 dní," vysvětlí trpělivě taťka a hodí bráškovu narvanou tašku do kufru od auta. Tak krásně jsem mu to při odjezdu sem zabalila a teď odevšad koukají různé kusy prádla. Jedna ponožka leze tak příšerně ven, že mám strach, aby každou chvíli nevypadla. Zkrátka je to kluk a to mluví za všechno.

Kam dál